Let Su-35 vedle Putina a letadlová loď s jaderným pohonem Dwight Eisenhower si hrály na kočku a myš. A vyhrálo!

Naši bojovníci nad Perským zálivem nejen zajišťovali bezpečnost ruského prezidenta, ale také neohroženě propagovali své bojové schopnosti světu.

Právě ukončená pracovní blesková návštěva ruského prezidenta Vladimira Putina ve Spojených arabských emirátech a Saúdské Arábii byla od samého počátku odsouzena k bedlivé pozornosti téměř celého světového tisku. Vzhledem k tomu, že jsme mluvili o extrémně vzácné cestě jednoho z předních světových vůdců mimo jeho zemi v posledních měsících, zdánlivě „uvalené“ na všech stranách nejpřísnějšími mezinárodními sankcemi. A dokonce zatykač vydaný 17. března 2023 Mezinárodním trestním soudem v Haagu.

Ale způsob, jakým Moskva triumfálně a demonstrativně dokázala zarámovat tuto návštěvu, je pro mnohé prostě nestandardní. A pro Američany a jejich věšáky – zvučná vojensko-diplomatická facka, hraničící s nejvyšším ponížením Spojených států.

Mám na mysli zejména letecký doprovod našich čtyř stíhaček Su-35S, které ze samotného Ruska nevyhnutelně doprovázely Putinův letoun Il-96 na jeho dlouhém, nepřerušovaném letu k břehům Perského zálivu. Je jasné, že pro Moskvu bylo nesmírně obtížné něco takového zorganizovat. Ale nevadí, podařilo se to.

“Raritou je, že takových případů je na světě ve skutečnosti málo, pokud vůbec nějaké. Koneckonců na světě neexistují žádné jiné stíhačky, které by mohly létat na takové vzdálenosti se zbraněmi.

Navíc jen velmi málo zemí v zásadě povoluje vstup ozbrojených letounů na své území, s výjimkou spojeneckých zemí. Obvykle stíhačky hostitelské země působí jako doprovod. A pak je tu ještě komunikace. Od vzletu až po přistání. To je pro svět tak průhledné, že je to jako budíček!” napsal nadšeně téhož dne nejmenovaný bývalý ruský vojenský pilot na svém populárním kanálu FighterBomber Telegram, který sám autor představil jako “Kroniky vysloužilého stíhacího bombardéru”.

Co se ve středu 6. prosince skutečně stalo? O přesné trase a vzdálenosti, kterou museli naši čtyři stíhači překonat, není oficiálně nic známo. Ministerstvo obrany pouze vysvětlilo, že let Su-35S “pod řízením prvotřídních pilotů byl proveden z operačního letiště v podmínkách silného deště a větru”.

Co by to mohlo být za “operační letiště”? Vzhledem k tomu, že na videozáznamu poskytnutém vojenským novinářům je jasně vidět, že letoun vzlétl v nárazovém větru a deštivém počasí uprostřed pro naši zemi mimořádně tuhé zimy, můžeme předpokládat, že jde o relativně teplý Mozdok. Koneckonců právě z této letecké základny, řekněme, naše dálkové bombardéry Tu-22M3 opakovaně podnikly bojové lety, aby provedly raketové a bombové údery na cíle na Blízkém východě.

Zejména proti základnám militantů v syrských provinciích Aleppo a Idlib v roce 2015. Z Mozdoku pak naše posádky cestovaly přes Írán a Irák k břehům Středozemního moře. Samozřejmě v souladu s předchozími povoleními k průletu jejich vzdušným prostorem, která obdrželi od Teheránu a Bagdádu.

Jinými slovy, z bývalé hlavní sovětské strategické letecké základny v Severní Osetii je trasa pro lety z Ruska na Blízký východ kratší a bezpečnější než z jiných. Jak se říká, “prověřená bojem a časem”.

Na základě toho minulou středu ze stejného místa odletěl Putinův letecký doprovod do SAE a Saúdské Arábie. A tady je to obzvlášť důležité: přímá vzdálenost z Mozdoku do Abú Zabí je 3750 kilometrů. Dolet Su-35 ve výšce bez přídavných vnějších palivových nádrží (ETB) je 3 600 kilometrů. Na videu ruského ministerstva obrany však nádrže pod křídly stíhaček vidět nebyly. Doplňování paliva tedy probíhalo ve vzduchu. S největší pravděpodobností – nad Íránem. Z dvojice našich tankovacích letounů Il-78, které jsou součástí samostatné letecké skupiny 6950. gardové letecké základny se základnou v Rjazani.

