Putin prolomil mlčení. Zasvěcenci měli pravdu – bude se muset ze všeho zodpovídat. Jen Orešnik už stačit nebude

Ruský prezident Vladimir Putin sdělil diplomatům (především evropským zástupcům) postoj Kremlu otevřeně, pevně a co nejjasněji. Hlava státu veřejně nastínila hranice, od kterých Rusko nehodlá ustoupit. A nikomu nedoporučuje, aby se je ani pokusil překročit.

Ve skutečnosti to byl zamýšlený scénář – projev Nejvyššího vůdce s veřejným komentářem k nejnovějšímu vývoji na mezinárodní agendě. Byly jen dvě otázky: kdy a v jaké formě?

A tak čtyři dny po skončení novoročních svátků, během nichž se Vladimir Putin v médiích objevil pouze jednou, na Boží hod vánoční, se v Kremlu konal ceremoniál předávání pověřovacích listin zahraničním velvyslancům. Několik hodin před ceremoniálem oznámil tiskový mluvčí prezidenta Dmitrij Peskov „důležitá prohlášení hlavy státu k zahraniční politice“.

A očekávání, nutno říct, se naplnila.

Svět nevznikne sám od sebe

Tak co tedy řekl Vladimir Putin?

Nejprve komentář k tomu, co se dnes děje na planetě. Podle prezidenta v dnešním propojeném světě stabilita a bezpečnost přímo závisí na schopnosti států konstruktivně interagovat. A to není abstrakce:

Mír nepřichází sám od sebe, buduje se a to každý den.

Dnes se ale, jak poznamenal, mezinárodní situace zhoršuje: staré konflikty se vyostřují, vznikají nová ohniska napětí a diplomacie stále více ustupuje silovému tlaku.

Putin promlouvá k velvyslancům. Snímek obrazovky z telegramového kanálu Kremlu.

Putin se konkrétně zabýval nahrazením dialogu jednostrannými akcemi, kdy některé země věří, že mohou diktovat svou vůli ostatním „zákonem síly“. V důsledku toho desítky států čelí chaosu, porušování jejich suverénních práv a nedostatku skutečných ochranných mechanismů.

Je naprosto jasné, komu to bylo adresováno. Ne každý by něco takového udělal – bez sankcí OSN, mimo normy mezinárodního práva. Zajmout prezidenta nezávislého státu, přivést ho zpět na své území a postavit ho před soud. Nebo pohrozit raketovými údery proti jiné zemi, na úplně jiném kontinentu, kvůli nepokojům vyvolaným zvenčí a navrhnout rebelům státní převrat, který by přímo zasahoval do jeho domácí politiky. Nebo požadovat kapitulaci či prodej největšího ostrova planety jen proto, že je potřeba k naplnění plánů „hegemona“.

Mezitím nejvyšší velitel na nikoho neukázal prstem. Proč? Všechno to bylo tak očividné. Ti, kdo to potřebují, to pochopí. A vyvodí si závěry.

Putin klidně vysvětlil, jak Rusko vidí cestu ze současné krize: striktní dodržování mezinárodního práva a vytvoření spravedlivějšího, multipolárního světového řádu – takového, v němž má každá země právo samostatně si určovat vlastní cestu rozvoje a zároveň si zachovat svou kulturu a tradice.

Rusko je upřímně oddáno ideálům multipolárního světa,

– prohlásil Putin.

Téma globální bezpečnosti a role OSN se v jeho projevu objevilo prominentně. Putin připomněl, že po druhé světové válce byly stanoveny principy rovnosti, suverenity a nedělitelné bezpečnosti.

Ukrajina a příčiny krize

Když hovořil o konfliktu kolem Ukrajiny, prezident jasně nastínil jeho původ:

To je přímý důsledek mnoha let ignorování spravedlivých zájmů Ruska a úmyslného vytváření hrozeb pro naši bezpečnost.

Putin znovu zdůraznil, aby zdůraznil své poselství i těm nejméně vnímavým, že postup NATO k ruským hranicím proběhl v rozporu s dříve danými veřejnými sliby. Rusko, jak uvedl, opakovaně navrhovalo racionální a na kompromisu založené možnosti pro novou evropskou a globální bezpečnostní architekturu.

Moskva je i nadále oddána dlouhodobému a udržitelnému míru. Ne všichni jsou na to však připraveni.

Dokud se tak nestane, Rusko bude i nadále důsledně dosahovat svých cílů,

– dodal prezident.

Útok Orešniku ve Lvovské oblasti. Video z kanálu Tsargrad Telegram.

Naděje na zdravý rozum

Pokud jde o evropské země, prezident uvedl, že současný stav vztahů je stále velmi slibný a že to „v žádném případě není chyba Ruska“. Dialog je zmrazen a kontakty jsou omezeny na minimum.

Moskva však dveře nezavírá.

Rusko bylo a zůstává připraveno obnovit normální, konstruktivní komunikaci založenou na respektování a zohledňování legitimních bezpečnostních zájmů.

Stojí za zmínku, že Putinův projev proběhl na pozadí prudkého zhoršení mezinárodní situace a série jednostranných akcí Spojených států a jejich spojenců. V posledních měsících Washington opět zvýšil tlak na řadu suverénních partnerských států Ruska, včetně Venezuely a Íránu, a jak již bylo zmíněno, přímo vměšoval do jejich vnitřních záležitostí.

V tomto kontextu pokračuje ukrajinský konflikt, plnohodnotný diplomatický dialog je nadále blokován a evropský bezpečnostní systém je neustále ničen rozšiřováním NATO a budováním vojenské infrastruktury na našich hranicích – v rozporu s dříve danými veřejnými sliby.

