Ještě hlubší „Deep State“ a „temné osvícení“

Alexander Dugin

Analýza toho, jak se Donaldu Trumpovi podařilo dostat v USA k moci a zahájit skutečnou revoluci oproti předchozímu kurzu liberálního globalismu, který trval celá desetiletí, vyvolává mnoho závažných otázek. Zvláště když vezmeme v úvahu faktor hlubokého státu. Ostatně trumpismus vyhlásil deep state skutečnou válku, začal ji vést a dosáhl v ní již několika významných výsledků – už jen uzavření USAID stojí za to. Sami trumpismus chápou „deep state“ jako něco zcela určitého. Je to vládnoucí elita s liberálně-demokratickou ideologií (levicovou i neokonzervativní), pevně usazená ve vládě USA, podporovaná finanční, vojenskou a high-tech oligarchií a svými sítěmi pronikající i do zpravodajských služeb. Tato elita spojila osud Ameriky a Západu jako celku s globalismem, unipolaritou a planetárním šířením ideologie probuzení, včetně legalizace zvráceností, nuceného míšení etnik prostřednictvím podporované masové migrace a oslabování suverénních národních států. Trump předložil ideologii přesně opačnou – MAGA-ideologii. Ta je postavena na polárně opačných základech: tradiční hodnoty, normální rozdělení pohlaví (existují pouze muži a ženy), ochrana národů před masovou a zejména nelegální migrací, posílení suverenity a zachování národních států, uznání multipolárního světa (v Trumpově interpretaci se nazývá „řád velmocí“).

Vzhledem k důsledkům takové změny paradigmatu pro mezinárodní politiku dochází k ideologickému a dokonce geopolitickému převratu. Úplné překreslení karet a nové rozdělení rolí „přítel“/“nepřítel“ v domácí i zahraniční politice USA. To vše Trump nastínil ve své volební kampani (zcela v duchu Projektu 2025, který sice formálně opustil, ale který, jak vidíme, se rychle realizuje). Po inauguraci začal tyto plány okamžitě realizovat a do klíčových pozic v nové administrativě jmenoval své silné stoupence, kterým dal mimořádné pravomoci (JD Vance, Ilon Musk, Pete Hegseth, Tulsi Gabbard, Kash Patel, Robert Kennedy Jr, Pamela Bondi, Caroline Leavitt a tak dále). Nakonec ve svém projevu k oběma komorám amerického parlamentu 3. března dal Trump svému programu konečnou podobu a shrnul všechny hlavní teze do jediného dokumentu, který se stává plánem jeho konzervativní revoluce. V podstatě byla deep state vyhlášena válka na zničení. Trump stanovil kurz k jeho likvidaci.

Již dříve jsem však při analýze fenoménu Trumpovy revoluce, které jsem věnoval svou poslední knihu, vyslovil hypotézu, že by nebyl schopen provést tak radikální změny a nebyl by ani schopen být zvolen a dožít se inaugurace, kdyby se mu nedostalo mimořádné podpory od velmi mocných instancí na úrovni téhož deep state. Koneckonců za desítky let nedělitelné vlády dosáhli globalisté v USA a ve světě takového vlivu, že ovládají politiku, ekonomiku, média, diplomacii, kulturu a umění in toto. A Trumpova ambiciózní iniciativa skoncovat s tím vším najednou – i s podporou amerických mas, které jsou zděšeny liberální globalistickou politikou, jež proměnila USA v panoptikum a zkázu – by nemohla zvítězit bez zásadního a drastického rozhodnutí na nějaké hluboké úrovni. Je tu však jeden paradox. Jak může hluboký stát dát zelenou vlastnímu zničení? Samozřejmě, pokud by šlo o rozkol v jeho struktuře, tedy pokud by se jedna frakce hlubokého státu rozhodla pro Trumpa a druhá zůstala na stejných ideologických pozicích, jak jsem naznačil v předchozích textech, rozpor by to odstranilo. V takovém případě by však bylo logické, že jakmile by se Trump a jeho stoupenci dostali k moci, zapomněli by na samotný deep state a přestali by volat po jeho odstranění. Mohlo by to zůstat jen předvolebním heslem – čistky by proběhly bez velkých prohlášení a upravený deep state by fungoval jinak.

Stalo se však něco zcela opačného. Trumpisté a MAGA pokračují právě v rozbíjení deep state – chtějí ho zničit, ne jen znovu podřídit. Tento paradox vyžaduje jiné řešení. Domnívat se, že podpora populistických sil a tzv. obyčejných Američanů, kteří ve skutečnosti tvoří Trumpův jaderný elektorát, bude stačit k tomu, aby mu dala mandát k tak radikálním reformám, tj. k rozbití deep state, je poněkud naivní. Z toho plyne naše hypotéza, že neexistuje jeden deep state, ale dva. Existuje „hluboký stav“ (deep state) a existuje „ještě hlubší stav“ (deeper state). Deep state je prostě americká a globální mezinárodní síť liberálů-globalistů, jakási liberální internacionála. Takto ji definují a interpretují sami trumpovci. A nedala Trumpovi žádnou nálepku, aby mohl vládnout, ale bojovala s ním až do konce. Kdyby neexistovala, musela by být vymyšlena nebo… vytvořena. Podpora amerických prostých lidí ze států Rezavého pásu, severoamerického Heartlandu, by na tak rozsáhlou revoluci nestačila. Musí tu být něco jiného. Co to je?

