Když se disent stává zločinem: Válka proti politickému projevu začíná

Autor: John W. Whitehead a Nisha Whiteheadová

Jakmile bude zaveden princip, že vláda může zatknout a uvěznit protestující… Úředníci ji použijí k širokému umlčení opozice.“—Heather Cox Richardsonová, historička

Nemůžete mít obojí.

Nemůžete žít v ústavní republice, pokud dovolíte vládě, aby se chovala jako policejní stát.

Nemůžete tvrdit, že si vážíte svobody, pokud dovolíte vládě, aby fungovala jako diktatura.

Nemůžete očekávat, že vaše práva budou respektována, pokud dovolíte vládě, aby s kýmkoli zacházela s neúctou a naprostou lhostejností k právnímu státu.

Vždycky je tu bumerangový efekt.

Ať už vládě dovolíte provádět jakékoli nebezpečné praktiky – ať už je to ve jménu národní bezpečnosti nebo ochrany amerických hranic nebo toho, aby Amerika byla opět skvělá – buďte si jisti, že ty samé praktiky mohou být a budou použity proti vám, když se vláda rozhodne zaměřit se na vás.

Zatýkání politických aktivistů zapojených do zákonných, nenásilných protestních aktivit je pouze výstřelem z luku.

Ochlazení politických projevů a potlačování disidentských hlasů obvykle patří k prvním známkám toho, že jste uprostřed nepřátelského převzetí moci silami, které nejsou přátelské ke svobodě.

Takhle to začíná.

Vezměme v úvahu, že Mahmoud Khalil, protiválečný demonstrant a čerstvý absolvent Kolumbijské univerzity, byl zatčen v sobotu v noci agenty ICE, kteří vypadali, že nevědí o jeho statusu legálního rezidenta USA a o jeho právech. To, že ti samí agenti ICE také vyhrožovali zatčením Mahmoudovy manželky v osmém měsíci těhotenství, americké občanky, je také výmluvné.

Nezdá se, že by se jednalo o režim, který by respektoval práva lidí.

Skutečně, tito agenti ICE, kteří „jen poslouchali rozkazy“ shora, neprojevili žádný zájem o to, že rozkazy, které dostali, byly vykonstruované, politicky motivované a protiústavní.

Pokud je to skutečně první z mnoha zatčení, která přijdou, co bude dál? Nebo přesněji řečeno, kdo je další?

Všichni jsme v ohrožení.

Historie ukazuje, že když si vlády nárokují moc umlčet disent – ať už ve jménu národní bezpečnosti, ochrany hranic nebo práva a pořádku – tato moc jen zřídka zůstává omezená. To, co začalo jako tvrdý zákrok proti takzvaným „hrozbám“, se rychle rozšíří a zahrne každého, kdo se postaví těm, kteří jsou u moci.

Prezident Trump dal jasně najevo, že Mahmúdovo zatčení je jen „prvním zatčením z mnoha, které přijdou“. Otevřeně vyjádřil svůj záměr zaměřit se na neobčany, kteří se zapojují do aktivit, které považuje za odporující americkým zájmům – znepokojivě vágní standard, který se zdá být změněn podle jeho rozmaru, k čertu s prvním dodatkem.

Máme-li se řídit dějinami, pak příštími cíli nebudou jen imigranti nebo aktivisté narození v zahraničí. Budou to američtí občané, kteří se odváží promluvit.

Pokud potřebujete další důkaz o Trumpově pohrdání ústavními právy, stačí se podívat na jeho nedávné prohlášení, že bojkot Tesly je nezákonný – mrazivé prohlášení, které odhaluje jeho zásadní nepochopení svobody projevu i právního státu.

Pro pořádek, není nic nezákonného na uplatňování práva na projev, shromažďování a protest podle Prvního dodatku ústavy nenásilným způsobem, aby se dosáhlo společenské změny bojkotem soukromých podniků. Ve skutečnosti Nejvyšší soud USA rozhodl 8:0 Claiborne Hardware Co. (1982), že nenásilné bojkoty jsou formou politického projevu, který má nárok na ochranu podle Prvního dodatku.

Problém, bohužel, když máte co do činění s prezidentem, který věří, že si může dělat, co chce, protože on je zákonem, je ten, že kdokoli a cokoli se může stát terčem.

Mahmúd je testovacím případem.

Jak poukazují novináři Gabe Kaminsky, Madeleine Rowley a Maya Sulkin, Mahmoudovo zatčení za to, že je „hrozbou pro zahraniční politiku a národní bezpečnostní zájmy Spojených států“ (poznámka: ve skutečnosti není obviněn z porušení žádných zákonů), je používáno jako plán pro další zatčení, která mají přijít.

To znamená, že každý, kdo se odváží nesouhlasit s vládou a její zahraniční politikou a vyjádřit tento nesouhlas, by mohl být považován za hrozbu pro „národní bezpečnostní zájmy“ země.

