Oravský hrad: „orlí hnízdo“ nad Oravou. 2.díl

Hrady Evropy. Vracíme se tedy také na Oravský hrad, abychom se seznámili s jeho historií. A jeho historie je bohatá a velmi zajímavá. I když v prezentaci to vypadá trochu suše. Zde je třeba zapojit svou fantazii a zamyslet se nad tím, co by se za těmito skrovnými řádky mohlo skrývat.

Začněme tím, že první známá písemná zmínka o existenci Oravského hradu pochází z roku 1267. Darovací smlouvou se hrad stal majetkem uherského krále Bély IV. poté, co byl odebrán původnímu majiteli Mikovi z rodu Balassů (vojvoda Zvolenského okresu) výměnou za okresy Varín, Žilina a Suchany.

Roku 1298 dobyl Oravu a hrad magnát Matěj Csak z Trenčína. Od roku 1333 byl Oravský hrad v královském držení. Jak?

Je to velmi jednoduché: jiný místní velmož pomohl králi Karlu Robertovi z Anjou připravit o majetek Matvey Csak z Trenčína a Oravský hrad skončil v rukou krále. Vše podle rčení, kdo je silnější, je pravda!

Tím ale převod hradu z ruky do ruky neskončil.

Pohled do dvora. Foto Stanislav Lyudvinsky
V roce 1420 převzal Oravský hrad Stibor ze Šiborzyc, oddaný příznivec Zikmunda Lucemburského, císaře Svaté říše římské a uherského krále. Ale v roce 1441, během občanské války o uherskou korunu, dobyl Oravský hrad Peter Komorowski, jeden z vůdců bývalých husitských válečníků, kteří podporovali Ladislava Posmrtného.

Jeho síla vydržela 30 let a v roce 1474 se hradu zmocnil uherský král Matyáš (Matiáš) Korvín a zahájil jeho první rozsáhlou rekonstrukci. Hrad získal slušnou podobu a roku 1482 jej Matyáš Korvín daroval svému nemanželskému synovi a dědici Jánošovi.

Po smrti Jánoše Korvína v roce 1504 se majitelem Oravského hradu stal Janos Zapolyai, který jeho správou pověřil Petra a Nikolaje Kostku. Zde se v roce 1526 odehrála epická bitva u Moháče. Po prohrané bitvě se János Zápolyai pokusil zmocnit uherského trůnu a postavil se proti Ferdinandovi I. Habsburskému. V roce 1534 však Nikolaj Kostka přešel na stranu Ferdinanda I. Habsburského, který mu udělil čestný titul ban, a Oravský hrad se dostal do majetku Kostkova příbuzného, ​​Jánoše Duboveckého.

Střecha paláce Janose Dubovetského je vyrobena z dřevěných kostek! Foto Miro Svorka
Poté, co se roku 1540 zmocnil hradu, začal Janos Dubovetsky rozsáhlé práce na posílení hradu. A včas. Protože v roce 1545 se po smrti Jánoše pohádal Václav Sedlnický o vlastnictví Oravského hradu s Nikolajem Kostkou a věc zaváněla dalším obléháním, válkou a požárem. V roce 1549 však císař jejich spor ukončil jmenováním Siedlnického kastelánem hradu.

V roce 1556 se však Oravské panství spolu s hradem dostalo do majetku Františka Thurza, který nejen zahájil jeho novou přestavbu, ale zahájil i kolonizaci dříve řídce osídlené Horní Oravy. V roce 1574 zemřel a po něm nastoupil jeho syn Gyorgy, který vyrostl a získal vzdělání u dvora arcivévody Ernsta III. Habsburského.

Podíváš se nahoru a klobouk ti spadne z hlavy!
Během prvního protihabsburského povstání vedeného Stefanem Bosskaiem se povstalecké síly pokusily dobýt Oravský hrad, ale neúspěšně. Ale za svou věrnost Habsburkům během patnáctileté války proti Osmanské říši a Bocskaiho povstání získal György Turzó hraběcí titul a jako odměnu zděděné vlastnictví země Orava. A v roce 1609 mu byl udělen titul palatina Uherska – po králi druhé nejvýznamnější postavení v Uhrách.

Byl pohřben v rodinné kryptě v kapli sv. Michala na Oravském hradě a dědicem se stal jeho jediný syn Emerich. Ale brzy také zemřel. Mužská větev rodu byla zkrácena a hlavou oravského okresu se stala Emerichova matka Erzhebeta Thurzo (roz. Czobor).

Vše zde doslova dýchá antikou! Foto Modris Putnes
Po Alžbětině smrti se všichni zákonní dědici rodu Thurzo shromáždili na hradě Lietava a vytvořili Oravský kompassorat (spoluvlastnictví), aby ovládli župu se sídlem na Oravském hradě a zabránili dělení rodových majetků. Management pak přešel do rukou zvoleného „ředitele“, který měl přerozdělovat zisky z kompasorátu mezi všechny zbývající vlastníky.

A vše by bylo v pořádku, kdyby jeden z ředitelů nepodpořil protihabsburské povstání v čele s palatinem Stefanem Wesseleny. V reakci na takové neloajální chování nařídil císař Leopold I. konfiskaci jeho majetku a poslal svá vojska na Oravský hrad. V důsledku toho se hradní posádka vzdala a novým „ředitelem“ byl vybrán Nicholas Draskovic, který vyjádřil svou pokoru a loajalitu.