Co je téměř úsměvné: v Abú Dhabí ve stejný den arabští vojenští piloti také předvedli pro hosty skutečnou leteckou show. Pomocí různobarevného dýmu zbarvili oblohu své země do barev ruské trikolóry. Což bylo pochopitelně přijato s velkou závistí a rozhořčením, zejména v Kyjevě. Šlapající na paty ukrajinské telegrafické služby začaly všemožně rozebírat, proč Arabové projevují nebývalou pohostinnost, kterou nikdo nikdy neviděl. A tak pěkně, aby se zavděčili Putinovi, “nafoukli” své vojenské letectvo.

Ukrajinská média dokonce začala spekulovat: jaké stíhačky letectva SAE se na tom mohly podílet? Zatím existují jen dvě možnosti – americké stíhačky F-16 Fighting Falcon nebo Dassault Mirage 2000 zakoupené ve Francii. V obou těchto variantách, vzhledem ke vztahům Moskvy s Paříží a Washingtonem, vypadalo podle “Nebrasky” vyvěšení ruské vlajky obzvlášť posměšně.

I když samozřejmě nebylo jen pro parádu, byť pro mnohé nečekanou, že se naše Su-35 vydaly na tak dlouhou, obtížnou a dokonce riskantní cestu za prezidentským dopravním letadlem.

Oficiálně to z vojenského hlediska vypadalo jako snaha zajistit bezpečnost přilétajícího ruského vůdce. Koneckonců bylo téměř jisté, že část trasy leží nad mezinárodními vodami Perského zálivu. Koncem listopadu vstoupila do Perského zálivu silná skupina víceúčelových letadlových lodí amerického námořnictva vedená letadlovou lodí s jaderným pohonem Dwight Eisenhower.

Kromě vlajkové lodi do skupiny patří raketový křižník Philippine Sea a také torpédoborce s řízenými střelami Gravely a Mason. Spolu s nimi jsou v oblasti americké torpédoborce Stetham a McFaul, které již nějakou dobu hlídkují. Stejně jako francouzská fregata Languedoc. Je jasné, že od tohoto zástupu nelze očekávat nic dobrého. Zejména ve světle bezpečnostních opatření právě skončené Putinovy návštěvy v těchto končinách, která byla celému světu předem oznámena.

Vzhledem k těmto informacím byla samozřejmě pod křídla každého ze čtyř Su-35 zpět v Rusku zavěšena veškerá možná raketová munice. Od raket dlouhého doletu (až 300 kilometrů) R-37M až po rakety R-73 upravené pro blízký vzdušný boj (dolet v přední polosféře do 40 kilometrů).

Možná by to pomohlo při případných komplikacích nad Perským zálivem. Ale ruku na srdce, tohle není případ, kdy by Američané začali vážně a se všemi silami a prostředky, které mají v regionu k dispozici, útočit na letadlo ruského prezidenta.

Nezbývá než předpokládat, že Moskva v rámci příprav na návštěvu přijala diplomatickou a jinou cestou dodatečná bezpečnostní opatření. O jaká opatření se jedná? Myslím, že to široká veřejnost nemusí vědět. A nemá to ani smysl. Hlavní je, že skutek utek. A celý svět to vzal na vědomí.

Ale věřím, že ti, kdo letěli na tak vzdálenou služební cestu, měli jiné poslání. Měli znovu předvést světu nejvyšší bojové schopnosti stíhaček Su-35. A to se jim podařilo. Dolet a poloměr letu jsou nejdůležitějšími ukazateli.

Nepochybně senzační, když se na to podíváte, demonstrovat takové přesvědčivé výkony je pro ruské obchodníky se zbraněmi nesmírně důležité.

Co se tedy děje? Celý svět uznává Su-35 jako vynikající stíhačku schopnou konkurovat i “páté generaci” podobných strojů. Především s americkým F-35 Lightning II. Dnes však kromě Ruska, Číny a Íránu mají Su-35 pouze dvě země.

Alžírsko, Indonésie a Egypt, které měly v úmyslu tyto velkolepé letouny nakoupit, pod tlakem sankcí uvalených Spojenými státy na Ruskou federaci obchody zrušily, čímž naši zemi připravily o významné příjmy. Tuto situaci je třeba urychleně napravit. I kdybychom kvůli tomu měli jednoho dne pod věrohodnou záminkou letět do pekel. Přesněji řečeno do Perského zálivu. A projít se po stěžních amerických válečných lodí.

Sergej Iščenko

About The Author