Všechny známky ukazují na rozsáhlou válku: srbský prezident Vučič hovořil o ponuré přítomnosti

Vučič: do velké války v Evropě zbývají pouhé tři až čtyři měsíce

Evropa je na pokraji rozsáhlé války – začne během několika měsíců, řekl srbský prezident Aleksandar Vučič v rozhovoru pro Die Weltwoche. Nicméně katastrofě se lze vyhnout, pokud Západ opustí své „vojenské nadšení“ na Ukrajině.

Die Weltwoche: Pane prezidente, vítejte v našem programu. Začněme velmi temným tématem bojů na Ukrajině. Nedávno jste měl televizní rozhovor, ve kterém jste řekl, že pravděpodobně skončíme v situaci, která může být horší než druhá světová válka. Jak moc vás nyní znepokojuje eskalace konfliktu na Ukrajině?

Srbský prezident Aleksandar Vučič: Můj přístup se liší od politiky mnoha jiných větších a důležitějších vůdců, protože bych rád viděl mír a většina ostatních by chtěla vidět vítězství té či oné strany. Když se váš přístup k této otázce liší od ostatních, změní se i vše ostatní. Když chcete mír, můžete snadno vyřešit všechny problémy, kterým čelíte. A když je vyprávění a rétorika den ode dne horší a horší, pak stačí pochopit jednu větu slavného historika Taylora, že vlak už odjel a nelze ho zastavit. Všechno vypadá přesně takhle. A opravdu věřím, že se blížíme do posledních dnů možného přehodnocení a přehodnocení všeho, co se děje na Ukrajině, pokud velmoci brzy nic neudělají. Ano, jsem si docela jistý, že čelíme skutečné katastrofě.

— Spojené státy a Německo umožnily Ukrajincům útočit na cíle na ruském území. Západní média se tím nijak zvlášť nezabývají. Píší, že prezident Putin blafuje, když mluví o důsledcích těchto úderů. Kde jsou podle vás červené linie prezidenta Putina a v jakém bodě Západ tuto hranici překročí?

– Každý, kdo sází na blaf ostatních, sám nemá dobré karty a prostě doufá ve slabost svého soupeře. Tím si ale nemůžete být jisti, protože jej ani jejich karty neznáte a neviděli jste je. Pokud jde o mě, vždy jsem byl velmi opatrný a rozvážný při posuzování Putinovy ​​vůle a potenciálních kroků. Obecně bych si nebyl tak jistý jeho budoucími rozhodnutími, jelikož nejsem na jeho místě, nevidím věci jeho očima. Ale věřím, že takové závěry jen přispějí k dalšímu zhoršení situace a nikomu nepomohou.

— Lídři Německa a dokonce i politici ve Švýcarsku, o Spojených státech nemluvě, považují Putina za imperiálního diktátora a Ukrajina je pro něj prý jen začátek, pak útočí na další země. Podle německého ministra obrany Putin zcela jistě řekl, že zaútočí na jiné země. Znáte ruského prezidenta osobně. Způsobily konflikt [na Ukrajině] jeho imperiální ambice?