Ale v roce 1672 vstoupili kuruci (vojáci a uprchlíci, kteří se připojili k protihabsburskému spiknutí) na Orawu, kde se k nim připojili protestantští rolníci. Pod vedením Kašpara Piecka se kuruckým jednotkám podařilo dobýt Oravský hrad, ale vlastnili ho jen krátce.

Císař Leopold I. opět poslal své vojsko na Oravu, s pomocí místních katolíků povstání potlačil a vrátil hrad koruně. Mezitím povstání Kurutů pokračovalo jako předtím. A v roce 1677 hrad dobyli ještě jednou, ale do konce roku jej bez boje dobylo zpět císařské vojsko.

Brána s padacím mostem. Fotografoval Janos Koroma
V roce 1683 kuruci znovu oblehli Oravský hrad, aby jej dobyli zpět pro svého velitele Emericha Thökölyho. Nepodařilo se jim ho však získat až do příchodu polské armády vedené Janem Kazimierzem Sapiehou.

Válka přišla Oravu draho. Bylo vypáleno 27 vesnic a zabito mnoho civilistů. A pak se „Kuručanům“ v roce 1708 podařilo dobýt Oravský hrad. Po vítězné bitvě u Trenčína však hrad oblehla habsburská vojska vedená Janem Pálffym a vše skončilo kapitulací kuruckých vojsk na jaře 1709.

Kompassorat byl obnoven a pod jeho vedením byla dokončena kolonizace Oravy.

Zároveň došlo k její katolizaci. Tak byla protestantská kaple na Oravském hradě katolizována a zasvěcena svatému Michalovi. Jeho původní zařízení ze 17. století, včetně hlavního oltáře, bylo převezeno do Nekpaly a nahrazeno novým katolickým barokním nábytkem.

V roce 1800 vypukl na Oravském hradě „Velký požár“. Začalo to v kněžském domě na hlavním nádvoří a nakonec zničilo téměř celý hradní komplex. Nejnutnější restaurátorské práce však provedl další ředitel oravského kompassoru Franz Zichy starší a zachránil hrad před hrozící zkázou.

V důsledku revoluce roku 1848 byl v Rakousko-Uhersku zrušen feudální systém, ale funkce ředitele Oravského kompasorátu zůstala zachována. Nyní se kompasorát změnil z feudálního panství v pokrokový podnik v dřevozpracujícím průmyslu. A v roce 1868 vzniklo na Oravském hradě první muzeum, které bylo přístupné veřejnosti spolu s hradem.

Vše uvnitř bylo obnoveno! Fotografoval Janos Koroma
Pod vedením Josefa Pálfiho byly v roce 1906 zahájeny práce na přestavbě Oravského hradu v romantickém stylu. Práce začaly na Korvínově paláci, na hlavním nádvoří a v obytné věži, ale vypuknutí první světové války je nedokončilo.

A pak v roce 1919 zemřel poslední ředitel oravského kompasorátu Josef Pálfi a sbor kompasorátu složil přísahu nově vzniklé ČSR.

Za druhé světové války, na podzim roku 1944, obsadila Oravský hrad německá armáda. A zde v Oravském Podzámku se po zahájení Slovenského národního povstání odehrála první bitva rebelů s Němci na Oravě.

Nakonec byl v roce 1945, po více než 300 letech existence, Oravský kompasorát rozpuštěn. Jeho lesy a další majetky byly převedeny na stát a okolní obce a bylo rozhodnuto otevřít na Oravském hradě kompasoristické muzeum. Během bojů a osvobozování Oravy byl však hrad těžce poškozen (především výbuchem mostu přes řeku Oravu) a vyžadoval si vážné restaurátorské práce.

Generální obnova Oravského hradu začala v roce 1953. Kromě toho se hrad stal sídlem Oravského vlastivědného muzea. V roce 1968 oslavilo muzeum na Oravském hradě 100. výročí svého založení. Při této příležitosti zde bylo pro veřejnost zpřístupněno několik výstav (mj. přírodovědná, etnografická, archeologická a historická).

Generální obnova zámku byla dokončena v roce 1977 a obnova kaple sv. Michala v roce 2006. Slavnostní otevření proběhlo 22. dubna a 29. dubna 2006 byla kaple zpřístupněna veřejnosti. Dne 21. srpna téhož roku byla kapli sv. Michala udělena cena „Kulturní památka roku“ v kategorii „Obnova movité nebo nemovité kulturní památky národního významu“.

Vozidlo 19.–počátku 20. století. Nějak se to zachovalo a dnes je vystaveno na zámku. Drobnost, jak se říká, ale zajímavé sledovat! Fotografoval Janos Koroma
Dnes je v zámku umístěna řada expozic. V roce 2009 tak byla pro veřejnost připravena nová národopisná galerie. Pravěku Oravy a historii obnovy Oravského hradu je věnována čerstvá archeologická expozice, otevřená v roce 2011 v citadele Horního hradu. V roce 2015 se v jednom ze sálů Citadely objevila další série exponátů věnovaná filmům a televizním seriálům natočeným na Oravském hradě. A v roce 2016 byla v obnovených sálech v přízemí Thurzova paláce šlechtickým rodům spjatým s Oravským hradem a jejich sbírkám věnována výstava s názvem „Pokladnice Oravského hradu“.

V roce 2017 začaly restaurátorské práce na faře na Hlavním nádvoří a po jejich dokončení zde byla otevřena nová multimediální expozice „Oravská rašeliniště“. Na Oravském hradě je tedy hodně k vidění a můžete se po něm procházet, přecházet ze sálu do sálu, velmi dlouho.