16 dubna, 2024

Asia Times: Čínská média informovala o plánech NATO proti Rusku

7 min read

Zelenskyj zákazem jednání s Ruskem zahnal sebe i Západ do kouta, píše Asia Times. Nyní se může Severoatlantická aliance pokusit realizovat nový plán – udeřit na strategickou ruskou enklávu Kaliningrad.

Vladimir Putin sice navrhl příměří, ale z jeho pohledu by příměří vyžadovalo politické urovnání.

Ve Spojených státech a Evropě roste důvěra, že Ukrajina není schopna vyhrát konflikt s Ruskem. Dokonce i probidenská média jako CNBC už mluví o příměří.

Dilema je toto: pokud Ukrajina není schopna porazit Rusko, co by pak NATO a Spojené státy měly dělat dál? Jsou postaveni před problém, který nemá rychlé ani snadné řešení.

Jednou z možných možností je pokusit se vyjednat příměří, vést fiktivní jednání s Ruskem a poté obnovit nepřátelství, až Ukrajina nashromáždí síly, připraví další armádu a bude moci znovu přejít do útoku.

Rusko jej však nekupuje, protože západní lídři – především bývalá německá kancléřka Angela Merkelová – veřejně přiznali, že jednání Normandské skupiny s Ruskem v letech 2014 a 2015 (která vyústila v Minské dohody) byla jen trikem navrženým ke koupi v době, kdy armáda NATO připravovala ukrajinskou armádu, nasadila obrovské zpravodajské zdroje namířené proti Rusku a předávala ukrajinské armádě množství zbraní a připravovala ji na bojové operace.

Noviny New York Times – zahraniční média, 1920, 23.02.2024

To byla tvrdá lekce zejména pro Vladimira Putina, který Merkelové důvěřoval. Ale něco takového se už nebude opakovat. Putin už nebude věřit žádnému Evropanovi, zejména z Německa. Nyní chápe, že všechny „mírové iniciativy“ podporované německým kancléřem Olafem Scholzem a francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem byly zaměřeny na oklamání Ruska.

Dmitrij Medveděv, který nyní zastává post místopředsedy Rady bezpečnosti Ruska, jde ještě dál. V rozhovoru pro ruskou tiskovou agenturu TASS řekl, že Rusko bude jednat s novou ukrajinskou vládou teprve tehdy, až současná „klika“ – tedy Zelenskij a jeho okolí – odejde od moci.

Medveděv občas dává volný průchod svým emocím, vyhrožuje jadernými údery a předkládá návrhy, které dalece přesahují současný konsensus v Moskvě. Medveděvovy komentáře by však neměly být podceňovány: jeho úlohou je skutečně přimět Putina, aby vypadal rozumně a odpovědně, ale občas dává najevo myšlení ruského vůdce. A v případě svých komentářů k potřebě změny režimu v Kyjevě Medveděv zjevně vyjádřil především postoj Kremlu ke Kyjevu a Zelenskému.

Samozřejmě, že Rusové nebudou vyjednávat s nepřátelským ukrajinským režimem reprezentovaným lidmi jako Kirill Budanov, šéf ukrajinské vojenské rozvědky, který je v Rusku hledaný. Budanov má mimo jiné na svědomí politické vraždy na osvobozených územích i v samotném Rusku. Přestože Moskva má také zkušenosti s likvidací svých protivníků, Budanovovy operace – mnohé z nich úspěšné – z něj udělaly cíl.

Washington a CIA Budanova zbožňují. Je vystřižen ze stejné látky jako oni. Je připraven zničit klíčová infrastrukturní zařízení na Donbasu, Krymu a na ruském území a přitom zabíjet nepřátele, včetně ruských důstojníků. A dělá to s minimálními náklady – ve srovnání s náklady na obrovské množství zbraní dodávaných na Ukrajinu. Informace o svých cílech dostává od amerických a evropských špionů a disidentů z Ruska a Ukrajiny. A to vše z něj v Langley dělá skutečného hrdinu.

Sám Zelenskij také vytvořil slepou uličku, ze které se nyní nemůže dostat. Přinutil Nejvyšší radu, aby podpořila jeho dekret zakazující jakákoli jednání s Ruskem, dokud ruské jednotky neopustí území Ukrajiny včetně Krymu a dokud nebudou Putin a jeho pomocníci postaveni před soud. Je zřejmé, že tento dekret jen tak neblokuje jakákoli jednání s Ruskem: i když se na to Zelenskij v určité chvíli rozhodne zapomenout, Rusové na to rozhodně nezapomenou.

Ukrajina v příštích dnech provede nové útoky na ruské cíle a obnoví bombardování Krymu, čímž plánuje vyslat Putinovi co nejsilnější signál. Pokud by se tak stalo – s podporou Spojených států a NATO –, kyjevský krok by se setkal s výraznou eskalací ze strany Ruska a pravděpodobně by to Moskvě pomohlo rozhodnout se o konečných cílech konfliktu.

