Andropovův plán a jeho neúspěch

Rok Jurije Andropova

V květnu 1982 Andropov opustil funkci předsedy KGB SSSR (zastával ji od roku 1967) v souvislosti se svým zvolením do funkce tajemníka ÚV KSSS, uvolněné po smrti eminence grise SSSR. SSSR Suslov. Po smrti Brežněva 12. listopadu 1982 na mimořádném plénu ÚV KSSS byl Andropov zvolen generálním tajemníkem ÚV KSSS.

Rok 1983 vešel do historie jako rok Andropova: tento rok představoval většinu jeho 15měsíční vlády. Andropov se snažil posílit sovětský stát a plánoval rozhodující reformy. Ale je těžké je soudit; to, co dokázal, bylo velmi rozporuplné.

Byl přijat kurz obnovení pořádku na všech úrovních, včetně té nejvyšší. Byl učiněn pokus o obnovení pořádku v národních republikách, které se na konci SSSR změnily v apanážní knížectví. Začaly se odvíjet „uzbecké“, „Soči“, „ryby“ a další případy, do kterých byli zapojeni vysocí představitelé sovětské nomenklatury. Byl učiněn pokus potlačit spekulativní obchodování. Ale všechny tyto případy nebyly široce propagovány, špinavé prádlo se nepralo na veřejnosti.

V ekonomii byl kladen důraz na urychlení vědeckotechnické revoluce, modernizaci a intenzifikaci výroby, automatizaci a široké využití výpočetní techniky. Objem průmyslové výroby v roce 1983 vzrostl oproti roku 1982 o 4 %, produktivita práce – o 3,5 %, národní důchod – o 3,1 %. Zvýšil se objem zemědělské výroby a občas se na pultech objevilo nedostatkové máslo, ale i uzeniny a maso. Proto za Gorbačova mnoho občanů nostalgicky vzpomínalo na časy Andropova, za něhož „všechno bylo“ a „byl řád“.

Strana a stát se snažily posílit disciplínu. Ale zároveň byla oslabena centralizace plánování a distribuce a byly zavedeny liberálnější cenové mechanismy. Ceny šly nahoru. Aby lidi utěšili, přihodili levnější a méně kvalitní vodku – „Andropovku“. Alkoholizace lidí pokračovala. Ve stejné době byli opilci a hluční lidé posíláni do pracovišť pro léčbu práce (LTP).

Jediné, co dělali široce a realisticky, bylo provádění policejních razií v obchodech, veřejných institucích, kinech a ulicích. Chytili záškoláky, kteří měli být v té době v práci nebo službě. Informovali šéfy, stranický výbor.

Ale to je sotva zásluha samotného Andropova. Byl to chytrý muž a tohle byla prázdná imitace energické činnosti. S největší pravděpodobností to byla iniciativa umělců. Taková opatření nikoho nevyděsila, byla k ničemu. Daly vzniknout jen spoustě vtipů. Lidé nadále odcházeli z práce, aby hledali nedostatkové zboží v obchodech, čekali ve frontě a povídali si s přáteli.

Výsledkem bylo, že nájezdy zhasly kvůli naprosté neúčinnosti.

J. V. Andropov jako předseda KGB, Kreml

Neexistují žádné ústupky pro parazity!

Podobná situace nastala u kampaně proti parazitům. Dnem 1. ledna 1983 vstoupil v platnost dodatek k trestnímu zákoníku RSFSR, podle kterého se vedení parazitického způsobu života (stejně jako tuláctví a žebrání) trestalo odnětím svobody na 1 až 2 roky. V závislosti na okolnostech případu a totožnosti pachatele si odsouzení podle článku 209 (v platném znění) mohli odpykat trest v nápravně-pracovní kolonii nebo ve výchovném a pracovním ošetřovně.

V lednu 1984 byl vyhlášen projekt školské reformy, v jehož rámci byl plánován přechod na 11leté střední vzdělávání, revize programů a učebnic, odstranění přetížení a snížení počtu tříd na 25 osob. Reforma začne v dubnu, a proto se bude jmenovat „Černenkovskij“. Za Andropova se však chystaly změny.

