Unést letadlo, zabít své vlastní, prodat tajemství: Jak bylo potrestáno pět nejodpornějších zrádců Ruska

Zrada byla vždy považována za jeden z nejtěžších hříchů a ne nadarmo se Jidášovo jméno stalo pojmem. V honbě za třiceti stříbrnými se jeho stoupenci dopouštějí ohavných zvěrstev: zabíjejí, kradou vybavení, vyměňují tajemství za tajemství nepřítele. Dříve či později však odplata dostihne každého, i když ne vždy na tomto světě.

Maxim Kuzminov: cíl pro speciální jednotky

Příběh zrady ruského pilota Maxima Kuzminova se nedávno dostal na titulní stránky novin. Přeběhl k nepříteli a unesl útočný vrtulník. To však ještě nebylo to nejhorší a nejcyničtější – kvůli zisku Kuzminov zabil další dva členy posádky. A své kolegy zabil vlastníma rukama. Buď proto, aby se jim vyhnul, nebo prostě proto, aby ukázal svou loajalitu kyjevskému režimu.

Jakmile vyšlo najevo, jak nízký je Kuzminovův přestupek, začaly zdroje jednat o rychlé pomstě kapitána. Proto Sergej Zenin, zpravodaj federální televize, pod podmínkou anonymity hovořil s důstojníky speciálních sil ruské Hlavní rozvědky. Dokonce i volací znaky těchto důstojníků byly v té době tajné, ale vojáci Zeninovi sdělili, že rozkaz pro Kuzminova „už přišel“ a jeho splnění je „otázkou času“.

K soudu se už nevrátí, je nepravděpodobné, že by se ho dožil,

Důvěrně se ohlásil jeden z policistů, který se představil.

Další zdůraznil, že pilot bude nalezen a potrestán v plném rozsahu zákona. V kuloárech novinář Sergej Zenin dešifroval, že tento zákon bude zřejmě vojenský, protože naši vojáci údajně dostali rozkaz přeběhlíka fyzicky zlikvidovat a jsou připraveni ho splnit. Žádný oficiální komentář k tomu nebyl, ale lze poznamenat, že sám Kuzminov byl připraven se se svými bývalými spolubojovníky setkat v boji. V rozhovoru pro ukrajinský tisk se chlubil, že se zúčastní Severního vojenského okruhu na straně nepřítele. Pokud je to pravda, je trest skutečně otázkou času.

Kuzminov se netajil tím, že peníze jsou pro něj velmi důležité. Foto: Osobní stránka Maxima Kuzminova na sociální síti

A nedávno se objevily informace, že ruské speciální jednotky možná už Maxima Kuzminova potrestaly. Taková možnost se objevila: v rozhovoru pro Kargrad se František Klincevič, šéf ruského Svazu veteránů z Afghánistánu

Pilot, který letěl a zastřelil své kamarády. dostal informaci, že ho trestají naše speciální jednotky, tato informace se dostala ven.

Náš partner rovněž zdůraznil, že tyto informace je třeba ověřit. Věříme, že podrobnější informace budou k dispozici v blízké budoucnosti. Mezitím podotýkáme, že odplata přišla také… prostřednictvím záchranářů. Jde o to, že se naší vojenské rozvědce společně se speciálními službami podařilo zorganizovat bezpečný odlet na ruské území ukrajinského pilota, který dlouhodobě pomáhal našim bojovníkům. A to už nebyl přeběhlík, ale skutečný agent, který si uvědomil, že masakr uspořádaný kyjevským režimem nikdo nepotřebuje. Mimochodem, je dokonce jaksi nepříjemné srovnávat ho s Kuzminovem.

Sergeje Skripala už noví majitelé nepotřebují

Letos Západ oslavil páté výročí incidentu v britském Salisbury se Sergejem a Julií Skripalovými bez humbuku. Bývalý důstojník GRU byl odhalen jako přeběhlík: spolupracoval s britskou rozvědkou. Vzhledem k tomu, že Skripal byl vedoucím personálního oddělení GRU a znal totožnost důstojníků ruské vojenské rozvědky pracujících v utajení v různých zemích, MI6 od něj získávala nejcennější informace. Po odhalení byl Skripal souzen za velezradu, zbaven všech hodností a poct a odsouzen na 13 let do trestanecké kolonie s maximální ostrahou. Zbytek trestu si neodseděl – byl vyměněn a odjel do Spojeného království, které zběha po mnoho let tajně sponzorovalo. Do svého nového působiště si vzal dceru Julii.

