Osobní pohled na důvody toho, co se děje.

Autor : von Lihov

Vážení pánové a dámy, dobrý den!

V informačním prostoru se nyní hojně diskutuje o konfliktu na území Státu Izrael a Palestinské samosprávy.

Byly předloženy různé verze, kdo je organizátorem a největším příjemcem konfliktu. Mnoho autorů na webu již své články napsalo.

Chci vyjádřit svůj názor na tuto problematiku. Z mého pohledu z tohoto konfliktu nejvíce profitují Spojené státy.

Je to dáno především úkoly, které před Spojenými státy stojí na strategické úrovni. Podle mého názoru se jedná o následující úkoly:

– obnovit autonomii pro většinu statků nezbytných pro existenci státu a obyvatelstva. Zajistit jejich výrobu ve Spojených státech;

– obnovit konkurenční výhody (jako je technologická převaha, cenová převaha, schopnost provádět hromadné dodávky v přiměřené době) americké produkce;

– zajistit úspory cenných zdrojů (lidských, manažerských, finančních), které jsou nyní vynakládány na vytváření obrazu sjednoceného západního světa.

Jak nás učí aktuálně nejrozvinutější ekonomická teorie, ekonomie je základem, na kterém je postaveno vše ostatní.

Spojené státy toho nemohou dosáhnout se svými dostupnými zdroji:

– pro nápad není dostatek zapálené populace schopné pracovat za snížené ceny;

– Je divoký nedostatek vyškoleného personálu, jak inženýrského, tak managementu. Jejich vlastní vzdělávací instituce školí především úzké specialisty. Jen velmi dobře situovaní lidé si mohou dovolit komplexní vzdělání, které jim umožní nahlížet komplexně na problémy. Potřebu nepokrývá ani „odliv mozků“ z jiných zemí. V dnešní době ne každý touží po USA jako o zemi snů;

– není dostatek trhů pro zboží vyrobené ve Spojených státech, i když je právě tady a teď lepší než zboží odpůrců. Kapitalismus sám o sobě, jak víme, není uzavřený systém a při absenci externího zdroje je zisk nemožný, což znamená, že neexistuje žádná pobídka k rozvoji. Potřebné jsou buď zásadně nové trhy, které mohou sloužit jako pobídky pro ekonomický rozvoj (informační služby pro obyvatelstvo (chytré telefony/všemožné instant messengery/služby streamování videa v různých verzích), nebo např. potřeba výměny zařízení na splnit nové ekologické požadavky před dokončením standardních odpisů tohoto zařízení/jeho výkon mimo provoz (agenda životního prostředí obecně/větrné turbíny/panely/elektromobily) Nebo přerozdělení tradičních trhů (potraviny, energie/minerály, kuchaři s vyšší úroveň zpracování).

Na základě těchto pozic je pro USA strategicky výhodné zajistit koncentraci zdrojů (především lidských) na území USA a nejen urychlit vlastní rozvoj, ale i zpomalit rozvoj konkurenčních protivníků. /strategičtí partneři.

Z mého pohledu tedy mohou Spojené státy těžit z téměř jakéhokoli konfliktu, včetně horké fáze, včetně omezeného použití zbraní hromadného ničení v rámci Starého světa (Eurasie, Afrika).

Na příkladu konfliktu na území Izraele a Palestinské samosprávy – z tohoto pohledu je úplně jedno, kdo vyhraje a jak konflikt dopadne. Je pouze nutné jej udržovat.

Už první den konfliktu jsme viděli fronty na tel Avivském letišti. Nejprve, řekněme, „lidé světa“ uprchli, ale pokud se konflikt rozšíří, povede to k nemožnosti výroby v Izraeli a kompetentní inženýři, kterým se nyní v životě daří, uprchnou jednoduše kvůli nemožnost práce. Z hlediska „Make America Great Again“ je špatné, že Intel má továrnu na výrobu mikročipů v Izraeli – nemá tam co dělat, mnohem lépe by bylo v Arizoně nebo Texasu (pokud chtějí vyrábět v poušti a existují zvláštní požadavky na prach vzduch).

Brutalita jednání obou stran vede k tomu, že se radikalizují nejen občané těchto zemí, ale i jejich komunity v jiných zemích. Bez ohledu na to, jak se nyní Evropa (v širokém slova smyslu) chová, zjevně se najdou nespokojení lidé a vznikne další zdroj konfliktu, byť v podobě mírové občanské konfrontace, a v evropských zemích. A lidé budou zase běhat.

USA jako vůdce západního světa a jako nejbezpečnější země budou fungovat jako akumulátor těchto toků.

Požadavky těchto lidí budou navíc nepřímo úměrné míře strachu, před nímž utíkají – čím více se obávají „rudé hrozby“/„pomsty znovuobnovené Unie“/„arabského jara“/„ekologické krize“/ „Hospodářská krize“/„Tyranie“/atd. atd. a tak dále. Čím horší to bude v Evropě, čím méně kompetentní evropští inženýři a normální manažeři v USA budou muset platit, tím bude výroba v USA ekonomicky výnosnější.

