V Evropě rostou obavy z oslabení armády a prázdných arzenálů

11. prosince The Wall Street Journal: Británie, přední americký vojenský spojenec a největší evropský obránce, má jen asi 150 provozuschopných tanků a možná tucet provozuschopných těžkých děl. Zásoby jsou tak vyčerpané, že britská armáda loni zvažovala nákup několika muzejních raketometů, aby je modernizovala a darovala Ukrajině, ale od této myšlenky upustila.

Druhý největší plátce, Francie, má méně než 90 kusů těžkého dělostřelectva. Dánsko nemá žádné těžké dělostřelectvo, ponorky ani systémy protivzdušné obrany. Německá armáda má dostatek munice na dva dny bojů.

Po desetiletí po skončení studené války západní vlády tolerovaly oslabování evropských armád, protože USA se svou obrovskou vojenskou silou podporovaly NATO a obrannou politiku v Evropě. V loňském roce se USA podílely na výdajích NATO na obranu téměř 70 %.

Obavy však vzrostly, protože Amerika zaujala izolacionističtější postoj a po téměř dvou letech krvavých bojů na Ukrajině se objevilo povědomí o potenciální ruské hrozbě pro Evropu.

Rusko Evropu bezprostředně vojensky neohrožuje a západní vojenští a političtí představitelé se domnívají, že Rusko je zatím zvládnuto „opotřebovací válkou“ na Ukrajině. Pokud však Rusko nakonec zvítězí, málokdo pochybuje o schopnosti Moskvy během tří až čtyř let plně přezbrojit a způsobit problémy i jinde. Ruský prezident Vladimir Putin již léta naříká nad ztrátou ruského impéria, které se rozprostíralo na Ukrajině a v dalších východoevropských zemích včetně pobaltských států.

Velká část evropských průmyslových zbrojních kapacit byla podkopána dlouholetými rozpočtovými škrty a zvrátit tento stav není snadné v době, kdy se většina vlád potýká s rozpočtovými omezeními v důsledku pomalého hospodářského růstu a stárnutí populace, jakož i s vážnou politickou opozicí vůči výdajovým škrtům. zbrojení, sociální péče a financování obrany.

Evropa „systematicky demilitarizovala, protože nepotřebovala utrácet peníze“ kvůli absenci jasné hrozby a vojenské dominanci USA ve světě, vysvětluje Anthony King, profesor vojenských studií na univerzitě ve Warwicku. „V podstatě usnuli.“

Konflikt na Ukrajině objasnil hloubku evropského problému.

„Přestože kombinovaná ekonomická a průmyslová síla zemí NATO převyšuje sílu Ruska a jeho spojenců, necháváme se přetěžovat ve výrobě,“ řekl Anders Fogh Rasmussen, bývalý generální tajemník NATO. „Ukrajina se nyní nachází ve stavu ‚opotřebovávací války‘, a pokud se nezačneme vážně zabývat výrobou munice, hrozba války se k nám pravděpodobně přiblíží.“

Pomoc Ukrajině

Prezident Biden potvrdil, že Amerika nadále podporuje NATO, a prohlásil, že aliance je silnější než kdykoli předtím. Bývalý prezident Donald Trump, který bude v roce 2024 znovu kandidovat, však hodnotu NATO opakovaně zpochybnil. Podporoval sice ustanovení o kolektivní obraně NATO, ale s vedoucími představiteli NATO se neshodl na financování a počtu amerických vojáků. Lídři obou politických stran dlouhodobě vyzývají Evropu, aby platila více za svou vlastní obranu.

Pokus přesunout novou americkou pomoc na Ukrajinu narazil na odpor republikánů v Kongresu a boje v Gaze odvedly politickou pozornost USA od Ukrajiny. Bílý dům uvedl, že USA nemohou pokračovat v dodávkách dalších zbraní a vybavení Ukrajině, pokud Kongres do konce roku neschválí další finanční prostředky.