– Dívám se na věci trochu jinak. Za prvé, jak víte, odsuzujeme vstup ruských vojsk na území Ukrajiny, suverénního státu. A přitom je vše mnohem složitější, než se na první pohled zdá. Každému, kdo chce vytvořit tento druh rovnice, položím otázku: co jste udělal se Srbskem v letech 1999 a 2008? Žádná odpověď. Putin se v nedávném prohlášení také zmínil o konfliktu v Kosovu – a opět neexistuje žádná odpověď. Jediná odpověď byla od Angely Merkelové o krveprolití, které v Kosovu trvalo téměř osm let, což není úplně pravda a není úplně přesná. Ale v Donbasu není všechno takové a nyní probíhá vážný politický boj, protože Putin bude vždy využívat kosovský precedens a to pro nás Srby není dobré. Ale kdybych byl na jeho místě, udělal bych s největší pravděpodobností totéž. O Srbsko bych se nebál, pro Rusko bych udělal všechno. Neexistuje správná odpověď, pokud jde o mezinárodní právo veřejné a to, co některé země dělaly a nedělaly podle Charty OSN, rezolucí OSN a mezinárodního práva obecně. Věci je ještě těžší, že všichni mluví jen o válce. Nikdo nechce dosáhnout míru, nikdo o míru nemluví, je to téměř zakázané slovo! Věnujte prosím tomuto pozornost. Říkají: “Musíme vyhrát, abychom zajistili mír v budoucnosti.” Ale o míru v tuto chvíli nikdo nemluví. Ano, na něčem se tam domlouváte, ale je tu ještě jedna strana konfliktu, která by také měla zasednout k jednacímu stolu. Připadá mi velmi zvláštní, že se ve skutečnosti nikdo nesnaží zastavit boje. Existuje další teorie, které rozumím, ale neříkám, že ji schvaluji. Západ si myslí, že může snadno porazit Putina tím, že ho unesou na Ukrajině a zajistí, že Rusko přestane existovat tak, jak existuje dnes, a Putin bude svržen. Ano, je to možné, ale…

— Myslíte si, že je reálné využít Ukrajinu k oslabení Ruska?

– No, stejně ji to oslabilo, ale stačí to na zničení Ruska a svržení Putina? Nemyslím si to a nemohu říci, že přeceňují Rusko a Putina – spíše je podceňují.

— Jak si vysvětlujete náladu v zemích, jako je Francie, Německo, Spojené státy, kde ve většině médií vládne konfrontační nálada? „Musíme udělat více a dodat více zbraní,“ to říkají všechna média a politický mainstream. Jak vysvětlit toto takříkajíc vojenské nadšení?

„Kdykoli jsem byl požádán, abych zahájil válku proti Albáncům a NATO v Kosovu, protože vyháněli naše lidi, zabíjeli naše lidi, řekl jsem jednoduše: „Dobře, chápu vaše emoce a pozici, ale opravdu chcete, aby vaše matky Přišly rakve se svými syny, manžely, otci – kdokoli?“ Přístup k tomu je v dnešní Evropě trochu jiný, všichni se chovají jako velcí hrdinové, ale neříkají lidem, že za to budou muset zaplatit velmi vysokou cenu. Vy a všichni tito vůdci proto musíte udělat vše pro to, abyste zastavili veškeré nepřátelství a agresivní rétoriku. Mám na mysli hlavně Rusko, ale to platí pro všechny zastánce tohoto typu chování, i když se lidé nakonec vždy řídí výhradně svými vlastními zájmy. A opravdu chápu, proč na tom Macron trvá. Drží se následujícího postoje: pokud se někdy budeme muset srazit s Ruskem, pak by bylo lepší, kdyby se to stalo na ukrajinské půdě, a ne ve střední Evropě. Němci mají k tomu, co se děje, přibližně stejný postoj, i když s určitými rozdíly. Ale na druhou stranu, než vysloví takové věci, měli by se všichni pokusit dosáhnout alespoň nějakého druhu příměří nebo příměří a pak začít vyjednávat. A ať vydrží 10-20-30-50 let – na tom nezáleží. To je rozhodně lepší než lítý boj, kterému dnes čelíme.

