Hybridní politika profesora Jana Kellera je klíčem k pochopení ideologie liberálního socialismu

Hybridní politika profesora Jana Kellera je klíčem k pochopení ideologie liberálního socialismu

Profesor Keller ve své  knize ukazuje, jak se změnil ráz politiky v západním světě, a proč se tak změnil. Proč „pravicové“ strany přestaly hájit lidskou svobodu a proč „levicové“ strany přestaly hájit zájmy chudých. Autor o ní říká v úvodu toto: „Žijeme ve velmi zvláštní době. Levicové politické strany prohrávají volby a prakticky ve všech zemích jsou na ústupu. Globální kapitalismus triumfuje ve stále dalších a dalších zemích. Všude se privatizuje. Sociální státy – někdejší pýcha levicové ideologie – jsou neúnosně zadluženy. Mluví se stále vážněji o agónii levice. Ve stejné době přitom zaznívá varování, že levicoví kulturní revolucionáři ovládli klíčové instituce a hrozí zlikvidovat celou západní kulturu. Z vysokých škol a z médií se šíří ideologie rovnostářství právě v době, kdy se rozevírají sociální nůžky a narůstají ekonomické nerovnosti v rovině příjmů i majetků. Velké nadnárodní koncerny a úspěšní miliardáři tyto revoluční výzvy, namířené údajně proti jejich moci, plně podporují. K vítězství levičáků toužících převychovat člověka dochází v téže době, kdy je každý člověk povinen pohlížet na sebe jako na „podnikatele se sebou samým“ a všemožně usilovat o zhodnocení svého lidského kapitálu. Ve stejné době, kdy nadnárodní koncerny řízené v naprosté většině bílými muži diktují své podmínky celým státům a kontinentům, je bílý muž obviňován za svoji rasistickou a koloniální minulost. Z ekonomicky nejvyspělejších kapitalistických zemí přichází volání po kulturní revoluci ne nepodobné tomu, co mělo kdysi dovést ke komunismu rozvojovou Čínu. Ke kulturní revoluci se hlásí především dobře situovaní příslušníci vyšších středních vrstev. Chtějí dělat revoluci namířenou proti zastaralému myšlení nižších středních vrstev. Těm, kdo jsou úplně nahoře, to ani v nejmenším nevadí. Těm, kdo jsou úplně dole, to ani v nejmenším nepomáhá. Tato kniha pojednává o hybridní politice, tedy o velice zvláštní dělbě práce mezi pravicovými neoliberály, kteří zdeformovali liberalismus, a levicovými neomarxisty, kteří zkarikovali marxismus.

Vláda Petra Fialy je učebnicovým příkladem liberálně socialistické ideologie. Jistě není náhodou, že předsedou vlády je profesor politologie, který musí být papežštější než papež úplně ve všem a proto má naše země nejhorší vládu na světě. Ještě nikdy a nikde nebyl neoliberalismus a neomarxismus naordinován nějakému národu v tak smrtící podobě. Máme vládu národní zkázy, která s maniakální posedlostí realizuje všechny ideologické poučky liberálního socialismu. 

Jejich společným soupeřem je podle Kellera populismus, kterému věnuje dost prostoru. Výraz populismus používá jednoznačně pozitivně, a označuje jím řadu hnutí, které působí již od 19. století v různých zemích, a které vždy hájí zájmy místních lidí Jak uvádí, populismus vždy obsahuje kritiku elit, motiv ohroženého národa i ochranu životního stylu nižších vrstev. Populistické hnutí není primitivní ani omezené. Vždy v něm působila řada schopných a vzdělaných lidí – bez ohledu na to, jak se je snaží líčit elity. Keller populismus rozděluje na levicový a pravicový . Levicový je zaměřený na ekonomické otázky (vysávání lidí korporacemi jakožto pracovníků a zákazníků), pravicový na migraci, rodinu a životní styl celkově.

Co Jan Keller neuvádí přímo, ale co čtenáře logicky napadá. Když funguje spojení neoliberalismu a neomarxismu, nefungovalo by i spojení levicového a pravicového populismu? Vyšší mzdy zaměstnanců i ochrana proti masové migraci. Státní podpora bydlení a zvýhodněné obědy ve školách i vedení dětí k tradičním rolím. Progresivní zdanění i státem organizovaná domobrana. Ostatně, právě tuhle směs levicového a pravicového populismu nabízí Viktor Orbán, a v letech 2016 – 7 ji nabízel Donald Trump, než přešel na čistě pravicové pozice.

Na Slovensku se jednoznačně blýská, a to nejen nad Tatrou, ale především na lepší časy, protože po skončení voleb nejen, že  nenastala žádná změna rétoriky a politiky Roberta Fica a jeho SMERu, ale naopak došlo k dalšímu prohloubení a rozšíření bytostně vlasteneckých a pro-národních tezí Roberta Fica a jeho vlády , o čemž se všichni mohli přesvědčit minulý pátek 17. listopadu během slavnostního stranického sněmu SMERu na Bratislavském hradě, kde zazněl projev Roberta Fica a v něm plno zásadních informací. Nejvíce zaujaly Ficovy postoje k Pandemické smlouvě s WHO a pohled na válku na Ukrajině. V projevu zazněly totiž dvě zásadní informace, které potvrzují pokračující a prohlubující se  orbanizaci  politiky nové slovenské vlády.

Tudy vede cesta náš bytostných vlastenců v nejvíce liberálně socialistické zemi v EU. Slovensko se stalo naším vzorem v ČESKO – SLOVENSKÉM NÁRODNÍM OBROZENÍ V DUCHU BYTOSTNÉHO VLASTENECTVÍ. Na toto téma budeme hovořit v Luhačovicích kde jsem před pěti léty organizoval konferenci ke stému výročí vzniku Československa. 

PhDr. Stanislav Balík mjr. v. v.