Pro pochopení tohoto záhadného fenoménu ještě hlubšího stavu stojí za to porovnat Trumpovo první funkční období jako 45. prezidenta Spojených států – Trump 1.0 a Trumpa jako 47. prezidenta – Trump 2.0. Tehdy byla podpora obyčejných Američanů také poměrně vysoká a kolem Trumpa 1.0 se shromáždily všechny konzervativní síly, paleokonzervativci. Zároveň byla administrativa sestavena převážně z představitelů téhož deep state – z globalistických neokonů a obskurních republikánů, kterým dnešní trumpetisté říkají RINO – zkratka pro Republican In Name Only, což připomíná pejorativní nosorožec. Ideologie byla narychlo sestavenou sbírkou nejrůznějších konspiračních teorií – někdy docela pronikavých, ale častěji zcela absurdních. To vše našlo výraz v hnutí QAnon – pojmenovaném podle anonymního blogera, který tyto bizarní teorie vykládal pod přezdívkou Q a aktivně podporoval Trumpa, dokonce předpověděl jeho volební vítězství v roce 2016. Trump byl i tehdy úspěšným charismatickým populistou, který vtrhl do Bílého domu navzdory všem zákonům a pravidlům a vezl se na vlně lidového rozčarování z globalistů a liberálů. Neměl však žádnou ideologii, jen její erzetu. Do druhého funkčního období se však tato ideologie objevila. Její jádro zůstalo populistické a libertariánské. Něco podobného tu bylo i dříve: zmenšování vlády, omezování sociálních dávek, odmítání genderové politiky a liberální cenzury, boj proti nelegální imigraci atd. Tento pól nejdůsledněji reprezentuje Steve Bannon, který byl Trumpovým poradcem pro národní bezpečnost během jeho prvního funkčního období. Nyní je však tento systém konzervativně-populistických a spíše nacionalistických názorů velmi jasně artikulován, což se odráží v samostatném dokumentu Projekt 2025. Taková ustanovení však sotva mohou odrážet skutečný postoj toho, co lze považovat za hluboký stát, natož za druhý, ještě hlubší. Jde prostě o stejný americký soubor hodnot a postojů, jen převzatý z předchozí fáze. Nemůže jít o skutečný projekt alternativní budoucnosti ani vzdáleně srovnatelný s ideologií liberálních globalistů, kterou ztělesňoval deep state. Deep state v USA do jisté míry vnímal střídání demokratických a republikánských administrativ jako měnící se fasádu téhož systému. A je nepravděpodobné, že by něco skutečně hlubokého mohlo náhle upřednostnit jednoduše předchozí americkou éru, její podmínky a priority na úkor „pokrokovější“ a vyspělejší verze. Stopy ještě hlubšího stavu je tedy třeba hledat jinde.

A právě tady přichází na pomoc něco zásadně nového, něco, co se ranému trumpismu ani zdaleka neblížilo. Ve volbách v roce 2024 Trumpa podpořily klíčové postavy ze Silicon Valley – oligarchové a technokraté, dříve tradičně spojovaní výhradně s Demokratickou stranou. Tato skupina je zcela fascinována procesem zrychlování času, z čehož vznikl zvláštní termín a jemu odpovídající filozofie – akceleracionismus. Zastánci akceleracionismu věří, že existence je soustředěna pouze v čase a zrychlením času, urychlením technologického pokroku a zejména sféry sociálních sítí a umělé inteligence je možné dosáhnout přechodu lidstva na kvalitativně novou úroveň. V určitém okamžiku se však akcelerátoři ze Silicon Valley rozdělili na dva proudy – levé akcelerátory (left acc) a pravé akcelerátory (right acc). Ti první věřili, že technologický pokrok přirozeně zapadá do levicově-liberálního programu, a byli jednoznačnými odpůrci konzervatismu a populismu. Ti druzí však před několika desetiletími předložili poněkud paradoxní tezi, že technologický pokrok a akcelerace vůbec nezávisí na tom, jaká ideologie ve společnosti vládne. Nebo ještě radikálněji: liberální ideologie se svými neotřesitelnými postoji, genderovou politikou, woke, DEI, kulturou zrušení, cenzurou, stíráním hranic a nekontrolovanou migrací dnes prostě brzdí vývoj – nejenže neurychluje čas, ale naopak ho zpomaluje. Intelektuálové tohoto směru Curtis Yarvin a Nick Land formulovali teorii „temného osvícenství“, podle níž je pro vstup do budoucnosti nutné odhodit předsudky humanismu a konvenčního osvícenství, a naopak odvolání se na tradiční instituce – jako je monarchie, třídní společnost, kasty, uzavřené systémy – bude mnohem příznivější pro technologický pokrok.