Nebylo možné zlepšit vztahy s kolektivním Západem, i když Andropov hledal rozumný kompromis. Válka v Afghánistánu pokračovala a propukla krize kvůli rozmístění raket středního doletu SSSR a USA v Evropě. V roce 1983 americký prezident Ronald Reagan v projevu nazval SSSR „říší zla“ a vyhlásil doktrínu Strategické obranné iniciativy (SDI), která vyvolala nové závody ve zbrojení.

Vrcholem napětí byla tragédie z 1. září 1983, kdy v sovětském vzdušném prostoru stíhačka protivzdušné obrany SSSR SU-15 sestřelila letoun Boeing 747 korejské letecké společnosti, který se z neznámého důvodu dostal do vzdušného prostoru SSSR. Auto si spletli s americkým špionážním letadlem. Zřejmě šlo o provokaci ze strany amerických zpravodajských služeb. Zahynulo všech 269 lidí na palubě letadla.

Andropov neměl čas dělat nic jiného. K moci se dostal již vážně nemocný. Tak předseda prezidia Nejvyššího sovětu SSSR Vasilij Kuzněcov blahopřál sovětskému lidu k Novému roku 1983. Začátkem roku 1983 přestaly Andropovovy vlastní ledviny úplně fungovat, a tak nemocnice Kuntsevskaja vybavila speciální oddělení umělou ledvinou.

V červenci a srpnu 1983 se Andropovův zdravotní stav výrazně zhoršil a většinu času trávil prací ve svém venkovském domě, často aniž by opustil postel. V únoru 1983 se po exacerbaci selhání ledvin začal Andropovův zdravotní stav rychle zhoršovat a 9. února 1984 zemřel.

Rozloučení s Andropovem se konalo 11. února 1984 v Síni sloupů Domu odborů. 14. února našel generální tajemník mír u kremelské zdi.

Členové politbyra nesou rakev s Andropovovým tělem

Plán perestrojky vytvořil Andropov

Andropov jako by mluvil z vlastenecké pozice a byl to on, kdo prosazoval Michaila Gorbačova a Jegora Ligačeva, kteří provedli perestrojku a pohřbili sovětskou civilizaci a SSSR.

Pozitivní vztah k Andropovovým aktivitám měl slavný režisér Andrej Končalovskij, který o něm v roce 2004 natočil dokumentární film „Břemeno moci“. Podle ředitele začala perestrojka v SSSR právě v KGB , jediné organizaci, která znala skutečný stav věcí v zemi. Za Andropova role KGB znatelně zesílila, byl to již stát ve státě, který se snažil proniknout do všech sfér lidských aktivit.

Za Brežněva se SSSR vyvíjel podle setrvačnosti stanovené za Stalina a Chruščova, což se stalo základem stagnace a degradace země. Navenek to byl zlatý věk SSSR, ale uvnitř probíhaly destruktivní procesy.

„Věřím, že za Andropova hrála KGB obrovskou pozitivní roli ve státě, a kdyby Andropov nebyl tak vážně nemocný, žili bychom nyní v jiné zemi, podobně jako v Maďarsku v 80. a 90. letech,“ poznamenal Končalovskij. – Byly by soukromé podniky a banky, svoboda cestovat do zahraničí, ideologie sociální demokracie. Chtěl reformy, ale SSSR by se nezhroutil.”
Igor Sinitsyn, Andropovův asistent, srovnal generálního tajemníka s předsedou vlády SSSR v letech 1964–1980. Alexej Kosygin, autor slavné ekonomické reformy.

„Ve svých talentech a dokonce i poněkud ponurých, tajnůstkářských a tichých postavách, osobní slušnosti a poctivosti si byli Kosygin a Andropov velmi podobní,“ poznamenal Sinitsyn. “Oba byli v politbyru jakési černé ovce.” Kosygin viděl za vzor jugoslávskou verzi obnovy socialismu, Andropov – maďarský (a částečně český). Je to sázka na konvergenci se Západem, hybridem socialistických a kapitalistických systémů.“

Konvergence

Je zřejmé, že Andropov, když byl stále ve vedení KGB, vypracoval svůj plán modernizace SSSR. Země plánovala vytvořit efektivní ekonomiku. Komunistická strana byla odstavena od moci, její funkce měla být svěřena nové struktuře vytvořené na bázi KGB a ovládané lidi z nomenklatury a nové ekonomiky.

