16 dubna, 2024

Příběh dvou nalezených koťátek 19

3 min read

Den 19 – naše milované koťátka a zima

Je to už pár dní, co bydlí koťata s novým spolubydlícím. Místa je tam dost. Miska je každé ráno i jemu naplněná, takže si myslím, že si nemůže stěžovat žádná číča. Je až k podivu, jak si rychle zvykl. Pokaždé čeká až naplním Kuličce, pak Tygřici a pak dojde řada i na něj. Vůbec se nervou, neberou si to. A on čeká. Mile mě to překvapilo. Zatímco u nás bylo až neuvěřitelné zjištění, že naše kočka Mimi se zklidnila, je mnohem vyrovnanější a dokonce doma zase tráví více času. Napřed jsme si mysleli, že to bylo kvůli tomu sněhu, pak kvůli větru, dešti… Ale dnes ani nepršelo, ani nefoukalo a ven stejně nechtěla, takže je zase šťastná doma. Ony se ty kočky asi v domácnosti nemusí a navíc ten kocour, jak začal značkovat, tak tím vypudil i kočku. Vše vyřešeno, my nemusíme hlídat kocoura, ten už domů nesmí. Kočka si dojde i sama, když chce. Vše je zase v normálu a všichni prožíváme krásné Vánoce. Teda doufám, že všichni.

Koťata nás provází na každém kroku, když jsme venku, jak pejsci a snaží se s námi trávit co nejvíce času. Jdeme spolu pro dřevo, jdeme krmit slepice. Samozřejmě ochutnají, co kdyby tam bylo něco lepšího než dostávají ony. A někdy mají i pravdu. Zrovna jak se dělali kapříci, tak tam bylo hromada dobrých zbytků a tak i slepice si už musí hlídat svoje … celkově si navzájem oplácí tyhle jejich návštěvy. U slepic je v blátě hromada malých tlapiček – stop a bohužel dílna je plná kuřinců.. i od toho kohúta Bohůša. A že to sú pořádné kuřince. Takže taková návštěva dílny a nebo, když jdu krmit kočeny, tož je to spíše hra na překážkovou dráhu, abych neuklouzla po hovnech. Opravdu drsné.

Dovolila jsem si udělat pár snímků, jak nám holky vyrostly a jsou to opravdu hodné kočičky, protože se pořád tak radují z naší přítomnosti a chtějí se nechat pohladit. Když dojde návštěva, tož to taky… mazlivé čičiny. Doprovodí každého až k autu. A pak jak uslyší motor, tož zdrhnou. Ale teď mě holky naštvaly. Konkrétně Kulička. Mám takový pocit, že už se motorů tolik nebojí a jak napadlo tolik toho sněhu, tož to úplně nechápaly a asi se jim to ani moc nelíbilo, tak tendenčně byly zalezlé a nebo jen šly stejnou stopou, tady bylo totiž takových 20 cm sněhu a pak to zmrzlo.. No, zima. Nic neobvyklého. Ale Kulička, ta uličnice mi vyskočila do auta. Dojela jsem totiž z města, měla jsem velký nákup, tož Vánoce, klasika… dva dny zavřené, to se musí udělat zásoba. A protože se mi to nechtělo tahat z dálky, zaparkovala jsem hned u baráku. A než jsem si tašky vytáhla, měla jsem spuštěný po celou dobu motor. Stejně ta potvora mi tam skočila s těma svýma špinavýma a mokrýma packama na mojí koženou sedačku. Normálně hnědé stopy. No sem ju hnala, sviňu… “Táhni, to je moje místo, leda že by jsi mi rovnou přeparkovala”… No a k tomu se neměla. Nezbylo než si přeparkovat sama. Mrzelo mě, že jsem si to nevyfotila.. Kočka za volantem. To by bylo něco 😉 Přísahám, že zadkem seděla na židli a packama držela volat, jakoby vyhlížela na cestu…

About The Author