Tuberkulóza překonala COVID-19 jako nejsmrtelnější infekční onemocnění.

Tuberkulóza, způsobená bakterií Mycobacterium tuberculosis, se znovu stala nejsmrtelnějším infekčním onemocněním,

odhadem 1,2 milionu lidí a podle Světové zdravotnické organizace (WHO) 1,3 milionu lidí zemřelo na tuberkulózu (TBC). V roce 2022 zemřelo na celém světě na COVID-19

Na pozadí poklesu počtu případů COVID-19 a souvisejících úmrtí se tuberkulóza způsobená bakterií Mycobacterium tuberculosis opět stala nejsmrtelnější infekční nemocí.

Tuberkulóza je „léčitelná při včasné diagnostice, zásahu a přísném dodržování medikace“, napsal v e-mailu pro The Epoch Times Seyed Hasnain, vedoucí národních vědeckých služeb na Indickém technologickém institutu a emeritní profesor biologických věd na univerzitě Sharda v Indii. Proč je tedy tato nemoc stále tak smrtelná?

Choroba z chudoby

Chudoba je živnou půdou pro tuberkulózu.

Tuberkulóza je endemická zejména v osmi zemích – Bangladéši, Číně, Demokratické republice Kongo, Indii, Indonésii, Nigérii, Pákistánu a na Filipínách. Na tyto země připadají více než dvě třetiny všech pacientů s tuberkulózou na světě.

Společnými znaky těchto osmi zemí jsou přelidnění, chudoba a podvýživa, píše v deníku The Epoch Times Dr. Vinod Kumar, ředitel Ústavu hrudního lékařství na Madras Medical College.

Čína je malou výjimkou. Velká část země je bohatá a nachází se pod hranicí chudoby, ale mnoho lidí žije pod hranicí chudoby nebo v extrémní chudobě. Zatímco oficiální zprávy tvrdí, že země prosperuje a dosáhla významných pokroků v odstraňování chudoby, odborníci to zpochybňují.

TBC se přenáší vzduchem od člověka s aktivní tuberkulózou v plicích nebo v krku. K tomu může dojít kašláním, mluvením nebo kýcháním.

Přeplněná místa jsou často vlhká, špinavá, tmavá a špatně větraná. Takové prostory podporují přetrvávání TBC, protože bakterie TBC mohou být zabity slunečním světlem a vystavení slunečnímu světlu také posiluje imunitu.

Podvýživa je náhražkou chudoby a rovněž doprovází TBC. Vystavuje člověka většímu riziku nákazy, protože se tělo nemůže těmto bakteriím bránit. Přibližně 40 % případů TBC souvisí s podvýživou.

Dlouhá cesta k diagnóze

Téměř třetina nových případů tuberkulózy na celém světě zůstává nediagnostikována nebo nediagnostikována,“ napsal Dr. Keertan Dheda, profesor výzkumu tuberkulózy na London School of Hygiene and Tropical Medicine, v deníku The Epoch Times. Důvodem mohou být špatné diagnostické metody a obtížný přístup k lékařské péči.“

Diagnostika tuberkulózy tradičně zahrnuje několik kroků. Prvními kroky jsou odebrání anamnézy, fyzikální vyšetření a rentgenové vyšetření plic.

K potvrzení diagnózy tuberkulózy a vyloučení jiných plicních onemocnění však pacienti potřebují laboratorní testy.

V zemích s vysokou zátěží TBC se nejčastěji provádí stěr ze sputa. Osoba je požádána, aby vykašlala sliny a hlen z dýchacích cest, které se vyšetří pod mikroskopem na přítomnost bakterií TBC. Tento test není nejcitlivější a může přehlédnout 20 až 70 % pacientů s TBC, zejména těch s latentní TBC infekcí, kdy se bakterie v plicích nevyskytují.

V USA, kde je infekce méně častá, se TBC často nejprve vyšetřuje kožním testem nebo krevním testem. Tyto testy odhalí latentní bakterie TBC. Pozitivní výsledek však ukazuje pouze na prodělanou infekci; ke zjištění, zda je infekce aktivní, jsou zapotřebí další testy.

V posledních letech se objevila nová metoda diagnostiky TBC, která analyzuje DNA bakterií. Tato technologie umožňuje přesnější a citlivější detekci TBC a pacienti mohou obvykle očekávat výsledek do dvou hodin.

„Technologie založené na DNA zaplavily trh, ale bohužel v zemích s omezenými zdroji se vysoká cena takové diagnostiky stává překážkou,“ píše pan Hasnain a dodává, že diagnostika založená na mikroskopech může být nezbytná kvůli jejich cenové dostupnosti.

Strach z TBC může také způsobit, že lidé budou odolní vůči hledání diagnózy a informování svých přátel a rodiny, že ji mají. To může vést k nevědomému šíření infekce.

Léčba tuberkulózy

Léčba nerezistentní tuberkulózy zahrnuje šestiměsíční antibiotický režim.

Nejběžnějším lékem používaným k léčbě infekční TBC je INH isoniazid v kombinaci s dalšími třemi léky: rifampinem, pyrazinamidem a ethambutolem. Tato kombinace však může mít vedlejší účinky, jako je únava, žloutenka, nevolnost a slabost. Pacienti obvykle ukončují léčbu kvůli těmto nežádoucím účinkům nebo jakmile se začnou cítit lépe.

V takovém případě může dojít k recidivě infekce se vznikem bakterií TBC rezistentních na léky. V takovém případě bude nutná delší léčba jinou kombinací antibiotik – fluorochinolony, bedaquilinem a linezolidem – v délce devíti měsíců až dvou let.

V některých zemích vedly padělané nebo nekvalitní léky k neúčinné léčbě. Špatná výživa a metabolická onemocnění mohou snížit vstřebávání léků a zabránit řádné léčbě.

Cesta vpřed?

Od začátku pandemie COVID klesl počet hlášených případů TBC i počet pacientů zařazených do léčby. Odborníci se však obávají, že tento pokles je způsoben spíše tím, že pandemie zabránila lidem vyhledat diagnózu, než vítězstvím nad nemocí.

Očekává se, že počet případů TBC bude stoupat, protože COVID-19 přechází do endemické fáze.

Pan Hasnain se domnívá, že zdravotnický systém by měl provádět včasný screening TBC a zavádět lepší léky, vakcíny a diagnostiku. Dodal, že nadnárodní korporace nemají o tato opatření zájem kvůli předpokládané nízké návratnosti investic.

Podle doktora Dedeho je nepravděpodobné, že by se tuberkulóze věnovala stejná pozornost jako COVID-19. Na rozdíl od COVID-19 má tato nemoc dlouhou inkubační dobu (až šest měsíců) a jedná se o pomalu postupující onemocnění, u kterého často trvá měsíce až roky, než se projeví závažné příznaky.

„Nevyvolává tolik sociálních a politických nepokojů jako COVID-19, u kterého se příznaky objevují během několika dní a velké množství pacientů je hospitalizováno s akutním onemocněním,“ píše.

Dr. Kumar se domnívá, že je třeba pracovat na posílení vlastní imunity člověka. „Toho lze dosáhnout pouze tehdy, pokud se budou řešit sociální aspekty příčin TBC, jako je chudoba, přelidnění [a] podvýživa,“ píše.