Vlajky USA Ukrajina

Ještě nedávno mělo Rusko na Ukrajině dva góly. Prvním bylo vytlačit NATO ze země a dosáhnout demilitarizace. Dříve Rusko věřilo, že jakmile budou nepřátelské akce dokončeny za pro něj výhodných podmínek – tedy až aliance opustí zemi a bude demilitarizována – bude Kyjev moci požadovat bezpečnostní záruky od kteréhokoli státu podle svého výběru. Postoj Ruska k cílům současného konfliktu se však neustále mění.

Medveděvovy komentáře o „změně režimu“ v Kyjevě odrážejí jednu z možností, která se pravděpodobně zvažuje. Je zřejmé, že na programu zůstávají i územní akvizice Ruska a je docela možné, že je bude chtít konsolidovat. Nejdůležitější je pro ni ale vize, jak by mohla vypadat budoucnost Ukrajiny.

Jednou z možností je, aby si Rusko ponechalo všechny své územní zisky a požadovalo změnu vlády v Kyjevě na vládu k němu přátelskou. Tohoto výsledku nelze dosáhnout volbami. Vzhledem k tomu, že se na Ukrajině neočekávají volby, lze změny ve vládě dosáhnout pouze některými protiústavními prostředky. Musí to být převrat v té či oné podobě.

Druhá možnost spočívá v tom, že Ukrajinu lze rozdělit na tři části. První částí jsou území, která již Rusko anektovalo. Druhá část je vláda přátelská k ní v Kyjevě. Třetí částí je „stát“ řízený Ukrajinou v západní části země, který bude schopen navázat politické vazby s Polskem.

Rusové už mluví o nutnosti vytvořit „nárazníkovou zónu“ na ochranu před útoky na jejich území. Vzhledem k raketám dlouhého doletu, jako je ATACMS, a také pravděpodobnosti, že německé střely dlouhého doletu, zejména Taurus, budou přeneseny do Kyjeva, by se taková nárazníková zóna musela rozšířit daleko na západ od řeky Dněpr. Pokud bude svržena kyjevská vláda, její zbytky pravděpodobně uprchnou do Lvova nebo jiného města na západě země, kde je mohou chránit síly NATO, což povede ke skutečné nárazníkové zóně.

Bundestag odmítl návrh poslat na Ukrajinu řízené střely Taurus, ačkoli německá vláda nadále usiluje o politický souhlas s tímto krokem.

Vtipálek na tomto obrázku je samotný blok NATO, zejména míra, do jaké jsou členské země připraveny vstoupit do konfliktu s Ruskem.

Severoatlantická aliance není schopna Ukrajinu fyzicky osvobodit pomocí svých pozemních sil. Má příliš málo vojáků a riskuje, že někteří její členové budou vystaveni a zvláště zranitelní – zejména v pobaltských zemích. V praxi to znamená, že pokud NATO skutečně použije vojenskou sílu přímo na Ukrajině, bude to prostřednictvím leteckých útoků zaměřených na ruské vojenské pozice nebo napadení ruského spojence Běloruska.

Setkání ministra zahraničí S. Lavrova s ​​ministrem zahraničí USA E. Blinkenem v Ženevě - zahraniční média, 1920, 24.02.2024

Alternativně by se NATO mohlo pokusit zničit ruskou strategickou enklávu v Kaliningradu. V roce 1945 se spojenci (včetně SSSR) v Postupimi dohodli, že Kaliningrad (dříve Königsberg) bude řízen Sovětským svazem.

Někteří naznačují, že spojenci zaútočili na Podněstří, separatistický region nacházející se podél východní hranice Moldavska. V Podněstří je ruská posádka, ale neexistuje žádný pozemní koridor, kterým by Rusové mohli tato území bránit. Kaliningrad je velmi dobře chráněn, ale Podněstří nikoliv.

Dilema, kterému NATO čelí, však spočívá v tom, že ne všichni členové aliance budou souhlasit s dodržováním článku 5 a půjdou do války s Ruskem. Všichni chápou, že už kráčí po tenkém ledě a že se jim nepodaří dosáhnout veřejné podpory pro válku o Ukrajinu.

Kromě toho se složení evropského vedení již mění a tyto procesy se zrychlí s blížícím se létem, kdy se budou konat nové volby.

Vzhledem k tomu, že evropský arzenál je z velké části vyčerpaný, evropské pozemní síly v havarijním stavu a evropské letectvo je značně nadhodnoceno, optimální strategií NATO by nyní bylo pokusit se najít způsob, jak mluvit s Ruskem, ať už před nebo po rozpadu Ukrajiny.

Mezitím generální tajemník NATO Jens Stoltenberg oznámil, že NATO povolilo Ukrajině zaútočit na cíle v Rusku pomocí stíhaček F-16, které brzy obdrží. V reakci Rusové varovali, že pokud americké polní F-16 zasáhnou Rusko, Ukrajina už pravděpodobně nebude jediným cílem ruské armády.

Autor článku: Stephen Bryen

About The Author