Neznámá válka.🇨🇿 Bílá česká rebelie na starých i moderních fotografiích

„…Všechny železniční rady jsou povinny pod trestem těžké odpovědnosti odzbrojit čs. Každý Čechoslovák nalezený ozbrojený na železničních tratích by měl být na místě zastřelen; každý vlak obsahující alespoň jednu ozbrojenou osobu musí být vyložen z vagónů a uvězněn v zajateckém táboře. Místní vojenské komisariáty se zavazují, že tento rozkaz okamžitě vykonají, každé prodlení se bude rovnat zradě a viníkům bude uložen přísný trest. Zároveň posílám do týlu československých jednotek spolehlivé síly, které mají za úkol poučit ty, kdo neuposlechnou lekci. Chovejte se k čestným Čechoslovákům, kteří odevzdají své zbraně a podřídí se sovětské moci, jako k bratřím a poskytněte jim veškerou možnou podporu. Všichni železničáři ​​jsou informováni, že ani jeden vagón s Čechoslováky by se neměl pohybovat na východ…“
Lidový komisař pro vojenské záležitosti L. Trockij.
— Citováno z knihy. Parfenov “Občanská válka na Sibiři”. Strana 25-26.

Neznámé války. Dnes pokračujeme v tématu občanské války v Rusku na základě publikací v tehdejších sovětských novinách Izvestija. Uplynula doba povídat si o tom, jak tyto noviny pokrývaly události běločeského povstání, ale pak vznikl nápad, že než přejdeme na zažloutlé stránky těchto novin, má smysl zapnout jakýsi „stroj času“ a podívat se na místech těchto tragických událostí, jak se říká, na vlastní oči.

Prvním takovým místem, kam se vydáme, bude stanice Penza-3. Právě tam se v květnu 1918 soustředily vlaky československého sboru a měly zde předávat zbraně a střelivo. Pro Penzu to tehdy byla Uralská stanice a její role tehdy hrála mnohem větší roli než dnes.

Takhle to vypadalo před revolucí… Pohled od kolejí

Pohled na nádraží Uralsky z nádražního náměstí

Zde na nástupišti byl v naší době postaven pomník československým vojákům, kteří padli v těchto bojích. Proč byl nainstalován? Nejpravděpodobněji byla důvodem Dohoda mezi vládou Ruské federace a vládou České republiky o vzájemné údržbě válečných hrobů, podepsaná 15. dubna 1999. Ale jestli jsou naše pohřby v Česku takříkajíc samozřejmé. Tak kde jsou pohřby v Penze? Toto je kenotaf, který nainstalovali na stanici. Jména padlých jsou uvedena na jeho stěnách a nyní spadá do působnosti této dohody

Kamenný dům naproti nádraží. V roce 1918 zde již stál a byl svědkem těch událostí. Odbočte z něj doleva a ocitnete se na břehu řeky Sura. Jdete doprava – podél jejího břehu bude dlouhá ulice, která bude zakončena mostem přes řeku. Zajímavé je, že v přízemí byl vždy obchod!

Zahneme doleva – a přímo před námi je Sands Island a tam vede pontonový most. Pokud by v roce 1918 bylo všechno stejné jako nyní, stačilo by otevřít tento most a zablokovat útočníkům cestu do centra města. Ale Súra byla v té době mělká, na jejím korytě nebyla žádná zádržná hráz a toto místo bylo zatopeno jen při povodních a už v květnu se tu dalo docela dobře projít

V té době to bylo místo!

To samé místo z trochu jiného úhlu

Překvapivě tu pak bylo všechno velmi holé, ani strom, ani keř. Na pravém břehu je fotka, kde Češi vykopali puškové cely… Souvislý „les“, vpravo a vlevo. Fotografie ze středu pontonového mostu

Ale teď, velmi blízko Sury, je tento široký dálniční most. Kdyby tam byl během povstání, bylo by velmi snadné dostat se přímo do samotného centra města

V historii povstání hrál Sands Island velmi důležitou roli. Takhle to vypadá z ptačí perspektivy. A s centrem města je spojen pouze jedním mostem. Již dlouho navrhuji zbourat na něm všechny staré (a zároveň nové) domy a vytvořit zde luxusní “Disneyland”. Penza na to ale zjevně ještě nedozrála a tato rozsáhlá stavba bude vyžadovat hodně peněz. Pontonový most je obkroužen a budova nádraží Penza-3 je zvýrazněna červeně…

Ale na Sands se zachovalo mnoho domů, které jsou stejně staré jako tyto události! Například tento dům tu už tehdy stál a… jeho okna viděli, jak kolem něj běží legionáři s puškami!