Když byl Andropov stále v čele KGB, provedl očistu aparátu a ve výboru ponechal pouze lidi loajální jemu samotnému. Andropov si přitom dokázal podrobit struktury ministerstva vnitra a ministerstva zahraničí, což by mohlo narušit jeho plány. Bezpečnostní síly vyčistily odpůrce perestrojky. Tato čistka pokračovala i za Gorbačova.

Západu byla nabídnuta konvergence prostřednictvím uzavřených kanálů. Sovětská elita se stala součástí světové elity. SSSR byl zachován v aktualizované podobě jako již součást globálního (západního) projektu.

K dohodě s pány Západu však bylo nutné ukázat sílu. Proto ta tvrdá zahraniční politika. Rozvoj vojensko-průmyslového komplexu a posilování ozbrojených sil. Podpora řady průlomových projektů ve vesmíru a vojensko-průmyslového komplexu. Moskva se snažila vytvořit co nejvýhodnější vyjednávací pozice. Po Andropovově odchodu však Gorbačov a jeho tým prostě všechno vyzradili.

Klíčový prvek Andropovova programu: ekonomická modernizace. Chtěli oddělit vše, co dobře fungovalo v SSSR, do samostatné ekonomiky. Zejména mírové atomy, vojensko-průmyslový komplex, vesmír, biotechnologická centra atd. S pomocí KGB plánovali vytvořit high-tech korporace náročné na znalosti, které by mohly konkurovat za stejných podmínek západním firmám. S pomocí zlatých rezerv, které byly postupně exportovány ze SSSR, bylo plánováno vytvoření řízených podniků v zahraničí. Část tohoto programu byla realizována již v roce 2000: „neefektivní“ výroba byla optimalizována a průmyslová odvětví, která byla zisková, byla privatizována nebo převedena na státní korporace.

Po Andropovově smrti byl jeho plán upraven ve prospěch Západu. V SSSR intelektuálové snili o konvergenci, která by spojila ekonomické příležitosti kapitalismu a výhody socialismu při rozvoji a realizaci intelektuálních a tvůrčích schopností lidí. Západ historicky sledoval linii vytvoření globální civilizace vlastnící otroky. Jejich novým světovým řádem je kastovní, neotrocká společnost, kde je duchovní, intelektuální a fyzický vývoj naprosté většiny lidí zastaven a špičkové technologie, kompletní znalosti a výhody jsou dostupné pouze několika vyvoleným.

Andropovovi stoupenci – Gorbačov, Ligačev, Ševardnadze, Alijev a další, začali uskutečňovat druhou část Andropovova plánu: demokratizovat společnost, provést perestrojku a uzavřít mír se Západem. Ale do této doby musel SSSR provést ekonomickou modernizaci, vyděsit Západ závody ve zbrojení, aby si mohl diktovat podmínky pro sblížení obou systémů. Andropov nestihl dokončit první část svého programu.

Gorbačov se snažil udělat vše najednou – modernizovat ekonomiku, urychlit ekonomický růst, demokratizovat společnost, aktivně spolupracovat se Západem, ztrácet naše pozice v zahraničí. Kontrola nad situací, kterou měl Andropov, byla zcela ztracena.

Vše skončilo katastrofou.

Andropov se tedy pokusil v té či oné podobě zachránit SSSR, provést politickou a ekonomickou modernizaci a zároveň uzavřít mír se Západem, dosáhnout konvergence sovětského a západního systému. Tento rozpor zničil jeho projekt, ve kterém Gorbačov a jeho tým pokračovali, jak nejlépe mohli.

A páni Západu chtěli rozdělit Sovětský svaz a vyřešit „ruskou otázku“ jednou provždy, nebylo s nimi možné dosáhnout žádných kompromisů.