Přesto je právo vystupovat proti vládnímu provinění kvintesencí svobody.

První dodatek nám skutečně dává víc než jen právo kritizovat naši zemi: činí z ní občanskou povinnost. Jistě, pokud existuje jedna svoboda z mnoha vyjádřených v Listině práv, která je obzvláště vlastenecká, je to právo kritizovat vládu.

Bohužel, Deep State nemá rád jednotlivce, kteří říkají pravdu mocným.

To není nic nového, ani to není jedinečné pro nějakou konkrétní prezidentskou administrativu.

V průběhu historie američtí prezidenti využívali svou moc k potlačování disentu. Bidenova administrativa přirovnala šíření „dezinformací“ k terorismu. Trump nazval tisk „nepřítelem lidu“ a navrhl, že protesty by měly být nezákonné. Obama rozšířil zákony proti protestům a zakročil proti whistleblowerům. Bushův Patriot Act učinil zločinem podporu organizací, které vláda považovala za teroristické, a to i legálním způsobem. Tento vzorec se táhne staletí zpět – FDR cenzuroval zprávy po Pearl Harboru, Woodrow Wilson postavil mimo zákon kritiku válečného úsilí a John Adams kriminalizoval projevy proti vládě.

Bez ohledu na stranu se ti, kteří jsou u moci, opakovaně snaží omezit svobodu projevu. Novinkou je rostoucí ochota kriminalizovat politický disent pod rouškou národní bezpečnosti.

Je zřejmé, že vláda už nějakou dobu podkopává naše práva na svobodu projevu, ale Trumpův antagonismus vůči svobodě projevu posouvá toto nepřátelství do nových výšin.

Vláda má za sebou historii využívání krizí – skutečných nebo uměle vytvořených – k rozšíření své moci.

Jakmile je disent označen za hrozbu, je jen otázkou času, kdy budou zákony určené pro takzvané extremisty použity proti běžným občanům. Kritika pravidel, protesty nebo dokonce odmítnutí přizpůsobit se mohou stačit k tomu, aby se někdo dostal na seznam sledovaných.

To jsme viděli už dříve.

Vláda má dlouhý seznam „podezřelých“ ideologií a chování, které používá k ospravedlnění dohledu a potlačování. Dnešním ospravedlněním může být imigrace; zítra to může být jakákoli forma opozice.

Víme toto: vláda má prostředky, svaly a motivaci zadržovat jednotlivce, kteří se vzpírají jejím příkazům a nedodržují její mandáty, v obrovském množství věznic, vazebních středisek a koncentračních táborů, placených z peněz daňových poplatníků.

Je to jen otázka času.

Už nezáleží na tom, o jaké žhavé téma by mohlo jít (povinné očkování, imigrace, právo na držení zbraní, potraty, manželství osob stejného pohlaví, zdravotní péče, kritika vlády, protesty proti výsledkům voleb atd.) nebo na tom, která strana třímá svou moc jako kladivo.

Základy již byly položeny.

Podle ustanovení o neomezeném zadržování v Zákoně o národní obraně (NDAA) mohou prezident a armáda zadržovat a věznit americké občany bez přístupu k přátelům, rodině nebo soudům, pokud se vláda domnívá, že jsou teroristé.

Takže by nemělo být překvapením, že pouhá kritika vlády vás může dostat do nálepky teroristy.

Koneckonců, být považován za teroristu už nevyžaduje mnoho, zejména vzhledem k tomu, že vláda ráda používá slova „protivládní“, „extremistický“ a „terorista“ zaměnitelně.

To je to, co se stane, když nejen dáte moc určit, kdo je potenciálním nebezpečím, do rukou vládních agentur, soudů a policie, ale také dáte těmto agenturám liberální pravomoc zavírat jednotlivce za domnělé špatnosti.

Je to systém, který si přímo říká o to, aby byl zneužit byrokraty lačnícími po moci, kteří se zoufale snaží udržet si svou moc za každou cenu.

Poté, co jsme dovolili vládě, aby expandovala a překročila náš dosah, jsme se ocitli na prohrané straně přetahované o kontrolu nad naší zemí a našimi životy. A dokud jim to dovolíme, vládní úředníci budou pokračovat v pošlapávání našich práv a vždy ospravedlňovat své činy jako kroky pro dobro lidí.

Přesto vláda může jít jen tak daleko, jak to „my, lidé“ dovolíme. V tom je problém.

Nejde jen o jednu administrativu nebo jeden soubor politik. Jedná se o širší vzorec vládního překračování, kterému bylo umožněno, aby se rozvíjel, nekontrolovaně a bez odporu. A v jádru této ztráty svobody je zásadní nepochopení – nebo dokonce záměrné opuštění – toho, co suverenita v Americe skutečně znamená.

