Nepokoje v USA: velké nerovnosti, korupce, předlužení, spekulace, rozdělení a imperialismus

Autor: Profesor Rodrigue Tremblay

„Potíž se světem je v tom, že hloupí jsou sebejistí a inteligentní plní pochybností.“ — Bertrand Russell (1872–1970), britský filozof. 1933.

„Uvalíme cla a zdaníme cizí země, abychom obohatili naše občany.“ – Donald Trump (1946-), americký obchodní magnát a americký prezident, (ve svém inauguračním projevu, 20. ledna 2025).

„Měli bychom… uznat, že jedním z klíčových faktorů stojících za velkou prosperitou našeho národa je otevřená obchodní politika, která umožňuje americkému lidu svobodně směňovat zboží a služby se svobodnými lidmi po celém světě.“ – Ronald Reagan (1911-2004), 40. prezident USA, 1981-1989, herec a republikánský politik, (v rozhlasovém projevu, 26. listopadu 1988).

„Musíme se rozhodnout.Můžeme mít demokracii nebo můžeme mít bohatství koncentrované v rukou několika málo lidí, ale nemůžeme mít obojí.“ — Louis D. Brandeis (1856–1941), soudce Nejvyššího soudu USA, 1941.

„Populistické režimy se historicky snažily vypořádat s problémy příjmové nerovnosti pomocí příliš expanzivní makroekonomické politiky. Tato politika, která se spoléhala na deficitní financování, všeobecné kontroly a nerespektování základní ekonomické rovnováhy, téměř nevyhnutelně vyústila ve velké makroekonomické krize, které nakonec poškodily chudší segmenty společnosti.“ – Rudiger Dornbusch (1942-2002) a Sebastian Edwards (1953-), ekonomové MIT a UCLA, v „The Macroeconomics of Populism in Latin America“, 1991.

V celé své historii nebyly Spojené státy nikdy konfrontovány, jako je tomu od 20. ledna 2025, s prezidentem a administrativou tak zdánlivě autoritářskou a neofašistickou a tak otevřeně vzdorující jejich ústavě a principu dělby moci, který je v ní zakotven. To vedlo nejen k narušení vnitřního fungování její demokracie, ale také k vytvoření zmatku ve vnějších vztazích se sousedními zeměmi a celým mezinárodním společenstvím.

Tato nová domácí politická realita zčásti pramení z řady již existujících faktorů a trendů. Bylo by užitečné je identifikovat, abychom věděli, zda by současná americká politická krize mohla v budoucnu vést k ještě vážnějším krizím.

Půl století rostoucích nerovností příjmů a bohatství ve prospěch superbohatých Američanů

Během posledního půlstoletí se americká ekonomika stále více stává ekonomikou superbohatých, superbohatých a pro superbohaté. Ve skutečnosti je to ekonomika, kde 10% Američanů s nejvyššími příjmy představuje téměř 50% všech spotřebitelských výdajů a kteří kontrolují většinu pák politické moci.

Podle zprávy Institutu pro hospodářskou politiku (Economic Policy Institute) platové balíčky generálních ředitelů v největších amerických korporacích v průběhu let daleko převýšily mzdy a benefity zaměstnanců. V roce 1965 byl poměr příjmů generálních ředitelů k zaměstnancům 21 ku 1. V roce 2021 byl poměr mezd mezi generálními řediteli a pracovníky na nejvyšší úrovni zaznamenané od roku 1965 a činil poměr 399:1. Není tedy překvapivé, že více než 60 % amerických rodin žije od výplaty k výplatě.

Dalším ukazatelem přetrvávající nerovnosti příjmů ve Spojených státech je americká federálně nařízená minimální mzda, která nebyla zvýšena od roku 2010 a která je stanovena na ubohých 7,25 amerických dolarů za hodinu. Americkým pracovníkům se daří lépe v některých státech, kde minimální mzda sahá od 14 dolarů za hodinu na Rhode Islandu po 17 dolarů za hodinu v District of Columbia. Pět států (Alabama, Tennessee, Jižní Karolína, Mississippi a Louisiana) však nemá státní zákon o minimální mzdě a některé další státy mají minimální mzdu dokonce nižší než federální minimální mzda. V období rostoucích cen se minimální mzda neočištěná o inflaci promítá do klesající reálné minimální mzdy.

To znamená, že ve Spojených státech existují dvě odlišné ekonomiky. Na jedné straně je horních 10% lidí s vysokými příjmy a obrovským majetkem, kteří profitují z daňových úlev a vysokých cen na akciovém trhu. Na druhé straně je pak 90% Američanů, jejichž reálné příjmy po léta zaostávají za inflací a jejichž bohatství je soustředěno hlavně v nemovitostech nebo vůbec žádné.

