Nařízení EU zpečetí konec tištěné knihy
4 min readFakta a historické důkazy, které jsou pro dobu nežádoucí, se stávají stále více nepopulárními, neřku-li nebezpečnými pro realizaci rychle postupující globalistické agendy. „Fyzicky hmatatelné důkazy“ tomu jasně stojí v cestě. Nové nařízení EU chce nyní skoncovat s tištěným slovem v knižní podobě.
Tištěné slovo je dlouhodobě na seznamu ohrožených kulturních statků. Přes veškerou přízeň e- a audio knih stále „odolný“ knižní obchod stále tvoří 95 procent tržeb z tiskovin. Nyní se však vytahují ostřejší zbraně, aby bylo možné zastavit případnou „mentální stimulaci v případě výpadku proudu“.
Svoboda projevu by v žádném případě neměla být ohrožena, protože o přírodu se prý stará pouze Evropská komise. Vzhledem k tomu, že knihy jsou vyrobeny z papíru, představují zásadní nebezpečí pro náš ekosystém. Proto byli nuceni vydat nové nařízení EU pro produkty bez odlesňování (EUDR – EU 2023/1115), které by pak bylo povinné od 30. prosince 2024.
Od tohoto okamžiku musí každý, kdo distribuuje knihy, u každé své dodávky poskytnout také následující informace:
- HS kód zboží,
- Produkující země těžby, ve které byly vyrobeny příslušné suroviny pro příslušnou knihu,
- Geosouřadnice všech vlastností, na kterých byly vyrobeny příslušné suroviny pro příslušnou knihu,
- doba stvoření,
- Potvrzení o náležité péči, že každý produkt je bez odlesňování a vyrobený v souladu s příslušnou legislativou země produkce, referenční číslo prohlášení o náležité péči z informačního systému Evropské komise.
Celý nešvar je přímým důsledkem tzv. regulace dodavatelského řetězce, kterou po jistém odporu nakonec jako obvykle schválil i EU parlament.
Ale jak má nakladatel zaručit, že každá stránka knihy byla vytvořena bez odlesňování? Většina tisku se odehrává ve vzdálených regionech. Tiskařská společnost získává papír od široké škály dodavatelů, kteří zase dostávají flexibilní dodávky od různých výrobců buničiny. Jejich dřevo pochází od široké škály prodejců z regionů po celém světě v závislosti na ceně a kvalitě. Pokud je však potřeba doplnit zásobu papíru během tisku série, může pocházet z jiné šarže.
Osoba, která knihu uvádí na trh, však musí svým podpisem garantovat soulad s nařízením EUDR – EU 2023/1115. Sankce za porušení budou pravděpodobně život ohrožující, jak je v dnešní době běžné.
A to je zatím jen poslední útok na tištěné slovo. Úpadek tiskařských strojů již způsobil, že i ve velkých městech je zřídka možné vyrobit knihu lokálně. Odolnější pevné vazby jsou často příliš drahé pro menší série a nemohou být dodány okamžitě kvůli úzkým místům v knihvazačství. Ceny papíru také přerostly. To znamená, že menší nakladatelé již nemohou nabízet knihy delší než 200 tištěných stran za přijatelnou cenu. To se však dotýká velkých vydavatelů, kteří mají výhradní přístup prostřednictvím úzkých vazeb s výrobci papíru (např. Bonnier Group ze Švédska), v menší míře nebo vůbec. Další publikační koncentrace je tedy nevyhnutelná.
Jako by to nebylo dostatečně destruktivní, organizace KSP „Wort“, jako soukromá organizace zastupující autory, také rozhodla, že jakákoli publikace může být předána třetím stranám elektronicky bez ohledu na autorská práva. Tito uživatelé by pak byli zproštěni odpovědnosti vůči autorům. Autoři mohli podat námitku do 29. listopadu. Je však sporné, zda tento rozpor dokáže rozhodnutí zvrátit. Pravděpodobnější je, že namítajícím bude odebráno členství a tím i účast na autorských honorářích za distribuovaná díla.
S ohledem na další hybridní válku, v tomto případě proti kulturnímu bohatství knih, byla reakce zatím sotva patrná, a to i v alternativních médiích. Útok na hardware zpravodajských služeb však není o nic méně závažný než útok na software obsahu podle zákona EU o digitálních službách. Nyní již dezinformační policie nemusí být aktivní, protože kniha se stejně nikdy nevytiskne.
V Německu je svoboda projevu. Údajně. „Cenzura nebude,“ říká článek 5 základního zákona. Ale tajné služby, think-tanky, nevládní organizace, internetoví giganti a mainstreamová média se spikli, aby zavedli komplexní systém cenzury a sledování mínění zadními vrátky, financovaný daňovými poplatníky, ve jménu boje proti „nenávist a podněcování“ a „ dezinformace“.