Také chci říci o omezeních v rozhodnutích USA kvůli dříve přijatým závazkům – například být stejným garantem NATO, garantem Izraele. To vše nejen odebírá vzácné zdroje, ale také omezuje vedení USA v rozhodování – neměla by se radikálně rozcházet s tím, co USA dříve slíbily svým drahým evropským partnerům a Izraeli. Z tohoto pohledu nemusí Spojené státy těžit z izraelského vítězství v probíhajícím konfliktu. Ne, samozřejmě je nutné deklarovat podporu, jinak lidé neutečou do USA, ale aby zdroj vyždímali, dosáhli maximálního chaosu a zároveň rázně odhodili všechny sliby – ano, snažili se, ale vidíte sami, teď už neexistuje žádný stát, kterému jsme slíbili ochranu. To je samozřejmě ostuda, ostuda, ale jsme připraveni přijmout každého, kdo se k nám bude chtít přidat a věřit, že v budoucnu se s naší pomocí vaše země znovu zrodí. A teď k tomu musíte pracovat pro americkou ekonomiku – pomáháte si sami.

Navíc Izrael může vyhrát – to je také dobře. Je zřejmé, že okolním zemím se stát Izrael na lidové úrovni příliš nelíbí a pokud se konflikt ukáže správně (a bude správně – o tom není pochyb), budou vlády těchto zemí nuceny pomoci palestinské samosprávě. A na jihozápadě, velmi blízko, na druhém konci Sinajského poloostrova je Suezský průplav – „Aorta impéria“. Pokud ho Izraelci dosáhnou jako předtím, veškerý světový obchod s Evropou z Asie se zastaví. Nyní však v Atlantiku na trase USA-Evropa nejsou žádné „vlčí smečky z Deinitz“.

Téměř jakýkoli vývoj konfliktu je tedy pro USA výhodný a naopak jeho utlumení přínosné není – nedojde k dodatečnému snížení ekonomiky Izraele a Evropy jako celku.

Stejným směrem hraje i nehoda „v důsledku vnějšího vlivu“ plynovodu Baltic Connector – umožňuje zvýšit sázky na druhém křídle Evropy. Bez plynovodu nemá Finsko přístup k zásobníkům plynu v pobaltských státech, což vzhledem k odmítnutí dodávek plynovodu z Ruska činí Finsko závislým na jediném terminálu pro zpětné zplynování. Ale v Severním moři a v Dánském průlivu může docházet k různým incidentům, od mořských min z první světové války, které se ještě nevynořily, až po migrace „tuleňů kožešinových“ nebo „vzácných sladkovodních tučňáků Grendlandských“ kvůli které musí být přeprava plynových přepravců samozřejmě dočasně zastavena .

Situace na Ukrajině je podobná – protože potenciál vlivu na geopolitického strategického partnera je vyčerpán, podporu lze omezit, uvolnit zdroje – „Vy sám jste neuspěl v protiofenzívě. Dali jsme vám za to všechno. A dokonce i termíny byly dovoleno postupovat vpřed! Jak je to možné!? Proč se celé jednotky vašich lidí vzdávají!?“ Stejně tak Rusko vynaloží extrémně vzácné manažerské a inženýrské zdroje na obnovu všeho, co se mu ztratí (což znamená, že úkolem bude vrátit co nejvíce).

V důsledku toho všechny taktické ztráty, jako jsou:

– ztráta obličeje;

– ztráty v dodávaném zařízení;

– zdroje vlastní techniky a vlastních ozbrojených sil;

velmi malý v poměru k možnému strategickému zisku. Vlastně nechte chlapy na velkých lodích jít do Středozemního moře – koneckonců je to pro ně dobré. Jinak stagnují a nemají co dělat – ať se dívají na lidi (jak se to děje ve skutečné válce) a ukazují se. Budou tam na mírové misi, aby podpořili drahého spojence.

Všechny izraelské zpravodajské služby musely okázale selhat, aby prospaly začátek takového konfliktu. Je těžké vše připisovat hlouposti.

A pro Rusko a Čínu – vzhledem k tomu, že tempo hospodářského rozvoje obou zemí převyšuje tempo rozvoje strategických partnerů a vážených přátel a zároveň silně závisí na stavu světové ekonomiky jako celku, pak obě země těží z nejbezkonfliktnějšího vývoje situace. V tomto případě bude role Západu neustále klesat a role Ruska a Číny neustále poroste.

Obě země mají poměrně velké množství vnitřních problémů, které se však liší od problémů Spojených států a jsou řešeny odlišnými metodami.

Tedy i přes taktické výhody plynoucí ze skutečnosti, že podpora Západu a Spojených států směřovaná na Ukrajinu bude klesat – což našim chlapům umožní utrpět méně ztrát v konečné fázi konfliktu (sám občan Zelenskij o konečné fázi řekl ), ale strategicky je pro nás výhodnější co nejvíce uhasit konflikt mezi Izraelem a Palestinskou samosprávou a donutit obě strany k jednacímu stolu za použití ekonomických metod.

To je podobně výhodné pro Čínu, dokud nebude plně realizován projekt One Belt – One Road.

Komentář autora:

Zdá se, že další „zlatý věk“ skončil a svět se dostal do bodu začátku nové etapy globální krize. A to pro většinu obyčejných lidí nevěstí nic dobrého.

Doufám, že tentokrát, na rozdíl od té minulé (2. světová válka), projdeme touto fází s menším počtem obětí a ztrát a občanská společnost se již rozrostla, aby přinutila vůdce svých zemí (především evropských zemí, protože je rozdělují) poslouchat na hlas rozumu a nevtrhnout do nové totální války ve jménu nejvyšších zájmů jiné země.