V důsledku toho je nerovnost bohatství velmi vysoká: V roce 2023 měli 3 nejbohatší američtí multimiliardáři větší osobní bohatství než spodních 50 procent populace. Podobně 10% nejbohatších amerických domácností vlastnilo asi dvě třetiny celkového bohatství, což je dvojnásobek toho, co vlastnilo zbývajících 90% Američanů. Naproti tomu nejnižších 50% Američanů vlastnilo pouze 3 % celkového bohatství.

II. Politická korupce je ve Spojených státech vysoká a na vzestupu

Nebylo by překvapivé, že by mohla existovat souvislost mezi příjmovými nerovnostmi a rostoucí koncentrací bohatství ve Spojených státech a politickou korupcí. Tato korupce během dvacátého století a zejména po druhé světové válce klesala, ale během první čtvrtiny jednadvacátého století byla na vzestupu, protože peníze hrají dominantní roli v politice a korporátní média se stala koncentrovanějšími.

Prezidentské volby obchodního magnáta Donalda Trumpa v letech 2016 a 2024 a příchod „plutokrat tyranů“ do nejvyšších pater americké vlády nejsou náhodné.

Tento trend výrazně zesílil v lednu 2010, kdy Nejvyšší soud USA zrušil několik sto let starých zákonů, které bránily ultrabohatým a supermiliardářům, z nichž někteří mají osobní majetek přesahující 50 miliard dolarů (Elon Musk, Jeff Bezos, Mark Zuckerberg atd.), aby nepatřičně ovlivňovali volební proces, od raných fází voleb až po složení a fungování vlády.

V demokracii vždy existuje nebezpečí, že se podaří získat kamarádíčkovství a veřejní činitelé budou prodávat politické výhody soukromým zájmům. To je definice politické korupce. V této souvislosti bychom měli mít na paměti moudrá slova prezidenta Franklina D. Roosevelta (1882-1945), když varoval Američany, že

„Svoboda demokracie není bezpečná, pokud lidé tolerují růst soukromé moci do bodu, kdy se stane silnější než samotný demokratický stát. To je ve své podstatě fašismus – vlastnictví vlády jednotlivcem, skupinou…“

III. Veřejná zadluženost ve Spojených státech dosahuje vysoké úrovně ve srovnání s ekonomikou

Úroveň amerického státního dluhu (odhad na 36,6 bilionu dolarů) jako procento hrubého domácího produktu (HDP) (ten druhý odhad na 29,8 bilionu dolarů) je k březnu 2025 na vysokých 123 %, podle hodin státního dluhu USA. Fiskální deficit americké vlády je také 2 biliony dolarů, což se rovná 6,7 % HDP.

Abychom si to trochu přizpůsobili, americký státní dluh na amerického občana je v současné době 107 019 dolarů, zatímco stejná výše státního dluhu na amerického daňového poplatníka je 323 047 dolarů. Jinými slovy, Spojené státy, stejně jako další západní ekonomiky, se topí v dluzích.

Abychom udrželi věci v perspektivě, členové měnové zóny EURO musí udržovat veřejné fiskální deficity na úrovni ne vyšší než 3 % HDP a veřejný dluh každé země by neměl být vyšší než 60 % HDP. (Pozn. Některé členské země mají veřejné deficity a míru zadlužení mnohem vyšší, což by nakonec mohlo být hrozbou pro přežití samotné eurozóny.)

Hlavolam amerického veřejného dluhu by mohl být handicapem pro fiskální politiku, pokud by se v nadcházejících měsících nebo letech rozvinula ekonomická recese. Sněmovna reprezentantů nedávno přijala republikánskou rozpočtovou rezoluci, která vyzývá ke snížení daní o 4,5 bilionu dolarů a snížení federálních výdajů o 2 biliony dolarů v příštím desetiletí. To je v souladu s domácí politickou agendou Trumpovy administrativy.

IV. Spekulace

Po krizi cenných papírů krytých finančními hypotékami a Velké recesi v letech 2008-2009, která následovala, přijala americká vláda fiskální politiku velkých deficitů, zatímco centrální banka Federálního rezervního systému USA experimentovala s novou expanzivní monetární politikou kvantitativního uvolňování (QE).

Zatímco fiskální deficity znamenají více vládních půjček a zvýšení státního dluhu, znamenají také vydávání dalších státních dluhopisů. Takové prodeje mají tendenci stlačovat ceny dluhopisů a zvyšovat úrokové sazby. Kvantitativní uvolňování měnové politiky centrální banky, kdy centrální banka nakupuje velké množství státních dluhopisů nebo jiných finančních aktiv na otevřeném trhu, má však opačný účinek, a to tlačí úrokové sazby dolů.