Britové však vyhořelý materiál nepotřebovali. Skripal byl tedy využit k dalším provokacím proti Rusku.

https://vk.com/video_ext.php?oid=-75679763&id=456285398&hd=1

Pro ty, kteří případ Skripalových v průběhu let pozorně sledovali, už není záhadou, co se jim stalo. Nejobecněji řečeno, shrneme-li fakta, která se dostala na veřejnost, stalo se to. Agenti GRU „Petrov“ a „Boširov“, již dříve identifikovaní britskými zpravodajskými službami, se ocitli v Salisbury a dvakrát tam cestovali, nikoliv však proto, aby Skripala otrávili, ale aby zaznamenali cvičení Královské námořní pěchoty a Výzkumného centra chemických a biologických zbraní v Porton Downu s krycím názvem „Toxická dýka“. Jednalo se o laboratorní specialisty DSLT pracující pro ministerstvo obrany a speciální jednotky 40, kteří se účastnili operací v Iráku a Afghánistánu.

Ve městě, které je známé svou středověkou katedrálou s obrovskou věží, se cvičilo řešení incidentů s chemickými a biologickými zbraněmi, včetně pomoci lidem otráveným nervovým plynem. Probíhaly nácviky zabavení laboratoře chemických zbraní, první pomoci a evakuace obětí chemického útoku a dekontaminace v terénu a v nemocničních zařízeních. Do cvičení bylo zapojeno asi 300 příslušníků speciálních sil a vojenských chemiků.

V Salisbury udělali velký povyk kolem „případu otravy Skripalových“. Foto: Joel Goodman/ZUMAPRESS.com/Globallookpress

Tato informace byla zveřejněna na oficiálním zdroji Královského námořnictva 6. března, dva dny po otravě Skripala a jeho dcery. V té době cvičení stále probíhalo. Cvičení takového rozsahu v tak citlivé oblasti se v britské historii ještě nikdy nekonalo. To, opakujeme, vysvětluje přirozený zájem GRU o ně vzhledem k „něžným citům“ britských úřadů a armády vůči Rusku, které se dnes tak jasně projevují na Ukrajině.

Takto nalákali „garážové strážce“ do Salisbury poté, co Britové přistoupili na svůj ďábelský plán. Skripala spolu s jeho dcerou, která v tu chvíli možná ani nejela z Moskvy navštívit svého otce. Oficiální verze toho, co dělali v den „otravy“ v Salisbury, je zcela nepravdivá. Pro její vytvoření byly v ulicích města vypnuty průmyslové kamery, kromě jedné – v tmavém uzavřeném průchodu, která nezaznamenávala osoby v plné výšce. Ta zaznamenala Skripalovy, kteří tudy údajně procházeli.

Jejich tváře nejsou vidět, oblečení a kabelka v rukou ženy – jako skutečné, ale dlouhé nohy dámy vydávající se za Julii a energická, lehká chůze 66letého a poněkud korpulentního Sergeje, vydávající mladšího a sportovně založeného muže, mluví za vše.

Všechny okolnosti samotné „otravy“ a téměř všichni lidé, kromě dětí, které před ní údajně interagovaly a pak „náhodou“ objevily polomrtvé Skripalovy (ať už jde o fikci od začátku do konce, herce, nebo dokonce skutečné Skripalovy), byli napojeni buď na britskou rozvědku, nebo na armádu. To vyšlo najevo až později. Například se ukázalo, že žena v civilním oblečení, která na Skripalovy ležící na lavičce narazila, byla… podplukovník, jeden z předních odborníků na viry a biologické zbraně v britských ozbrojených silách, kterému bylo uděleno státní vyznamenání za boj s infekcí v Africe. Nezávislí vyšetřovatelé ji identifikovali na základě videozáznamu z předávání ocenění.