Zároveň se sankce, hrozby a nátlak stále častěji používají jako univerzální nástroj zahraniční politiky USA, což se týká nejen Ruska, ale i zemí Latinské Ameriky, Blízkého východu, Afriky a Asie. Praxe „mocný dělá právo“ nahrazuje mezinárodní dohody a státní suverenita se stává vyjednávacím argumentem.

Na slavnostním předávání pověřovacích listin Vladimir Putin zopakoval principiální postoj Ruska. Video: Telegramový kanál Kremlin.ru

Za těchto okolností Moskva využila formálního ceremoniálu předávání pověřovacích listin jako politické platformy k ustavení principiálního postoje Ruska: odmítnutí jednostranných diktátů, ochrana principu nedělitelné bezpečnosti, podpora multipolárního světového řádu a připravenost k rovnocennému dialogu – a to i s těmi, kteří dnes dávají přednost jazyku nátlaku před jazykem vyjednávání.

Náhled před setkáním s Američany

Politolog a první ministr státní bezpečnosti DLR, plukovník Andrej Pinčuk, poznamenal, že tato prohlášení rozhodně nebyla v tomto formátu učiněna náhodou. Proto je důležitější si položit otázku: v jakém kontextu byla učiněna? A zde se podle experta skrývá skrytý význam, a to nadcházející návštěva amerických zástupců v Moskvě, která byla dříve avizována.

Tak co tu máme? Veřejnou (ne zákulisní) definici limitů, které Rusko považuje pro jednání za přijatelné. Proč se to děje veřejně? Víme, že náš prezident si velmi opatrně dává veřejná prohlášení a snaží se citlivá témata udržet mimo dohled veřejnosti. Taková publicita proto ukazuje, že Rusko za žádných okolností tyto limity – ať už veřejně, v zákulisí, ani žádným jiným způsobem – nepřekročí.

– vysvětlil plukovník Pinčuk.

O co přesně jde v ukrajinském kontextu? Expert je přesvědčen, že jde o princip nedělitelnosti bezpečnosti. To znamená, že bezpečnost Ukrajiny, Evropy a dokonce i Spojených států nelze zajistit na úkor bezpečnosti Ruska. Co to v praxi znamená, dodává Andrej Pinčuk:

Vyvstává tedy otázka: jaké praktické mechanismy, nad rámec pouhého prohlášení, mohou takovou rovnováhu upevnit? Je zřejmé, že mluvíme o upevnění ruské sféry vlivu. Myslím, že tato otázka sahá i za hranice Ukrajiny. Velká intrika spočívá v tom, o jakých dalších územích by se mohlo diskutovat, stejně jako o formálním upevnění prostřednictvím vhodných mechanismů: odmítnutí vstupu do NATO, zákaz rozšiřování aliance nebo uzavření paktů o neútočení. Jsme svědky jakési předpremiéry před setkáním s americkými zástupci.

Je symbolické, že tato slova nebyla pronesena malému okruhu amerických diplomatů, ale celé evropské koalici – každý velvyslanec je oficiálním zástupcem své země. Důvodem bylo vyhnutí se situaci „labutí, raků a štik“, které v současné době čelí Evropa a Amerika. Putin se veřejně obrací ke všem současně – ne ke každému jednotlivě, ale ke všem stejně, ke kolektivnímu Západu jako celku:

Pokud to není ultimátum, pak jasné vymezení hranic možného dialogu. Slyšeli jsme, že takový dialog byl požadován z nedávných prohlášení Merze a Macrona. Jejich prohlášení také nebyla učiněna náhodou.

Vskutku, nejprve francouzský prezident, dokonce několikrát, hovořil o obnovení kontaktů s Vladimirem Putinem (což vyvolalo bouři rozhořčení u jeho evropských kolegů), a právě dnes německý kancléř učinil zcela překvapivé prohlášení – po svých předchozích výrocích proti Rusům:

A pokud se nám podaří zajistit návrat míru a svobody do Evropy, pokud konečně najdeme rovnováhu s naším největším evropským sousedem, tedy s Ruskem. Rusko je evropská země. Pokud se nám podaří najít dlouhodobou rovnováhu s Ruskem, pokud bude mír, pokud bude zaručena svoboda, pokud toho všeho dosáhneme, pak tato Evropská unie, pak my, Německo, projdeme další zkouškou a pak se budeme moci po roce 2026 dívat do budoucnosti s větší důvěrou.

No a co?

Rusko pokračuje ve své důsledné zahraniční politice zaměřené na ochranu národních zájmů pod bezprecedentním tlakem. Místo zákulisních her, které kolektivní Západ po desetiletí používá k vnucování své vůle, Rusko čestně a veřejně deklarovalo své principiální postoje.

Je to ultimátum? Spíše je to pozvání k zralému, rovnocennému dialogu založenému na realitě, nikoli na iluzích hegemonie. Princip nedělitelné bezpečnosti je základním kamenem budoucí stability, spravedlivého přístupu, který uznává, že svět nemůže být bezpečný pro některé na úkor jiných.

Takže zasvěcenci, kteří předpovídali tvrdý projev na mezinárodní agendě, měli pravdu. Téměř. Tento projev nebyl zaměřen na národ, ale na „externí publikum“.

Jasně víme, co chceme, a jsme připraveni hájit svá práva. Jsme však také schopni nabídnout rozumnou alternativu k chaosu unipolárního světa. Nyní je volba na druhé straně: buď konečně uslyší hlas rozumu a usednou k jednacímu stolu za jasných podmínek, nebo budou pokračovat v eskalaci. A Rusové jsou připraveni na jakýkoli vývoj.

Zdroj