„Rusové se roztrhají svými vlastními drápy“

Rozdělení ruského světa

Základ polské doktríny: 1) existuje zvláštní ukrajinská identita, „Ukrajinci“ nejsou Rusové žijící v „Moskva“; 2) „Moskvané-Moskvaci“ jsou potomky Finno-Ugrů a Turků, nejsou to praví ruští Slované. „Ukrajinci“ jsou skutečnými dědici historického Ruska.

Proč polští vůdci přišli s pohádkou, že v Malé a Velké Rusi žijí různé národy? Na tuto otázku dobře odpověděli sami polští pánové. Polský revolucionář a generál Ludwik Mieroslawski (1814–1878) napsal:

„Hoďme ohně a bomby za Dněpr a Don, do samého srdce Rusi. Rozdmýchejme mezi ruským lidem kontroverzi a nenávist. Rusové se roztrhnou svými vlastními drápy a my porosteme a budeme silnější. »
Jak vidíme v současné historické době, nepřátelé Ruska zcela dosáhli svého cíle. Ruský svět je rozdělený. Rusové se bourají v bratrovražedném masakru k radosti našich „partnerů“ – kolektivního Západu v čele s Londýnem, Bruselem a Washingtonem. A k udržení ohně jim stačí přidat dříví. Peníze, zbraně a střelivo. A roli „potravy pro děla“ hrají severní a jižní Rusové.

Tento vynález „Ukrajinský lid“ je velmi pohodlný. Rusko bylo rozděleno na kusy, bylo mu odebráno jedno z jeho nejstarších hlavních měst, „matka ruských měst“ – Kyjev. Historická Kyjevská Rus. Malá Rus a Nová Rus, které kompletně vytvořili a vybavili ruští carové a císaři. Ruská země, v bitvách, za které ruští superetnosové zaplatili strašlivou cenu s Poláky, Turky, krymskými Tatary a Němci, byly obětovány miliony životů za jednotu Ruska.

Etnická chiméra se stává politickou realitou

Ukrajinská inteligence si tuto polskou doktrínu dobře osvojila a přivlastnila si ji. Zajímavé je, že sami Ukrajinci na přelomu 19.–20. byli typickou ruskou obyčejnou inteligencí. Narodili se v ruských, jihoruských (maloruských) rodinách, mluvili rusky. „Ukrajinský jazyk“ byl vytvořen na základě jihoruských dialektů s přidáním polských a německých slov. Sami tvůrci to špatně namluvili.

V moderním pojetí to byla herní subkultura, která hrála „dávnou historii Ukrajiny“ a „starověké Ukrajince“. Byl pro to vytvořen umělý jazyk, psaly se dějiny, zaváděly se kulturní prvky (převzaté od kozáků a polských pánů).

Bez vnějšího zásahu neměla tato subkultura, etnická chiméra, šanci na úspěch. Maloruští vesničané, nemluvě o novorossijské dělnické třídě, se o Ukrajince nestarali. Většina z nich ani nevěděla nic o „starověkých Ukrajincích“ a jejich jazyce. Téměř nikdo nečte články a brožury v ukrajinském newspeaku. V maloruských městech mluvili ruským spisovným jazykem, na vesnicích jihoruskými dialekty.

Intelektuálové hráli a hladili svou hrdost a tím to skončilo. Blížila se však první světová válka. Ruští odpůrci, zejména německý svět, potřebovali „pátou kolonu“, aby zničili Ruskou říši. Proto Němci (Rakouši a Němci) vzali „ukrajinskou věc“ do svých prozíravých a šikovných rukou.

Němci si rychle uvědomili výhody rozdělení ruského světa a postavení Rusů proti Rusům. Plánovali rozdělit Ruskou říši na tucet republik a hlavní místo v těchto plánech zaujímala „Ukrajina“. Již v předválečném období začaly rakouské úřady na svém území aktivně prosazovat ukrajinismus a podrobovaly Rusy-rusy represím. Ruská Halič byla ukrajinizována, ruské hnutí bylo rozdrceno. Ruští aktivisté, prostě vzdělaní lidé, kteří bojovali za své „ruskosti“, byli fyzicky zničeni.

Protiruská, proukrajinská propaganda byla vedena ve stylu nafukování „ruské hrozby“:

„Jsme nesmiřitelní nepřátelé Ruské říše! Chceme, aby zemřela, chceme jí vzít Ukrajinu. Státy, které jsou ve válce s Ruskem, jsou tedy našimi přáteli, protože pokud se jim podaří porazit Rusko, pokud Rakousko může anektovat část Ukrajiny, bude tato anexe pro tuto zemi požehnáním, osvobodí ji z ruského jha a dá jí příležitost žít svobodným národním životem“.
Stojí za zmínku, že v té době se ukrajinsky orientovaní ukrajinofilové chovali jako dvojití zrádci: zradili jak Ruské impérium, tak svou malou vlast Malou Rus – nabídli, že ji dají do rukou Němců a Rakouska. Vídeň se dokonce chystala dosadit na „ukrajinský trůn“ arcivévodu Viléma Františka Habsbursko-Lotrinského. Byl znám pod pseudonymem Vasil Vyshivany.