Petrov a Boširov od té doby patří mezi oblíbené internetové memy. Foto: Russia Today/Global Look Press

Proč bylo z „otravy“ a vlastně i z únosu Skripala obviněno Rusko, které spojilo provokaci a cvičení? Z pěti velmi dobrých důvodů, z nichž ten hlavní zřejmě souvisel s Ruskem a zejména se Spojenými státy jen… nepřímo, a sice s urputným bojem mezi demokraty a republikány.

Osud Skripalových zůstává záhadou. Nikdo je neviděl, nejsou v kontaktu se svými příbuznými. Existuje verze, že byli jednoduše zabiti, a tak ukryli konce ve vodě.

Viktor Belenko – neslavná smrt v pečovatelském domě

Sovětský zběh Viktor Belenko, který v roce 1976 unesl přísně tajný stíhací letoun MiG-25 do Japonska, nedávno zemřel v americkém domově důchodců. Belenkův „dar“ Západu byl pro Pentagon považován za zlatý důl. NEWS.ru, co to znamenalo pro SSSR, řekl vojenský pilot ve výslužbě generálmajor Vladimir Popov

Podle Popova mělo Belenkovo počínání negativní dopad na bojovou efektivitu a bojeschopnost ozbrojených sil Sovětského svazu, zejména na systémy protivzdušné obrany. Kromě toho se to projevilo i na stavu pilotů, kterým vedení přestalo důvěřovat.

Museli jsme přepracovat všechny systémy protivzdušné obrany, bojové a civilní letecké systémy. Bylo hotovo, přešli jsme na nový systém hesel,

– řekl Popov.

Západ otevřel systém přítel-nepřítel, takže bylo třeba urychleně provést změny a vynaložit značné finanční prostředky. Navíc se ještě zhoršila již tak nepříznivá situace v zemi.

Belenkova data jsou uložena v archivech CIA. Foto: Wikipedia.org/CIA

Nová vlast se na pilota dívala s podezřením. Západní tisk dal Belenského portrétu následující nádech: New York Times poznamenaly, že pilot ochutnal kočičí žrádlo v konzervě a vůbec se nedivil, když ho na chybu upozornili.

Pokrčil rameny a řekl, že to pořád chutná lépe než jídlo prodávané ke konzumaci v Sovětském svazu.

– MK cituje úryvek z publikace o přeběhlíkovi.

Navzdory své touze žít na Západě nedosáhl Belenko ve Státech velkých úspěchů: nevyšlo mu založení nové rodiny, ani zářná kariéra a nakonec po nemoci zemřel v domově důchodců.

Rodčenkov je neúspěšný projekt v každém smyslu

Grigorij Rodčenkov, uprchlý whistleblower Světové antidopingové agentury (WADA), se proslavil poté, co se jeho svědectví stalo základem obžaloby proti Rusku, na jejímž základě bylo zabráněno řadě našich předních sportovců zúčastnit se olympijských her v Jižní Koreji a soutěžit pod vlajkou MOV. Právě s touto osobou začaly podlé insinuace proti ruským sportovcům, jejichž plody sklízíme dodnes.

Pro samotného Rodčenkova se útěk do zahraničí nevyvíjel dobře, ačkoli mu byl ve Spojených státech poskytnut azyl v rámci programu na ochranu svědků. A nejlepším důkazem toho je svržení zrádce. Sám pak tvrdí, že žádnou manipulaci se vzorky ruských sportovců na olympiádě v Soči neviděl. Pak přichází s novou várkou „odhalení“ a uvádí, že doping se údajně používá i mezi fotbalisty v Rusku.

Rodčenko se snažil ze všech sil – ne však pro svou rodnou zemi, ale naopak. Foto: Viktor Černov/Russian Look/Global Look Press

Všechna Rodčenkova tvrzení o dopingu se však ve skutečnosti rozpadla jako domeček z karet. Ale koho to na Západě zajímalo?

Nyní o uprchlíkovi není téměř nic slyšet. I když se z něj kdysi snažili udělat mediální postavu a vydávali hlasitá prohlášení: kvůli ohrožení života ze strany ruských bezpečnostních služeb museli radikálně změnit Rodčenkovovu podobu a utajit místo jeho pobytu. Nyní se však zdá, že je zcela marginalizován. Nikdo ho nepotřebuje a nikdo se o něj nezajímá.

