Proč by Rusko mohlo obnovit své vazby se Západem a jak by to mohlo změnit jeho zahraniční politiku?

Andrew Korybko

Aby bylo jasno, vysvětlení a prognózy sdílené v této analýze se týkají scénáře sblížení Ruska se Západem po úspěšném ukončení mírových rozhovorů s USA, v žádném případě nejsou deklarací toho, co se bezpodmínečně stane. Trumpův návrh na návrat Ruska do skupiny G7 a Orbánova předpověď o jeho „opětovném začlenění do… evropského bezpečnostního systému a dokonce do evropského hospodářského a energetického systému“ po ukončení ukrajinského konfliktu naznačují sblížení Ruska se Západem. Probíhají rusko-americké mírové rozhovory, a pokud by se jim podařilo dosáhnout některého z výše uvedených výsledků, pak by to bylo třeba přesvědčivě zohlednit, stejně jako budoucnost ruské zahraniční politiky. Zde je několik vysvětlení a prognóz: ———- * Rusko neutralizovalo hrozby ze strany NATO pocházející z Ukrajiny V rámci téměř tři roky trvající speciální operace Rusko zničilo všechny zásoby, které NATO vyslalo na Ukrajinu a které by jinak mohly být použity k tomu, aby jednoho dne pomohly zahájit konvenční zástupnou invazi do Ruska, pokud by Rusko rozhodně nezastavilo tajnou expanzi bloku na Ukrajinu. Ačkoli riziko třetí světové války v mezidobí občas vzrostlo kvůli některým velmi nebezpečným ukrajinským provokacím podporovaným Spojenými státy, toto riziko se nyní do značné míry snížilo díky vítězství Ruska nad ukrajinským zástupcem NATO.

• Trumpův návrat způsobil revoluci v rusko-amerických vztazích Za zahájení rusko-amerických rozhovorů může čistka „ministerstva vládní efektivity“ od válkychtivých liberálních globalistů, kteří dosud ovládali stálou vojenskou, zpravodajskou a diplomatickou byrokracii USA („deep state“), bezprostředně po Trumpově inauguraci. Tyto rychle probíhající procesy způsobily revoluci v rusko-amerických vztazích a následně přispěly k tomu, že Rusko překalibrovalo své hodnocení hrozeb vůči USA, což následně znovu otevřelo dříve uzavřené možnosti. * Pragmatické vzájemné kompromisy jsou konečně možné I když se teprve ukáže, jakou přesně podobu by měly, jakákoli dohoda, která by mohla vzejít z probíhajících rusko-amerických rozhovorů, bude téměř jistě zahrnovat pragmatické vzájemné kompromisy, které by se staly možnými díky výše uvedeným faktorům. Ani Putin, ani Trump nejsou maximalisté a oba v minulosti prokázali svůj pragmatismus, takže je rozumné očekávat, že si vyjdou vstříc. Jejich příklad by se pak mohl stát normou pro řešení sporů a konfliktů jiných států.