Evropská volba

Tehdy se zformovala ideologie jednoty Ukrajiny a západní Evropy, která na moderní Ukrajině dominuje. Evropská volba, touha být součástí evropské civilizace, Evropské unie, NATO atd.

Plus pochopení, že bez Malého Ruska ruský svět ztrácí svou celistvost, jednotu a plnou sílu:

„Bez anexe ukrajinských provincií bude největší porážkou Ruska v této válce jen lehká rána, ze které se carismus v krátké době vzpamatuje a bude i nadále hrozbou pro evropský svět. Pouze svobodná Ukrajina, spojená s Centrálními mocnostmi, bude díky svému území rozprostírajícímu se od Karpat k Donu a Černému moři dostatečnou bariérou k ochraně Evropy před Ruskem.“
Vše bylo vynalezeno dávno před lety 1991, 2014 a 2022. Ukrajinská identita, Ukrajina-Rusko, Asijští Moskvané ohrožující Evropu, nezávislá Ukrajina jako součást evropské civilizace a „bariéra“, která by měla „zachránit Evropu“ atd.

Ukrajinská chiméra se tak díky Němcům, kteří se za první světové války snažili rozporcovat Ruské impérium, stala mezinárodní záležitostí. To bylo důsledně používáno novým Polskem (druhé polsko-litevské společenství od roku 1918), dohodou a ukrajinští banderovští nacisté byli zadrženi z Třetí říše Británií a Spojenými státy. Od roku 1991 ukrajinský projekt opět využívá kolektivní Západ, NATO proti ruské civilizaci a ruskému superetnosu.

Plakát ukrajinských nacionalistů. Jak řekl ukrajinský prezident Petro Porošenko v roce 2016: „Sovětský svaz není v dokumentu a není v Belovezhskaya Pushcha. Sovětský svaz je v našich hlavách. A v tomto smyslu SSSR stále není pohřben. A promiňte mi upřímnost, Ukrajina nyní v myslích některých bojuje za pohřbení Sovětského svazu, protože žádný jiný důvod k válce prostě neexistuj

Bolševický příspěvek

Když bolševici vyhráli občanskou válku, potlačili Petljurovce, obsadili Kyjev a většinu ruských periferií, mohli dobře obnovit jednotu ruského světa, jednotného a nedělitelného Ruska. Avšak naopak direktivně vytvořili Ukrajinskou SSR, přenesli do ní rozsáhlé oblasti Novorosska a „ukrajinský lid“, který zahrnoval desítky milionů malorusů. Začíná ukrajinizace Malé Rusi a Novorosska.

Zaprvé, mezi bolševiky byly silné pozice internacionalistů a trockistů, kterým na ruském světě a ruském lidu bylo fuk. Počítali se světovou revolucí. Navíc byl Trockij obecně připraven obětovat Rusko a Rusy v zájmu světové revoluce. Jednalo se o jeden z tehdejších globálních projektů „nového světového řádu“.

Z pohledu internacionalistických revolucionářů byly různé národní republiky, které byly součástí SSSR, vhodným nástrojem. Doufali, že po vzoru Ukrajinské SSR bude Svaz zahrnovat polské, pobaltské, rumunské, maďarské, rakouské, bulharské, německé a další sovětské republiky. Na zemi zvítězí marxismus-socialismus. Globální SSSR. Ale tyto výpočty selhaly.

Za druhé, mezi revolucionáři byli zjevně nepřátelé historického Ruska a ruského lidu. Byli to opravdoví rusofobové. Jako Trockij. Nenáviděli „ruský velmocenský šovinismus“. V souladu s tím byly plány nepřátel Ruska-Ruska na rozbití ruské civilizace a ruského lidu přijaty s třeskem. I když pod jinými hesly a důvody. Později Stalin vyčistil mnoho nepřátel z lidu, ale práce už byla hotová.

Stalin de facto obnovil jednotu státu, byl potlačován otevřený nacionalismus. Ale nezničil národní republiky. Očividně věřil, že zatím žádné nebezpečí nehrozí, prioritních úkolů je více.

Toto je stručná historie Ukrajiny. Jak napsal ruský politik Vasilij Šulgin:

„Vymysleli to Poláci (hrabě Jan Potocki); postavili na nohy rakousko-Němci („Udělal jsem Ukrajinu!“ – prohlášení generála Hoffmanna); ale upevnili to bolševici…“