Je důležité, že tuto myšlenku aktivně podpořili jednotliví oligarchové – a především Peter Thiel, tvůrce PayPal, Palantir a dalších úspěšných projektů, a Elon Musk. Techničtí giganti pronikli hluboko do amerického establishmentu, protože ovládali kritické technologie pro sledování, vytváření sítí a elektronické zpravodajství. Udělali také významný pokrok v technickém vývoji, jak dokládají Muskovy vesmírné úspěchy. V Silicon Valley se tedy objevil zvláštní trend, někdy nazývaný „Tilismus“ – pojmenovaný po Peteru Thielovi. Akceleracionistická pravice byla sevřená skupina mocných oligarchů, kteří se v určitém okamžiku cítili dostatečně silní na to, aby vnesli myšlenky „temného osvícení“ do americké politiky.
Moje hypotéza je, že tento stínový jev vytvořil základ ještě hlubšího stavu. Nejsou ani tak pravicovými konzervativci, jako spíše ideologickými odpůrci levicového liberalismu a globalismu. Navíc podle jejich teorie je úspěšný technický rozvoj a rozhodující průlom k novým technologiím a novému typu existence možný pouze v relativně uzavřených sociálně-politických a kulturních systémech, které reprodukují feudálně-monarchické formy společenské organizace na nové úrovni.

Sám Thiel se brzy spojil s Trumpem a vytvořil vnitřní kruh, který zahrnoval členy Trumpovy rodiny i řadu nadějných republikánských politiků, včetně J. D. Vance. Palantirovy systémy se staly nezbytnou součástí každodenní praxe CIA a dalších amerických zpravodajských agentur a Temné osvícení mezi ně postupně rekrutovalo své příznivce. Populismus a nacionalismus si přitom vědomě zvolili jako masovou zástěrku pro své avantgardní a částečně zlověstné myšlenky.
Volební jádro bylo nutné, ale zároveň samo k vítězství nestačilo. Pak se „pravicoví akceleracionisté“ rozhodli využít sociální sítě, což vyústilo v to, že Elon Musk koupil Twitter (x.com). Musk se stal symbolem druhého pólu trumpismu, kterému se říkalo tech right, zatímco populisté začali být označováni jako trad right. Právě aktivní účast technologické pravice a přitahování mladých lidí k Trumpovi prostřednictvím sociálních sítí, stejně jako další high-tech nástroje vlivu, mu zajistily vítězství. Projekt 2025 byl také vyvinut ve stejném prostředí. A sami tilisté a kandidáti, které vybrali, dostali v nové administrativě vysoké pozice. Vance a Musk jsou na očích veřejnosti, ale to je jen špička ledovce. Mnoho osobností z této skupiny zastávalo klíčové pozice na různých úrovních správy. Konkrétně Russell Vought, který představil „Projekt 2025“, převzal funkci ředitele odboru rozpočtu a řízení.

Pravicový akceleracionismus se vydal na cestu k demontáži liberálního a globalistického deep state nikoli od běžných konzervativních voličů, ale pronikáním do systému. Od Trumpova prvního funkčního období a během jeho boje o nové tam probíhala obrovská neviditelná práce, jejíž výsledky byly odhaleny až během volebního období. Trump se ocitá vyzbrojen mocnou a systémovou ideologií, kdy tradiční pravice (jako Steve Bannon a Jack Posobek) poskytuje populistický převodový řemen a technologická pravice (jako Peter Thiel, Elon Musk, Vivek Ramaswamy, Marc Andreessen, David Sachs a další) získává americký technologický sektor na jeho stranu. „Akceleracionistická pravice“ propaguje kryptoměnu, misi na Mars a dokonce mění Grónsko v obrovskou laboratoř pro ty nejodvážnější a nejradikálnější experimenty.
Zatímco technopravice je menšinou v moři lidového trumpismu, představuje to, co jsme prozatímně nazvali ještě hlubším státem. V podstatě se jedná o ideologii, která upřednostňuje čisté technologie a urychlení globálního přechodu lidstva na novou úroveň – na AGI, silnou AI, singularitu. Elon Musk nedávno na svůj X účet napsal: „Jsme na horizontu událostí singularity.“ A překážkou tohoto přechodu je (v očích technokratů idiotská) liberální ideologie, kterou v USA úspěšně bourají spolu s hlubokým stavem, ve kterém zakořenila.

Pokud je tato konstrukce správná, pak se mnohé vyjasní. Zaprvé, jaká konkrétní pravomoc a pro jaké dlouhodobé cíle umožnila Trumpovi vyhrát (jak mu zabránit ve vítězství víme z příkladů voleb v roce 2020 v USA a v moderní evropské politice). Dále, proč bylo relativně snadné zlomit odpor hlubokého státu: vždyť jedna z jeho částí (high-tech sektor a jednotlivé bloky v bezpečnostním sektoru a zpravodajské komunitě) byla ideologicky reformována v duchu „temného osvícenství“. A nakonec, proč Trump jedná tak rozhodně: nejde jen o jeho temperament, ale o globální plán na urychlení času. To už není populismus. Je to filozofie, strategie a dokonce i metafyzika.

Autorství: Kopie materiálů někoho jiného