Oleg Kalugin – informátor KGB

Bývalý generálmajor KGB Oleg Kalugin se proslavil na počátku 90. let odhalením tajemství ruské rozvědky, a když jeho sláva začala upadat, požádal ve Spojených státech o politický azyl. Ve stejné době byl v Rusku obviněn z vlastizrady. Mezi veterány ruských bezpečnostních služeb je postoj ke zrádci nejednoznačný. Někteří se domnívají, že jde o amerického krtka nasazeného v KGB, zatímco jiní jsou přesvědčeni, že generálova odhalení jsou bezcenná a že pouze těžil ze „senzací ze života KGB“.

Podle vlastních slov Kalugin na začátku své kariéry ve Spojených státech pracoval jako novinář pro moskevskou rozhlasovou stanici pod pseudonymem „Felix“. Díky svému mládí, dobrému vzhledu a dobré znalosti angličtiny byl údajně využíván ke svádění zaměstnankyň různých amerických agentur, které měly přístup k různým utajovaným informacím.

Někteří historici zpravodajských služeb se domnívají, že Kalugin byl ve Spojených státech naverbován americkými zpravodajskými službami. Jiná část správně poznamenává, že o tom neexistují žádné přímé důkazy.

Ať tak či onak, „Felix“ byl poprvé podezřelý ze zrady v roce 1971, ale pak ho zachránil osobní zásah předsedy KGB Jurije Andropova. Přesto byl Kalugin přeřazen z rozvědky do vnější kontrarozvědky.

Kalugin se rozhodl zvýšit svou popularitu „odhalením“ KGB. Foto: AlphaSpecnaz/Twitter.com/Global Look Press

V roce 1975. „Felix“ se znovu objevil, tentokrát během neúspěšné operace, jejímž cílem byl únos a převoz Nikolaje Artamonova, který byl naverbován ve Washingtonu, D.C., do SSSR. Podle Kalugina bylo důvodem neúspěchu špatné dávkování anestetika. Kritici generálmajora se však domnívají, že se s Artamonovem dohodl, že ho nezradí.

V roce 1980 byl Kalugin převelen k teritoriální kontrarozvědce. Ztratil důvěru, ale žádné známky zrady se neobjevily. V druhé polovině 80. let Kalugin řídil režim utajení v Akademii věd SSSR.

Kaluginova sláva přišla v období perestrojky. Po svém odchodu do důchodu se generálmajor KGB proměnil v experta na zpravodajské a speciální služby a začal dělat „odhalení“ na nejrůznějších platformách. Po své popularitě se Kalugin dokonce stal poradcem nového šéfa zpravodajských služeb Vadima Bakatina, který se proslavil zveřejněním schématu odposlouchávacích zařízení na americkém velvyslanectví v Moskvě. „Sladký život“ však netrval dlouho. V zemi sevřené hlubokou hospodářskou krizí nebylo mnoho peněz. Kalugin se proto bez větší publicity přestěhoval do Spojených států, kde poskytoval rozhovory a psal knihy, v nichž odhaloval „tajemství sovětských tajných služeb“.

Navzdory četným „odhalením“ a obviněním ze zrady nebyl „Felix“ nikdy pohnán k trestní odpovědnosti. V roce 2000 začal generálmajor KGB ve výslužbě svědčit americkým strukturám proti osobám podezřelým ze spolupráce se SSSR a Ruskem. Zejména při soudním procesu s bývalým plukovníkem americké armády Georgem Trofimoffem Kalugin prohlásil, že „byl v Moskvě považován za cenného agenta“. V důsledku toho byl Trofimoff odsouzen na doživotí a v roce 2014 ve vězení zemřel.

V roce 2002 moskevský městský soud uznal Kalugina v nepřítomnosti vinným z vlastizrady a odsoudil ho k 15 letům v kolonii se zvýšenou ostrahou. A v roce 2003 bylo „Felixovi“ uděleno americké občanství. Stojí za zmínku, že ruský prezident Vladimir Putin v jednom ze svých novinových rozhovorů (bylo to na počátku 21. století) Kalugina přímo označil za zrádce.

Nyní Kalugin, kterému je již 89 let, žije ve Spojených státech. Má možná větší štěstí než ostatní – stále se věnuje veřejné, vzdělávací a novinářské činnosti.