Suverenita je zaprášený, zastaralý termín, který se vrací do doby, kdy králové a císaři vládli absolutní mocí nad populací, která neměla žádná práva. Američané postavili myšlenku suverenity na hlavu, když vyhlásili nezávislost na Velké Británii a odmítli absolutní autoritu krále Jiřího III. Přitom si Američané nárokovali právo na samosprávu a ustavili se jako nejvyšší autorita a moc.

Jinými slovy, jak uvádí preambule ústavy, v Americe „my, lidé“ – suverénní občané – rozhodujeme.

Takže, když vláda jedná, má to dělat na náš příkaz a v náš prospěch, protože my jsme vládci.

Tak to ale přesně nedopadlo, že?

Za více než 200 let od doby, kdy jsme se odvážně pustili do tohoto experimentu se samosprávou, jsme neustále ztráceli půdu pod nohama kvůli nestoudnému uchvácení moci vládou, které nám bylo podstrčeno v tak zvaném jménu národní bezpečnosti.

Vláda nás sesadila z našeho právoplatného trůnu. Uzurpovala si naši právoplatnou autoritu. Zinscenovala konečný převrat. Její agenti už ani nepředstírají, že se zodpovídají „my lidé“.

Tak hluboko klesla naše republika a jak jsme se „my, lidé“ stali znecitlivělými vůči tomuto neustálému podkopávání našich svobod.

Máme-li skoncovat s tímto neustálým sklouzáváním do totalitarismu, s touto husí formou tyranie, ve které vláda má veškerou moc a „my lidé“ nemáme žádnou, musíme začít tím, že odmítneme dovolit politice strachu, aby nás spoutala diktaturou.

Prezident Trump chce, abychom věřili, že hrozba, které čelíme (imaginární nebo ne), je tak zlověstná, tak ohromující, tak děsivá, že jediným způsobem, jak toto nebezpečí překonat, je zmocnit vládu, aby podnikla všechny nezbytné kroky k jejímu potlačení, i kdyby to znamenalo dovolit vládě, aby pošlapala celou ústavu.

Nevěřte tomu. Tento argument byl vyzkoušen již dříve.

Přehnané, vleklé války vlády proti terorismu, drogám, násilí a ilegální imigraci, to vše byly vhodné triky používané k zastrašení obyvatelstva, aby se vzdalo více svých svobod výměnou za prchavé přísliby bezpečnosti.

Právě teď kráčíme po nebezpečné cestě.

Politické zatýkání. Obtěžování. Potlačování disidentských hlasů. Odplata. Vazební střediska pro politické vězně.

Ty jsou předzvěstí toho, co přijde, pokud Trumpova administrativa splní své hrozby a zakročí proti všem, kdo uplatňují svá práva na svobodu projevu a protestu podle prvního dodatku.

Jsme aklimatizováni na smělejší uchvácení moci, akty bezpráví a vzorec zastrašování, obtěžování a porušování lidských práv ze strany vládních úředníků. A přesto, uprostřed této neúprosné eroze našich svobod, byl samotný koncept suverenity – základní myšlenka, že nejvyšší moc drží lidé, nikoli vláda – téměř zapomenut.

„Suverenita“ v Americe znamenala něco zásadního: myšlenku, že vláda slouží podle vůle lidu, že „my lidé“ jsme právoplatnými vládci této země a že nikdo, dokonce ani prezident, není nad zákonem. Dnes se však o této myšlence téměř nediskutuje, protože vláda pokračuje ve své nekontrolované expanzi.

Ztratili jsme ze zřetele skutečnost, že naše moc je určena k tomu, aby držela na uzdě vládu, nikoli naopak.

Nenechte se rozptýlit, vykolejit nebo znecitlivět.

Jak objasňuji ve své knize Battlefield America: The War on the American People a v jejím fiktivním protějšku The Erik Blair Diaries, v okamžiku, kdy se tyto akty agrese stanou novou normou, autoritářství nebude vzdálenou hrozbou; Bude to realita.

*

Tento článek byl původně publikován na The Rutherford Institute.

Ústavní právník a spisovatel John W. Whitehead je zakladatelem a prezidentem Rutherfordova institutu. Mezi jeho nejnovější knihy patří bestseller Battlefield America: The War on the American People, oceňovaný A Government of Wolves: The Emerging American Police State a debutový dystopický román The Erik Blair Diaries. Whiteheada lze kontaktovat na adrese staff@rutherford.org.

Nisha Whitehead je výkonnou ředitelkou Rutherfordova institutu. Informace o Rutherfordově institutu jsou k dispozici na adrese www.rutherford.org.

Jsou pravidelnými přispěvateli do Global Research.

Doporučený obrázek: Propagandistický plakát americké vlády ze 40. let 20. století (Zdroj: Multipolarista)