Fiskální deficity USA dosáhly v roce 2009 téměř 1,5 bilionu dolarů, ale na počátku pandemie Covid-19, v roce 2020, se zdvojnásobily až na 3,0 bilionu dolarů.

Některé finanční trhy, zejména akciový, jsou již nějakou dobu v euforické fázi, dokonce v bublině. Hodnocení akciového trhu ve Spojených státech lze skutečně považovat za nadané, měřeno poměrem ceny a zisku (P/E), který na konci roku 2024 činil 36,8. Taková úroveň je o dvě směrodatné odchylky nad průměrem moderní éry, který je 20,4, což naznačuje, že trh je v současné době nadhodnocený a mohl by kdykoli korigovat.

Spekulace a kryptoměny

Prezident Trump v minulosti řekl, že kryptoměny jsou podvodem proti americkému dolaru. Ve své administrativě však jmenoval úředníky, jejichž cílem je deregulovat vydávání takových umělých digitálních aktiv. Šel ještě o krok dále a podepsal exekutivní příkaz, který pověřil vládu USA zřídit strategickou bitcoinovou rezervu a také samostatnou zásobu digitálních aktiv. Nabízí se tedy otázka: Je to způsob, jak podpořit spekulace a manipulaci s cenou kryptoměn?

V. Sociální a ekonomické rozdělení

Nikdo nemůže popřít, že Spojené státy jsou v současné době tak rozděleným národem, jakým byly od občanské války v letech 1861-65. Prezident Donald Trump se zaměřuje na to, co rozděluje Američany, což má za následek, že země je rozdělena na dvě části.

Žijeme v době, kdy vyspělé ekonomiky procházejí rychlými technologickými změnami (umělá inteligence, robotizace úkolů atd.). Ve Spojených státech někteří pracující a některé regiony z těchto nových odvětví těží, zatímco jiní stagnují.

Člověk by si myslel, že americká centrální vláda by měla pomáhat vysídleným dělníkům a méně dynamickým regionům výdaji na infrastrukturu a sociální pomoc.

Americká vláda nicméně utrácí stovky miliard dolarů ročně na podporu nákladných válek na Středním východě a ve východní Evropě, kromě toho, že na sebe bere náklady na udržování asi 800 vojenských základen v zahraničí. Výsledkem je domácí systém sociálních služeb, zejména zdravotní péče, který je horší než v jiných vyspělých ekonomikách.

Je proto pochopitelné, že někteří Američané se cítí opuštěni svou vládou a mohli by se snadno stát obětí prvního demagoga, který se objeví a nabídne jim okamžitá řešení, jako je zdanění cizích zemí.

Současná americká Trumpova administrativa 2.0 se spoléhá na ignoranci, lži, improvizaci, zmatek, pomstu a neúspěšnou politiku, aby centralizovala vládní rozhodování v Bílém domě, pod systém kontroly jednoho muže, což je v rozporu s duchem a slovy americké ústavy, kromě toho, že narušuje mezinárodní vztahy. Prezident Trump tak může v očích některých svých stoupenců slibovat a budit zdání, že se pokouší řešit problémy, ale v tomto procesu a ve skutečnosti by mohl skončit zhoršením problémů a dokonce vytvořením nových. Dříve či později se člověk naučí, že žádná vláda nemůže jednat, jako by byly zrušeny ekonomické zákony.

V takovém dysfunkčním kontextu bude ve Spojených státech pravděpodobně přetrvávat ekonomická a politická polarizace, která se možná v nadcházejících měsících a letech zvýší.

VI. Imperialismus, protekcionismus a velký ekonomický intelektuální zmatek

Trumpův ekonomický imperialismus je ještě odpornější než ten starý, který byl založen na amerických sankcích jednostranně uvalených na celou řadu zemí. Ve skutečnosti se prezident Trump často chová jako školní tyran.

Od své inaugurace 20. ledna 2025 Trumpova administrativa 2.0 skutečně uskutečňuje neprofesionální, nesoudržnou, nevyzpytatelnou a nevyzpytatelnou obchodní politiku plnou zvratů tím, že jednostranně zvyšuje cla na dovoz. (Pozn. cla jsou domácí regresivní nepřímé daně uvalené na dovážené zboží.) Tím převrátila domácí i mezinárodní ekonomické vztahy vzhůru nohama a kromě toho hrozila, že světovou ekonomiku uvrhne do chaosu. A k tomu všemu D. Trump vyhlásil falešný „výjimečný stav„, aby si uzurpoval odpovědnost Kongresu za zvyšování daní, což je krok, který lze ústavně napadnout.

