Pásmo Gazy na izraelském dvorku: Co ohrožuje zhoršení situace mezi Izraelem a Palestinou pro celý svět.

Orientalista, výzkumník na katedře Středního a postsovětského východu INION RAS Vasilij Ostanin-Golovnya hovoří o tom, k jakým důsledkům může vést eskalace mezi Izraelem a Palestinou a jak ovlivní Rusko.

Vzájemné ostřelování mezi Izraelem a Palestinou se již dlouho stalo samozřejmostí jak pro obyvatele těchto zemí, tak pro světové společenství. Dnes však vše přesáhlo tradiční scénář a nebude možné to, co se děje, odepsat jako „další eskalaci“. Přinejmenším z toho důvodu, že poprvé po dlouhé době nepřišli Izraelci se zbraněmi do domovů Palestinců, ale naopak. Pásmo Gazy je doslova na izraelském dvorku.

Hamás se svými nejbližšími spojenci v Palestinském islámském džihádu a řadou dalších frakcí oznámil zahájení operace Al-Aksá Povodeň, při níž raketové útoky následovaly pozemní operace v řadě měst na izraelském území. O přesném překladu arabského názvu operace v ruskojazyčných médiích se samozřejmě ještě musí rozhodnout, ale je třeba poznamenat symboliku, která je arabskému východu vlastní.

Za prvé, k zahájení operace nedošlo pouze o šabatu, ale v den 50. výročí Jomkipurské války v roce 1973. Za druhé, slovo „potopa“ s určitým členem je přímým odkazem na biblickou Velkou potopu. Zatřetí, jeruzalémský mešitový komplex Al-Aksá není jen jedním z nejdůležitějších symbolů palestinského hnutí, je to také třetí, po Mekce a Medíně, svatyně všech muslimů na světě.

Toto jméno si Hamás zjevně vybral na základě široké rezonance a aktivizace svých spojenců v regionu i mimo něj. Na internetu se již objevují videa, ve kterých se z minaretů palestinských mešit ozývají výzvy k ozbrojenému boji proti „sionistickému okupačnímu režimu“. Bude toto volání slyšet mimo Palestinu/Izrael? Čas ukáže.

Izraelská strana zase neváhala odpovědět. Ministr obrany Yoav Galant oznámil masivní mobilizaci záložníků IDF jako součást reakce na operaci Železné meče. Premiér Benjamin Netanjahu řekl, že země nečelí další „operaci“, ale je již ve válečném stavu.

Kromě samotných specifik situace je nutné si všimnout i regionálního kontextu Blízkého východu. Libanonský Hizballáh, jehož bojové jednotky se nacházejí na severních hranicích Izraele, je tradičně spojencem hnutí Hamás. Oficiální mediální zdroje Hizballáhu v prvních hodinách potopy Al-Aksá vyjádřily oficiální podporu palestinské operaci a označily ji za „rozhodnou reakci na pokračující izraelskou okupaci a zprávu těm, kdo usilují o normalizaci vztahů s Izraelem“. Hizballáh však zatím nezačal otevírat druhou frontu na libanonsko-izraelské hranici. Mezi blízkovýchodními státy v tuto chvíli otevřeně podpořily akce Hamasu pouze Írán, Sýrie a Alžírsko.

Jak islámský svět reaguje

Palestinští členové brigád vojenského křídla Hamasu, kteří byli zabiti a zraněni při střetech na hranici mezi Gazou a Izraelem, byli z oblasti odstraněni a převezeni do pásma Gazy. Foto © Getty Images / Anadolu Agenc / Mustafa Hassona

Největší hráči na Blízkém východě – Turecko a Saúdská Arábie – se přitom s prohlášeními nehrnuli. Erdogan se omezil na volání po „zdrženlivosti“ stran, Ankara se již dříve snažila udržet určitou rovnováhu mezi vztahy s Izraelem a podporou Palestiny. Mnohem znepokojivější je mlčení Saúdské Arábie. Již několik měsíců západní média kolují zvěsti o navázání přímých izraelsko-saúdských vztahů.

De facto hlava království, korunní princ Mohammed bin Salmán, však v nedávném rozhovoru pro Fox News jasně řekl, že otázka palestinské nezávislosti je pro Saúdskou Arábii klíčovým bodem. Přesto dlouhé mlčení, stejně jako neutrální postoj, velmi poškodí obraz Turecka a Saúdské Arábie nejen v regionu, ale v celém islámském světě.

Význam konfliktu pro Rusko

Pro Rusko je další destabilizace Blízkého východu, zvláště v moderní realitě, krajně nežádoucím zvratem událostí. Naše země je minimálně jedním z mála členů mezinárodního společenství, kteří důsledně prosazují princip „dvou států“, který byl schválen rezolucí 181(II) Valného shromáždění OSN již v roce 1947. Současné dění na území Palestiny a Izraele, jak již bylo zmíněno, má však všechny šance, jako právě ta velká povodeň, prolomit hranice těchto dvou států a zaplavit celý Blízký východ.

V této situaci budou regionální hráči nuceni se otevřeně postavit na jednu stranu, což bude mít mimořádně negativní dopad na rozsáhlou síť bilaterálních vztahů, kterou ruská diplomacie v posledních deseti letech budovala. Spěch zde bude zjevně škodlivý, ale musíme se připravit na přijetí rychlých opatření k udržení rovnováhy zájmů.