Když host skáče hostiteli po hlavě, aneb, hodinka povinné nenávisti

Miroslav Kelnar

Vláda a na ni napojená korporátní media zase jednou rozjela nenávistnou kampaň se snahou lynčovat jednoho nebohého tramvajáka, co se snažil během cesty umravnit ukrajinské občany v tramvaji. Nemohu zůstat netečný k této hysterii kolem tohoto případu a přidám svoji osobní zkušenost. Tato moje vzpomínka je doložena autentickým videem zaznamenaným redaktorem časopisu PrahaIn, a to v celé své nesestříhané podobě, a ne tak, jak tomu učinili v případě konfliktu v tramvaji č. 7. Tam totiž tato plná verze videa taktéž existuje, ale není z ideologického hlediska žádoucí tuto plnou verzi českým ovčanům prezentovat.

Tato moje vzpomínka by měl každou národně orientovanou osobou zatřást a vést ho k zamyšlení, kdo je tu v této zemi vlastně doma.

Každý rok chodím druhého května na akci „Vzpomínka na Oděsu“, to je, připomenout si události, které se odehrály v oděském Domě odborů dne 2.5.2014, kdy bylo upáleno místními Banderovci snad 47 proruských občanů Oděsy. Brzy to již budou dva roky, co jsme se shromáždili jako každý rok k tomuto datu u Svatého Václava, abychom uctili oběti řádění ukrajinských Banderovců v tomto městě. Těsně před začátkem našeho pietního aktu míjela naše shromáždění dvojice Ukrajinců, kteří se do nás pustili slovně. Tón, jakým na nás začali tito dva Ukrajinci útočit, vůbec naznačoval, že by dotyční chtějí o událostech v Oděse v klidu s námi diskutovat.

Nejdříve s nimi účastníci naší akce jednali v rukavičkách, ale ta Ukrajinka se nechtěla uklidnit, a křičela na nás, a dokonce nás nazvala, že jsme fašisti. A jak naše české přísloví říká, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, tak jsme přitvrdili i my. Poté, co tito Ukrajinci nehodlali zanechal svých slovních útoků na nás, tak jsem jim pak pěkně od plic jadrně vynadal.

Ti Ukrajinci nehodlali opustit prostor naší demonstrace, až jsme museli zavolat české policisty, aby je od nás oddělili. Zde je zachycen celý průběh slovní výměny, která proběhla pod sochou Svatého Václava: https://www.prahain.cz/zivot-ve-meste/video-tahni-ty-svine-rvali-na-ukrajinku-ktera-se-postavila-vzpominkove-akci-12575.html

Chodím na tyto akce – „Vzpomínka na Oděsu“ s transparentem, na kterém jsou vyobrazeni 3 upálení z těch 47 obětí a ten můj transparent ty dva Ukrajince zřejmě dráždil nejvíce.

Měl jsem tři roky před tímto extempore u Svatého Václava podobnou zkušenost, kdy jsme se s manželkou zúčastnili pochodu „Nesmrtelný pluk“ v Praze a manželka měla připnutou Svatojiřskou stužku a šla kolem dvojice Ukrajinec s Ukrajinkou a ta Ukrajinka se pustila do mé manželky podobným stylem, jako ta arogantní dáma u Svatého Václava. Nakonec měla ta Ukrajinka tolik drzosti, že se tu stužku pokusila manželce strhnout dolů, a to již jsem vstoupil do diskuse já a varoval jsem tu dámu, že jestli se ještě jednou manželky dotkne, tak že pak zasáhnu já. Kousek od nás stáli čeští policisté a tak jsem je požádal, aby dotyčnou dámu s jejím mužským doprovodem odvedli pryč.

Moje otázka zní, dovolil by si někdo z českých občanů takto arogantně vystupovat v cizí zemi proti účastníkům nějaké místní demonstrace?

Nakonec mě tento případ s tramvajákem z Prahy přiměl k činu, který již delší dobu plánuji, a tak jsem si zaregistroval demonstraci na 12.3.2025 od 12,00 hod. do 14,00 hod. před Úřadem vlády s tématem „Protest proti uplatňování rasistického přístupu českých státních orgánů a českých soudů vůči původnímu českému slovanskému obyvatelstvu.“

Chci při této demonstraci připomenout jednak událost, kdy Ukrajinec v Brně zabil nožem Roma Nikolase, a byl zcela zbaven jakékoliv viny na smrti toho Roma, a naproti tomu chci také

připomenout, jak české soudy vyřešily moji kauzu, kdy mě jeden Rom napadl v říjnu 2023 v Kauflendu a vykopl mi pravou paži z kloubu a zlomil mi kost v rameně. Obvodní soud na Praze 4 vydal verdikt ve vztahu k této kauze, že Rom, který tu rvačku začal, byl odsouzen k pokutě 18 tisíc korun, a já jako napadený a zraněný jsem dostal pokutu 30 tisíc korun za způsobení výtržnosti. Moje výtržnost spočívala v tom, že jsem se bránil útoku toho Roma. Přitom to moje zranění způsobené tím, že do mě ten Rom zbytečně kopal, když jsem byl na zemi, tak tuto okolnost soud velkoryse přehlédl, jako by k žádnému mému zranění vůbec nedošlo. Zkrátka akt rasismu vůči mé osobě.

Ten můj protest chce poukázat na to, že ve všech těchto konfliktních situacích díky rasistickému přístupu českých státních orgánů tahá původní slovanské obyvatelstvo v této zemi za kratší konec.

Dodám ještě jeden svůj osobní zážitek. Před cca 25 roky jsem měl vztah s jednou Australankou a ta mi jednou při řeči sdělila potěšující zprávu, že teď prý už nejsou ti naši emigranti z bývalých východních socialistických zemí poslední v tom pomyslném žebříčku národů, na které se místní Australané dívají s despektem, už prý nás na toto posledním místě vystřídali Malajci. Těch se podle slov té Australanky údajně v posledních letech do Austrálie valila velká kvanta. Tak se ptá, kdy se my původní slovanští obyvatelé odlepíme z toho posledního místa zde v této v naší rodné zemi?