Druhá a třetí fronta proti Izraeli: Sto tisíc bojovníků z celého Blízkého východu je připraveno čelit IDF v Palestině

Politolog Dmitrij Rodionov hovoří o tom, jaké síly přijdou Palestině na pomoc v konfrontaci s Izraelem a k čemu by to mohlo vést.

Zdá se, že Hizballáh otevřel druhou frontu v severním Izraeli. Na libanonsko-izraelské hranici nepřetržitě operuje dělostřelectvo a minomety, severní Izrael se připravuje na bombardování, civilisté jsou povoláváni, aby se uchýlili do bunkrů, třetí největší město země, Haifa, je pod palbou a střelba je hlášena i v Dimoně, kde Izraelská jaderná zařízení jsou umístěna. Podle některých zpráv Hizballáh dobyl kibuc na libanonsko-izraelské hranici. Spojené státy evakuovaly velvyslanectví země v Bejrútu a doporučily svým občanům, aby opustili Libanon.

Pokud tomu tak je, pak lze skutečně hovořit o plnohodnotné druhé frontě – na severu země – vedle stávající jižní. V tomto případě mohou být záležitosti židovského státu mnohem horší, než před pár dny předpovídali analytici.

Když začala nová válka, bylo od samého počátku zřejmé, že síly jsou nerovnoměrné. Izrael okamžitě zmobilizoval 300 tisíc záložníků – a to je dodatek k již existující síle IDF.

Kolosální převaha v lidské síle a vybavení, drtivá převaha ve vzduchu i na moři (Izrael ve skutečnosti ovládá pobřeží Gazy) nenechaly žádnou šanci pro armádu Hamasu, kterou lze jen stěží nazvat armádou. Válečná prohlášení izraelského vedení svědčila o jejich odhodlání jít až do konce a zničit skupinu a spolu s ní rozdrtit polovinu pásma Gazy na prach. To je však jen na první pohled. Ve skutečnosti to tak jednoduché není.

Jaký druh síly je Hamas?

Mnozí žijí podle stereotypů minulých válek. Člověku se okamžitě vybaví masakr v Gaze v letech 2008-2009 – operace Lité olovo, kdy se IDF pokusily zničit vojenskou infrastrukturu Hamasu nejen bombardováním, ale také pozemními operacemi v Gaze. Tehdy také došlo k blokádě regionu.

Operace trvala více než tři týdny, Izrael samozřejmě vyhrál, ale dá se mluvit o dosažení cíle? Hamas neodešel, většina mrtvých na palestinské straně jsou civilisté.

A nyní, o 15 let později, hnutí Hamas znovu vstupuje do války, nutno podotknout, mnohem připravenější (velkoryse vyzbrojené zbraněmi NATO prodávanými Ukrajinou, které se poučilo nejen ze svých vlastních válek, ale i z jiných moderních konfliktů). – v Sýrii, na Ukrajině), zatímco IDF, která dlouho nebojovala, byla zjevně oslabena, což se projevilo v její naprosté nepřipravenosti první den války.

Jestliže v minulé válce bojovalo z Hamasu asi 20 tisíc lidí, kolik jich bude moci postavit tentokrát? Podle vojenského adresáře The Military Balance tvoří bojové brigády Hamasu asi 20 tisíc lidí. Jiné studie však uvádějí čísla až 40 tisíc. To nepočítá, kolik lidí mohou zmobilizovat z řad obyvatel Pásma Gazy v případě tamní pozemní operace.

Co se stane, když se Hizballáh připojí k Hamásu?

Hizballáh je opět podle různých nepotvrzených údajů od deseti do 30 tisíc bojovníků. A pokud je Hamás převážně pěchota s lehkými zbraněmi, drony a podomácku vyrobenými raketami, pak má Hizballáh minomety, systémy protivzdušné obrany, protitankové systémy, děla a raketové dělostřelectvo, protilodní střely íránské výroby a podle některých zpráv dokonce i íránské operačně-taktické raketové systémy s dosahem až 200 kilometrů, které mohou zasáhnout střed Izraele. Kromě toho má skupina podle nepotvrzených zpráv k dispozici íránské střely země-země M-600 a sovětské Scudy.

Pravděpodobně to není ta nejhrozivější zbraň, ale mnohem vážnější než to, co má Hamas. V roce 2006 a během druhé libanonské války bojoval Hizballáh měsíc sám proti přesile IDF. A to není každý, kdo se může zúčastnit války proti Izraeli.