Ale tento dům tu tehdy samozřejmě nebyl. To je již budova naší doby. Ale co když tam tehdy byl? Pak bychom na něj mohli postavit tři kulomety a neprošel by kolem něj jediný nepřítel!

Další veterán ve velmi slušném věku. Vyzpovídal jsem majitele a zjistil jsem, že byl postaven už v roce 1880, tedy ještě před mým domem na Aleksandrovské ulici, tedy Proletarské ulici!

Zelený břeh řeky Sura

Kamenné místo vedoucí na Sands Island se dnes jen tak nevidí…

Pak byl spálen most z Peski. To ale bílé Čechy nezastavilo!

Další starý dům na cestě do centra města. Nyní je ze všech stran obklopený moderními rozestavěnými domy s výhledem na řeku.

Zajímavostí je, že na nábřeží je dokonce malý amfiteátr. Kdyby tady tohle všechno bylo za sovětské éry, určitě bych tu musel přednášet o záhadách historie nebo o americkém imperialismu – ohrožení míru a pokroku!

To je moderní nábřeží, ale tam v dálce jsou bílé budovy, opět ve stejném věku jako ty akce, a je vidět most, který vede ze čtvrti do centra. Je jasné, že tehdy to nebylo kamenné, ale dřevěné. Ale železniční most vedle se nezměnil ani trochu!

Obecně platí, že Češi překročili súru a pohybovali se Moskovskou ulicí až na Katedrální náměstí. Zajímavostí je, že oba tyto domy, vlevo i vpravo, dodnes stojí. V té pravé jsou moderní bezpečnostní důstojníci a kebabárna, ve které jsem nebyl… přesně 50 let! A nalevo ve dvoupatrové budově, pokud si pamatuji, byla vždy hromada různých obchodů. Pořád tam jsou!

Ulice Moskovskaya je téměř úplně nahoře. Je úžasné, jak málo se změnila. Nejnápadnější jsou… stromy! Ulice byla zelená a stinná. A proč, zajímalo by mě, nebyli tehdy uvězněni? A tady je další věc – všechny tyto dráty jsou pryč

Dříve byla celá vydlážděna dlažebními kostkami vyleštěnými do lesku, proto po ní český obrněnec zpočátku nemohl ani vyjet na horu a vojáci ho museli tlačit!

Dnes je opět vydlážděna dlažebními kostkami, ale stále je drsná a ulice samotná se stala ulicí pro pěší

Поднялись мы на самый верх, а там сегодня высится вот такой собор. Он больше того, что стоял здесь ранее. И Колокольня расположена иначе. И деревья сегодня бы помешали броневикам стрелять по зданию Совдепа…

Ale lavičky tady byly už tehdy naprosto moderní! Dokonce překvapivé!

No a o samotných událostech té doby, respektive o tom, jak byly tyto události popsány v tisku roku 1918, bude řeč příště.

„…Všechny železniční rady jsou povinny pod trestem těžké odpovědnosti odzbrojit čs. Každý Čechoslovák nalezený ozbrojený na železničních tratích by měl být na místě zastřelen; každý vlak obsahující alespoň jednu ozbrojenou osobu musí být vyložen z vagónů a uvězněn v zajateckém táboře. Místní vojenské komisariáty se zavazují, že tento rozkaz okamžitě vykonají, každé prodlení se bude rovnat zradě a viníkům bude uložen přísný trest. Zároveň posílám do týlu československých jednotek spolehlivé síly, které mají za úkol poučit ty, kdo neuposlechnou lekci. Chovejte se k čestným Čechoslovákům, kteří odevzdají své zbraně a podřídí se sovětské moci, jako k bratřím a poskytněte jim veškerou možnou podporu. Všichni železničáři ​​jsou informováni, že ani jeden vagón s Čechoslováky by se neměl pohybovat na východ…“
Lidový komisař pro vojenské záležitosti L. Trockij.
— Citováno z knihy. Parfenov “Občanská válka na Sibiři”. Strana 25-26.

