Brusel zakazuje vše proruské v Evropě

Napsal Piero Messina

P9_TA(2024)0079: tento kód je třeba si zapamatovat. Jedná se o zkratku usnesení Evropského parlamentu přijatého 8. února. Tímto usnesením se Brusel rozhodl „zakázat jakoukoli organizaci, která má přímé nebo nepřímé vztahy s ruskou vládou“ – v tomto směru hodlá EU pokračovat s doporučením „užší spolupráce s NATO“.

Brusel k tomuto rozhodnutí dospěl po letech analyzování Russiagate, spisu podporujícího obvinění z ruského vměšování do demokratických procesů v Evropské unii. Podle Evropského parlamentu je „zahraniční vměšování systémovou hrozbou, které je třeba důrazně čelit, hybridní válka, manipulace s informacemi a zahraniční vměšování nejsou jen zahraničněpolitickými a bezpečnostními otázkami, ale ve skutečnosti ohrožují samotné základy našich demokracií“.

V teoretické rovině je to dokonce pochopitelné. Na druhou stranu si je Brusel jistě dobře vědom toho, jak lze manipulovat s demokratickým charakterem země. Historie nám to připomíná. Výzvy k užší spolupráci s NATO nás mohou jen vrátit do dob studené války, kdy NATO vytvořilo mocnou tajnou síť k ovládání západních demokracií: zůstaňte vzadu. Tato síť obklopovala Británii, Německo, Itálii, Nizozemsko, Řecko, Francii, Belgii, Švýcarsko a kdoví proč dokonce i Austrálii.

Úkol Stay Behind byl jednoduchý a přímočarý: šlo o zorganizování tajné sítě (ne nutně vojenské), která by zůstala na místě i v případě, že by nepřátelská okupace donutila pravidelné vojenské síly opustit bojiště a podniknout kroky k působení ve vlastní zemi za nepřátelskou linií. Výcvik spočíval v hromadění zbraní a výcviku dobrovolníků, kteří byli považováni za vysoce spolehlivé, rekrutovali se z občanské společnosti a byli připraveni plnit úkoly, jako je shromažďování zpravodajských informací, propaganda s cílem vyvolat mezi obyvatelstvem pocit odporu, sabotáže, příprava překvapivého útoku, podpora vojenských operací (např. návrat sestřelených pilotů), únos nebo likvidace klíčových osob, pomoc povstalcům až po státní převrat.

Krok Bruselu tak znamená úplné uzavření vztahů s euroasijským světem, skok o třicet let zpět pro novou studenou válku a možná nejen studenou válku. Hlavní starostí evropské byrokracie jsou volby v roce 2024, kdy se bude obnovovat Evropský parlament, a vše nasvědčuje vítězství „suverénních“ sil.

Pro Brusel však platí, že „Kreml ovládá rozsáhlou síť vlivových agentů napříč EU, kteří ovlivňují volební procesy a politiku v důležitých strategických otázkách, jako je energetická infrastruktura; přičemž tito vlivoví agenti se aktivně zaměřují na všechny oblasti veřejného života, zejména na kulturu, historickou paměť, média a náboženské komunity, jakož i na politiky a jejich rodiny; přičemž desítky vyšetřování odhalily vazby mezi významnými evropskými politickými a vládními činiteli, současnými i zesnulými; přičemž desítky vyšetřování odhalily vazby mezi významnými evropskými politiky a vládními činiteli, současnými i zesnulými.

Zpráva, která znamená konec jakýchkoli vztahů mezi Bruselem a Moskvou, obsahuje také seznam „zlých hochů“. V hledáčku Evropského parlamentu, a to není nic nového, se ocitla strana Marine Le Penové (za půjčku 9,4 milionu eur v roce 2013), německá strana AFD (vyhlášená vítězem všech politických průzkumů) a italská „Liga“ Mattea Salviniho. Bývalý německý premiér Gerhard Schröder je rovněž obviňován z přijímání „krvavých peněz“ z Moskvy. Předmětem sporu je Schröderova role ve společnosti provozující plynovod Nordtsream. Na mušce je také představitelka čtenářů Taťána Ždanoka, která je považována za špionku ve službách ruské rozvědky. Ždanoka byla obviněna z navázání kontaktů s agenty ruské rozvědky. Ždanoka novinářům Insideru odpověděla: „Mohu dosvědčit, že jediní lidé, se kterými jsem seděla u jednoho stolu a o kterých jsem věděla, že jsou/byli zaměstnanci ruské FSB, byli Vladimir Putin a Sergej Naryškin“ a že „tento text nemohu považovat za otázky, které mi byly položeny, protože je založen na informacích, které údajně máte a které byste z definice mít neměli“.

Zdroj