Snad nejdiskutabilnějším a nejneuváženějším příkladem jsou jednostranná cla uvalená na produkty dovážené z Kanady, sousední země, s níž mají Spojené státy od roku 1988 smlouvu o vojenské protivzdušné obraně (NORAD) a dohodu o volném obchodu (která byla v roce 1994 rozšířena o Mexiko a která byla revidována v roce 2000 podpisem prezidenta Donalda Trumpa 1.0). Kromě toho jsou USA a Kanada součástí NATO od jeho založení v roce 1949. To všechno patří k neskutečnému světu.

Velkými poraženými v Trumpových obchodních válkách, které ovlivňují americký dovoz v hodnotě asi 1,5 bilionu dolarů a průmyslovou dislokaci, kterou způsobí, budou spotřebitelé ve všech zúčastněných zemích, včetně amerických spotřebitelů. Nejvíce budou trpět zejména méně bohaté domácnosti, protože budou čelit rostoucím cenám, zatímco jejich příjmy budou stagnovat nebo klesat. Konečným výsledkem bude stagflace v mnoha zemích, tj. růst cen a pomalejší ekonomický růst.

Historická připomínka: Prezident D. Trump byl zřejmě přesvědčen, že cla uvalená na konci 19. století, kdy americká ekonomika byla převážně zemědělská a měla některá nově vznikající průmyslová odvětví, by mohla být přenesena do 21. století, kdy je americká ekonomika plně rozvinutá a je lídrem ve světové ekonomice. V roce 1890 byla na dovoz skutečně uvalena přísná cla ve výši 49,5 %, aby se ochránila nově vznikající průmyslová odvětví a aby se jim poskytl čas stát se konkurenceschopným. Experiment se však ošklivě vymstil.

Tak vysoká cla a další příčiny vydláždily cestu k nejhorší ekonomické krizi, jaká kdy byla do té doby zaznamenána, panice z roku 1893, která trvala až do roku 1897. Předcházelo mu zvýšení životních nákladů pro většinu Američanů, deficity platební bilance, runy na banky, úvěrová krize, krach akciového trhu, bankroty podniků a 25% míra nezaměstnanosti.

Bylo by tragédií, kdyby se takto neúspěšný ekonomický experiment měl opakovat o více než sto let později v ekonomickém a finančním prostředí, které by mohlo být citlivější na znepokojivé politické šoky.

Závěr

Zdálo by se, že je vše připraveno k tomu, aby Spojené státy vstoupily do dokonalé bouře se souběhem několika krizí: politické, ekonomické, finanční a ústavní krize. Většina těchto krizí je čistě způsobena člověkem.

Trumpova administrativa 2.0 se prozatím chová jako býk v obchodě s porcelánem. Je hlavním činitelem chaosu, nejistoty a destrukce všude kolem. Člověk by nikdy neměl zapomínat, že je relativně snadné zničit prosperitu špatnou politikou, ale mnohem obtížnější je vybudovat udržitelnou ekonomickou prosperitu.

Nepoměry: Nerovnosti příjmů a bohatství ve Spojených státech jsou důležité a rostou.

Korupce: Hlavní americké politické instituce (Kongres, prezidentský úřad a Nejvyšší soud) jsou dnes zkorumpovanější než kdykoli jindy v historii země a vše nasvědčuje tomu, že se to bude zhoršovat.

Předlužení: Poměr amerického státního veřejného dluhu k hrubému domácímu produktu (HDP) je dnes vyšší, než byl na konci druhé světové války, a chystá se ještě vzrůst.

Spekulace: Bujarost finančních trhů je v této době obzvláště vysoká, zejména na akciových trzích. Spouštěcí šok směrem dolů může kdykoli způsobit prudkou korekci.

Dělení: Spojené státy jsou hluboce rozdělenou zemí, jak sociálně, tak regionálně, a mohly by se stát ještě více rozdělenou zemí.

Imperialismus: Ekonomický imperialismus à la Trump je v současné době nekontrolovaný a pravděpodobně způsobí stagflaci, a to nejen v USA, ale i v mnoha dalších ekonomikách, což by mělo za následek nižší životní úroveň všude kolem.

*

Tento článek byl původně publikován na blogu autora, Dr. Rodrigue Tremblay.

Mezinárodní ekonom Dr. Rodrigue Tremblay je autorem knihy o morálce „Kodex globální etiky, deset humanistických principů“ knihy o geopolitice „Nové americké impérium“ a nedávné knihy ve francouzštině „La régression tranquille du Québec, 1980-2018„. Byl ministrem obchodu a průmyslu (1976-79) v Lévesqueově vládě. Je držitelem titulu Ph.D. v oboru mezinárodních financí ze Stanfordovy univerzity. Navštivte prosím stránky Dr. Tremblaye nebo pošlete e-mail příteli zde.

Je výzkumným pracovníkem Centra pro výzkum globalizace (CRG)

Doporučený obrázek je z rawpixel.com / Seržant Matt Hecht