Neznámé války. Dnes pokračujeme v tématu občanské války v Rusku na základě publikací v tehdejších sovětských novinách Izvestija. Uplynula doba povídat si o tom, jak tyto noviny pokrývaly události běločeského povstání, ale pak vznikl nápad, že než přejdeme na zažloutlé stránky těchto novin, má smysl zapnout jakýsi „stroj času“ a podívat se na místech těchto tragických událostí, jak se říká, na vlastní oči.

Prvním takovým místem, kam se vydáme, bude stanice Penza-3. Právě tam se v květnu 1918 soustředily vlaky československého sboru a měly zde předávat zbraně a střelivo. Pro Penzu to tehdy byla Uralská stanice a její role tehdy hrála mnohem větší roli než dnes.

Takhle to vypadalo před revolucí… Pohled od kolejí

Pohled na nádraží Uralsky z nádražního náměstí

Zde na nástupišti byl v naší době postaven pomník československým vojákům, kteří padli v těchto bojích. Proč byl nainstalován? Nejpravděpodobněji byla důvodem Dohoda mezi vládou Ruské federace a vládou České republiky o vzájemné údržbě válečných hrobů, podepsaná 15. dubna 1999. Ale jestli jsou naše pohřby v Česku takříkajíc samozřejmé. Tak kde jsou pohřby v Penze? Toto je kenotaf, který nainstalovali na stanici. Jména padlých jsou uvedena na jeho stěnách a nyní spadá do působnosti této dohody

Kamenný dům naproti nádraží. V roce 1918 zde již stál a byl svědkem těch událostí. Odbočte z něj doleva a ocitnete se na břehu řeky Sura. Jdete doprava – podél jejího břehu bude dlouhá ulice, která bude zakončena mostem přes řeku. Zajímavé je, že v přízemí byl vždy obchod!

Zahneme doleva – a přímo před námi je Sands Island a tam vede pontonový most. Pokud by v roce 1918 bylo všechno stejné jako nyní, stačilo by otevřít tento most a zablokovat útočníkům cestu do centra města. Ale Súra byla v té době mělká, na jejím korytě nebyla žádná zádržná hráz a toto místo bylo zatopeno jen při povodních a už v květnu se tu dalo docela dobře projít

V té době to bylo místo!

To samé místo z trochu jiného úhlu

Překvapivě tu pak bylo všechno velmi holé, ani strom, ani keř. Na pravém břehu je fotka, kde Češi vykopali puškové cely… Souvislý „les“, vpravo a vlevo. Fotografie ze středu pontonového mostu

Ale teď, velmi blízko Sury, je tento široký dálniční most. Kdyby tam byl během povstání, bylo by velmi snadné dostat se přímo do samotného centra města

V historii povstání hrál Sands Island velmi důležitou roli. Takhle to vypadá z ptačí perspektivy. A s centrem města je spojen pouze jedním mostem. Již dlouho navrhuji zbourat na něm všechny staré (a zároveň nové) domy a vytvořit zde luxusní “Disneyland”. Penza na to ale zjevně ještě nedozrála a tato rozsáhlá stavba bude vyžadovat hodně peněz. Pontonový most je obkroužen a budova nádraží Penza-3 je zvýrazněna červeně…

Ale na Sands se zachovalo mnoho domů, které jsou stejně staré jako tyto události! Například tento dům tu už tehdy stál a… jeho okna viděli, jak kolem něj běží legionáři s puškami!

Ale tento dům tu tehdy samozřejmě nebyl. To je již budova naší doby. Ale co když tam tehdy byl? Pak bychom na něj mohli postavit tři kulomety a neprošel by kolem něj jediný nepřítel!

Další veterán ve velmi slušném věku. Vyzpovídal jsem majitele a zjistil jsem, že byl postaven už v roce 1880, tedy ještě před mým domem na Aleksandrovské ulici, tedy Proletarské ulici!

Zelený břeh řeky Sura

Kamenné místo vedoucí na Sands Island se dnes jen tak nevidí…

Pak byl spálen most z Peski. To ale bílé Čechy nezastavilo!

Další starý dům na cestě do centra města. Nyní je ze všech stran obklopený moderními rozestavěnými domy s výhledem na řeku.