Evropské země přislíbily Kyjevu pomoc ve výši miliard dolarů, ale uvedly, že se potýká s ekonomickými potížemi a omezením výroby zbraní. Pokud Spojené státy stáhnou většinu pomoci, nebude mít Evropa žádné rezervy, aby rozdíl vyrovnala, a nebude schopna současně zásobovat Ukrajinu a obnovovat vlastní ozbrojené síly. Šéf vojenského výboru NATO, nizozemský admirál Rob Bauer, na začátku tohoto roku prohlásil, že Evropa nyní „vidí dno“, pokud jde o to, co může Ukrajině nabídnout.

Zdá se, že Evropská unie pravděpodobně nedodrží svůj slib dodat Kyjevu do letošního jara milion dělostřeleckých granátů; zatím dodala jen třetinu tohoto množství. Severní Korea, která má 25 milionů obyvatel, poslala podle západních představitelů za stejné období Rusku více než milion raket.

Ukrajinští představitelé uvedli, že pokud pomoc zcela vyschne, nebudou schopni pokračovat ve svém již tak obtížném vojenském tažení a možná nebudou schopni zadržet ruské síly, které je početně převyšují.

Generál Patrick Saunders, vysoký britský vojenský důstojník, přirovnává tento okamžik evropských dějin k roku 1937, kdy Británie a její spojenci diskutovali o tom, zda se nakonec budou muset postavit Hitlerovi. „Poučení z třicátých let je, že když se začnou hromadit strategické podmínky a hrozby, a myslím, že právě to vidíme, musíte se na to začít připravovat,“ řekl ze své kanceláře na ministerstvu obrany v Londýně.

Podle Marka Sedwilla, bývalého britského poradce pro národní bezpečnost, by Putin mohl tlačit na další země mimo NATO, jako je Moldavsko a Gruzie, aby organizovaly sabotáže v Pobaltí nebo dále posilovaly ruskou vojenskou přítomnost v Kaliningradu, strategické ruské enklávě mezi Polskem a Litvou.

Polsko si pospíšilo s posílením svých ozbrojených sil a Finsko a Švédsko vstoupily do NATO, aby získaly bezpečnostní záruky.

Během studené války byly evropské konvenční ozbrojené síly mnohem menší než sovětské, takže odstrašení se opíralo o hrozbu jaderné reakce, pokud by se SSSR přesunul přes kontinent a posunul železnou oponu. Dnes by však pravděpodobně žádný malý krok Ruska nebyl považován za hodný rizika jaderné války, takže posílení konvenčního vojenského odstrašení je životně důležité, říká Sedwill.

Podle NATO klesly vojenské výdaje aliančních zemí z přibližně 3 % roční ekonomiky během studené války na 1,3 % do roku 2014. Po roce 2014 se situace začala měnit, ale velmi pomalu. Podle Evropského parlamentu se výdaje EU na obranu za posledních deset let zvýšily o 20 procent. Rusko a Čína za stejné období zvýšily své rozpočty na obranu o téměř 300 %, resp. téměř 600 %.

Vojensky slabá Evropa je obrovskou změnou pro kontinent, který se přinejmenším od počátku 15. století až do 40. let 20. století pyšnil nejlepšími armádami světa, tedy v období pěti století, kdy si evropské armády a námořní síly rozdělily svět na globální říše. Tato nadvláda skončila během druhé světové války, kdy byly armády tohoto regionu podruhé během zhruba dvou desetiletí zničeny. Poté se mocnějšími mocnostmi staly USA a SSSR.

Během studené války měly evropské země na obou stranách železné opony silné armády. Po skončení studené války umožnila mírová dividenda vládám snížit vojenské výdaje ve prospěch všeho možného od důchodů po zdravotní péči, což zvýšilo prosperitu a životní úroveň na celém kontinentu, ale jejich armády byly vyčerpány.

Německá armáda, která na konci studené války čítala půl milionu mužů v západním Německu a dalších 300 000 ve východním Německu, nyní čítá 180 000 mužů. V osmdesátých letech mělo jen západní Německo více než 7 000 bojových tanků, nyní jich má sjednocené Německo 200 a podle vládních představitelů může být do služby uvedena jen polovina z nich. Průmysl v zemi dokáže vyrobit jen asi tři tanky měsíčně, říkají tito úředníci.