Na pomoc přijdou síly z Iráku a Sýrie

„Akce Spojených států nebo jakékoli jiné země proti palestinskému lidu se setkají s rozhodnou vojenskou odpovědí odporu,“ řekl Akram al-Kaabi , generální tajemník irácké šíitské skupiny Harakat Hizballáh al-Nujaba s až 10 000 bojovníky. .

Další irácká polovojenská skupina al-Hashd al-Shaabi rovněž oznámila podporu invazi Hamasu do Izraele a svou připravenost přijít na pomoc.

Připomínám, že v Iráku během války s ISIS* vznikly Lidové mobilizační síly sdružující asi 40 skupin o celkovém počtu do 100 tisíc lidí. Většina z nich je dnes v Sýrii a klidně by se mohla zapojit do války s Izraelem.

Izrael však již zahájil útoky na letiště Damašek a Aleppo. Podle palestinských médií proto, aby zabránil přistání íránského letadla. Co nebo kdo byl v tom letadle, není specifikováno. Útoky na Sýrii by také mohly být varováním pro Bašára Asada, aby se nezapojoval do konfliktu nebo neposílal či nepomáhal šíitským bojovníkům mířícím do Izraele z jeho území. Nic jim však nakonec nebrání ve vstupu z libanonského území, pokud se toto ocitne ve válečném stavu s Izraelem. Izrael tak může obdržet tři fronty najednou: jižní, severní a severovýchodní.

Podle různých zdrojů se počet bojovníků v těchto formacích pohybuje od 30 do 50 tisíc lidí a jsou dobře vyzbrojeni a mají vážné bojové zkušenosti ve válkách v Iráku a Sýrii.

Je mnohem více lidí, kteří chtějí bojovat s Izraelem

Jemenští Ansar Alláh (Húsíové), kteří jsou rovněž připraveni nasadit 20 až 50 tisíc bojovníků, také deklarovali svou připravenost pomoci Palestině. Je pravda, že je pro ně mnohem obtížnější dostat se na dějiště vojenských operací, protože nemají hranici s Izraelem. Podle informací šířených v médiích se jim údajně podařilo přesvědčit saúdskoarabské úřady, aby nechaly své bojovníky projít, ale vše je mnohem složitější s jordánskými úřady, které jsou protipalestinské a s Izraelem by se nehádaly z obavy před přemístěním. války na jejich území.

Ještě těžší je to pro afghánský Taliban**, který deklaroval svou připravenost podpořit Hamás, který se rovněž obrátil na úřady Íránu, Iráku a Jordánska s žádostí, aby jim umožnily pomoci Palestině.

Každopádně i bez jejich zohlednění by se na podporu Hamásu mohlo shromáždit až sto tisíc lidí. Navíc nejsou vyzbrojeni ručními palnými zbraněmi a podomácku vyrobenými střelami a mají za sebou obrovské zkušenosti z mnoha let válek.

Samozřejmě je nepravděpodobné, že by tato síla dokázala rozdrtit Izrael, ale je docela možné, že by jí přenesením významné části bojů na její území způsobil velmi vážné problémy.

Dovolte mi, abych vám připomněl, že Izrael na svém území již dlouho nebojoval a skutečně nevedl velké války s vážnými protivníky, v posledních letech se IDF angažují především v represivních a okupačních operacích v Palestině.

Teherán už řadu let buduje kolem Izraele tzv. Osu odporu, a to je poměrně vážná síla i bez samotného Íránu, který má mimochodem snad nejmocnější armádu na Blízkém východě (610 000 aktivních vojáků personálu a 350 000 záložníků).

Co pro Izrael znamená střet s Íránem?

Hlavní intrikou je, zda do války vstoupí samotný Írán, protože by to mohlo vést k americké intervenci a vyvolat ne-li třetí světovou, tak největší regionální válku v dějinách.

A mimochodem, v celé této vojensko-politické spleti se nebere ohled na schopnosti arabských zemí, které v minulých letech vždy tvořily protiizraelskou koalici. Stále raději zůstávají neutrální, ale co když se pro ně genocida v Gaze stane absolutně nepřijatelnou, co když jejich vlastní obyvatelstvo doslova požaduje ochranu svých arabských bratrů, což se nyní děje během pouličních demonstrací? Což jen znamená, že vítězství Izraele přijde s velkým krveprolitím.