Zajímavostí je, že na nábřeží je dokonce malý amfiteátr. Kdyby tady tohle všechno bylo za sovětské éry, určitě bych tu musel přednášet o záhadách historie nebo o americkém imperialismu – ohrožení míru a pokroku!

To je moderní nábřeží, ale tam v dálce jsou bílé budovy, opět ve stejném věku jako ty akce, a je vidět most, který vede ze čtvrti do centra. Je jasné, že tehdy to nebylo kamenné, ale dřevěné. Ale železniční most vedle se nezměnil ani trochu!

Obecně platí, že Češi překročili súru a pohybovali se Moskovskou ulicí až na Katedrální náměstí. Zajímavostí je, že oba tyto domy, vlevo i vpravo, dodnes stojí. V té pravé jsou moderní bezpečnostní důstojníci a kebabárna, ve které jsem nebyl… přesně 50 let! A nalevo ve dvoupatrové budově, pokud si pamatuji, byla vždy hromada různých obchodů. Pořád tam jsou!

Ulice Moskovskaya je téměř úplně nahoře. Je úžasné, jak málo se změnila. Nejnápadnější jsou… stromy! Ulice byla zelená a stinná. A proč, zajímalo by mě, nebyli tehdy uvězněni? A tady je další věc – všechny tyto dráty jsou pryč

Dříve byla celá vydlážděna dlažebními kostkami vyleštěnými do lesku, proto po ní český obrněnec zpočátku nemohl ani vyjet na horu a vojáci ho museli tlačit!

Dnes je opět vydlážděna dlažebními kostkami, ale stále je drsná a ulice samotná se stala ulicí pro pěší

Vyšplhali jsme na samý vrchol a tam dnes stojí tato katedrála. Je větší než to, co tu bylo předtím. A zvonice je umístěna jinak. A stromy by dnes bránily obrněným autům střílet na budovu Sovětu poslanců……

Ale lavičky tady byly už tehdy naprosto moderní! Dokonce překvapivé!

No a o samotných událostech té doby, respektive o tom, jak byly tyto události popsány v tisku roku 1918, bude řeč příště.

PS

Mimochodem, první kniha mé trilogie „Tři z Enska“ je věnována událostem té vzdálené doby, včetně povstání Bílých Čechů a bitev v Penze a na různých dalších místech, která dříve vyšla pouze v r. Německo a u nás v Rusku a Singapuru pouze v elektronické podobě. Ne každému se však tato forma publikace líbí a číst knihu vsedě před obrazovkou počítače není úplně pohodlné. Mnoho lidí se mě proto ptalo, zda je možné tyto knihy vydat, stejně jako několik mých dalších románů? No, když už je nepublikovat, tak si je alespoň vytisknout soukromě, aby si je v tištěné podobě mohl koupit každý, kdo je bude chtít. A nyní se toto přání splnilo! Bylo možné tisknout „Tři…“ a další knihy v brožované i pevné vazbě. Nyní je tedy možné všechny tyto knihy objednat u autora a s jeho autogramem jako dobrou vzpomínku.

V první knize románu „Tři z Enska. Bojová skupina “Iron Horse” se odehrává v letech 1918-1922. na území Ruska uprostřed občanské války a její hrdinové – dva chlapci a jedna dívka – se jí aktivně účastní na straně bělogvardějců. Ve druhé knize „Tři z Enska a Paretova zákona“ skončí ve Spojených státech, jdou studovat na Kolumbijskou univerzitu s titulem public relations, bojují proti pašerákům, pomáhají obyvatelům jednoho z Hoovervilles a v roce 1936 odcházejí do Španělska bojovat na straně… Franco! Ve třetí části románu „Smaragdové palmy, zlatý písek“ se vzdálený potomek jednoho z hrdinů románu již pokouší přežít v přelomových 90. letech. Jenže… je nucen uprchnout do Kolumbie, kde začíná znovu a kde to má také velmi těžké. Díky tomu se všechny dějové linie románu sbíhají, ale konec zůstává otevřený, protože kdo nám může říct, zda se všechny naše drahocenné plány splní nebo ne?! Obecně by se navrhlo a pak kdo chce co. Kontakt přes PM na webu.

Pokračování příště…

• Vjačeslav Špakovskij