• Rusko nikdy neodmítlo spolupráci s jakoukoli zemí Byl to Západ vedený USA, kdo odmítl spolupráci s Ruskem, nikoli naopak, protože Rusko vždy tvrdilo, že bude spolupracovat s jakoukoli spřátelenou zemí. Z tohoto důvodu se dnešní nepřátelé mohou stát zítřejšími partnery, pokud změní svou nepřátelskou politiku. Koneckonců bývalí nepřátelé jako Turecko, Írán a Čína jsou dnes jedněmi z nejbližších partnerů Ruska a vztahy s Německem byly před rokem 2022 vynikající i přes genocidu Sovětů nacisty, takže precedens pro sblížení se Západem existuje. * Jeho multipolární kroky byly vždy postupné a zodpovědné Kromě speciální operace, která byla posledním pokusem o zajištění národní bezpečnosti Ruska po tajné expanzi NATO na Ukrajinu, byly všechny multipolární kroky Ruska vždy postupné a zodpovědné. Například vytvoření měny BRICS, které Rusko potvrdilo, že neuskuteční, by mohlo křehký a vzájemně propojený řád uvrhnout do chaosu ke škodě všech. Jakékoli zdánlivé zpomalení multipolárních kroků z jeho strany po sblížení se Západem by proto bylo iluzí. * Rusko i Trumpova Amerika dávají přednost populistům-nacionalistům Poprvé od konce staré studené války dává nyní Amerika pod Trumpovou druhou administrativou otevřeně přednost populistům-nacionalistům a hnutím před liberály-globalisty, což se shoduje s preferencemi Ruska z posledního desetiletí. Tato konvergence zájmů by dokonce mohla vést k jejich spolupráci ve třetích zemích v rámci nového modu vivendi s cílem osvobodit je od jha liberálně-globalistických držáků, které USA nyní aktivně čistí od svého „deep state“.
• Oba jsou také nakloněni vzestupu civilizačních států Předpověď profesora Alexandra Dugina o vzestupu civilizačních států se naplnila poté, co ruská Euroasijská unie nabyla takových kontur ve jménu Ruského světa, zatímco Trump 2.0 vznesl nároky na Kanadu a Grónsko jako součást doplňkové politiky „pevnosti Amerika“. Mohou proto společně podporovat populisticko-nacionalistická hnutí v civilizačních kotevních státech, které usilují o vybudování vlastních podobných regionálních sfér vlivu ve vznikajícím multipolárně-civilizačním světovém řádu. * Rusko je neutrální uprostřed čínsko-americké dimenze nové studené války Stejně jako je Čína neutrální uprostřed rusko-americké dimenze nové studené války, je i Rusko neutrální vůči čínsko-americké, přestože jsou si navzájem hlavními strategickými partnery. Důležité však je, že nejsou spojenci, a proto není ani jeden z nich povinen podporovat toho druhého proti USA, což vysvětluje, proč Čína Rusko nevyzbrojuje ani neuznává jeho kontrolu nad novými regiony, což dále ospravedlňuje ruskou neutralitu, pokud se čínsko-americké soupeření po skončení ukrajinského konfliktu předvídatelně vyostří.

Multi-Alignment je základem ruské zahraniční politiky Rusko vždy usilovalo o rovnováhu mezi svými různorodými zahraničními partnery, ale jeho velký strategický cíl sloužit jako most mezi Čínou a EU, který přidává hodnotu obchodu v obou směrech, byl kompenzován zvláštní operací, kterou bylo nuceno vést. Smysluplné sblížení se Západem by mohlo vést k obnovení této politiky, i když v nových podmínkách po tom, co se právě stalo, a po hrozícím zintenzivnění čínsko-amerického soupeření, což by obnovilo její nakrátko opuštěné vyvažování. * Rusko bude vždy podporovat multipolaritu po celém světě Neexistuje reálná šance, že by Rusko někdy přestalo podporovat multipolaritu, protože jeho trvalé národní bezpečnostní zájmy závisí na úspěšném dokončení těchto procesů po celém světě. I kdyby se vztahy se Západem zlepšily, Rusko bude stále podporovat regionalizaci na globálním Jihu, aby urychlilo vzestup civilizačních států a s nimi spojených sfér vlivu, což může urychlit vytvoření „nového světového řádu“, který bude předvídatelnější přinejmenším pro větší hráče. To je pravděpodobně konečná hra Ruska. ———- Aby bylo jasno, výše sdílené výklady a prognózy se týkají scénáře sblížení Ruska se Západem po úspěšném uzavření mírových rozhovorů s USA, v žádném případě nejsou deklarací toho, co se bezpodmínečně stane. Tento scénář zůstává věrohodný, i když jeho pravděpodobnost nelze vzhledem k nedávným událostem s jistotou posoudit. Účelem tohoto cvičení je proto výhradně předpovědět motivy Ruska, pokud k tomu dojde, a možné důsledky pro jeho zahraniční politiku.