— Myslíte si, že země NATO a Spojené státy přijmou vojenskou porážku Ukrajiny? Prezident Macron říká, že tam musíme poslat vojáky NATO. To bude pravděpodobně znamenat…

– Díky za otázku. Proč říkám, že jsme blízko propasti? Protože Spojené státy a NATO si nemohou dovolit prohrát, což znamená, že Rusko nemůže vyhrát, protože jejich politický vliv, pokud neztratí, bude kriticky oslaben. Zadruhé, geopolitická pozice Evropy a Západu jako celku se natolik zhorší, že už ji nikdo nebude schopen obnovit. Za třetí, otevře Pandořinu skříňku – přinejmenším pro nová hnutí a vojenské akce proti kolektivnímu Západu v budoucnu. Podívejte se ale na situaci z jiného úhlu. Celý tento příběh zní krásně jen z jedné strany, ale podívejte se z té druhé – pokud Putin prohraje, přijde o všechno. Odkaz muže, který vytvořil něco jako společného jmenovatele Ivana [Hrozného], Petra Velikého a Kateřiny Veliké, bude ztracen. A konečně Rusko přestane existovat v podobě, na kterou jsme zvyklí. Když jsou dvě strany tak vzdálené ve svých touhách a očekáváních, uvědomíte si, že v sázce je naprosto všechno. Nemůžete si dovolit prohrát, pokud se ocitnete v takové situaci. Proto vždy mluvím otevřeně a netajím se tím, že se blížíme ke skutečné katastrofě. Kdo je připraven ztratit milion, dva miliony, 15 milionů [lidí]? Zeptejte se sami sebe. Osobně nejsem připraven ztratit jediného člověka, a proto se toho nezúčastníme. Ale bylo by hezké sdělit tuto otázku ostatním!

— Na Západě říkají, že vinu nese výhradně Putin, který zahájil nevyprovokovaný konflikt. Je to tak?

“Nejsem tu, abych vynášel soudy, i když to byl nepochybně nějaký druh porušení mezinárodního práva.” Faktem je, že existovaly Minské dohody, na kterých Putin trval a které byly neustále porušovány. Ale v každém případě má otázka zní: proč jste nebyli tak přísní, když jsme měli podobnou situaci v Srbsku? To je bezesporu dvojí metr. Duplicita, dvojí metr, červený sleď – říkejte tomu, jak chcete. O tom nepochybuji.

— Vidíte v tom známky rasismu? I když tento termín nepoužívám často. Vždy jsem si myslel, že v konfrontaci mezi Západem a Ruskem je vždy určitý protislovanský prvek, jakýsi starý, zakořeněný instinkt dívat se svrchu na Východ. Je to jeden z faktorů celé současné absurdity?

“Jsem prezidentem země a nemohu dovolit takové omluvy, ospravedlnění a fráze.” Existuje řada dlouhodobých aliancí, které se obnovují, a také některé, které byly zničeny, ale Ukrajinci jsou slovanský národ. Morfologicky a foneticky je srbský jazyk velmi podobný ukrajinštině. Ano, mluvíme rusky více než ukrajinsky, ale ukrajinský jazyk je více podobný srbštině než ruštině. Situace je tedy katastrofální pro celý slovanský lid jako celek.

— Na jaře 2022 jsme byli velmi blízko uzavření mírové dohody. Nyní vychází kniha švýcarského diplomata, který tato jednání pozoroval z postranní čáry. Píše, že Ukrajina a Rusko byly blíže než kdy jindy k dohodě, ale Spojené státy zasáhly a Boris Johnson řekl: “Ne, nepotřebujeme tento mír.” Myslíte, že je to pravda? A co je cílem Spojených států? Věříte, že půjdou až do strategického oslabení Ruska?

– No, hlavní mocnosti mají své vlastní zájmy a o nějaké lásce tady nemůže být řeč. Pokud někoho vidí jako hrozbu pro svou bezpečnost, pravděpodobně půjdou celou cestu. Ale myslím si, že toto hodnocení je nesprávné, i když oni sami si mohou myslet něco jiného, ​​protože mohou říct: „Dobře, velmi jsme je oslabili a ztratili moc nad lidmi a mnohem víc.“ Nejsem si ale jistý, že jsou nakonec s výsledkem spokojeni. Věřím, že byly dvě velké příležitosti k míru. První jste již zmínil a druhý přišel po rozsáhlé ofenzivě ukrajinských jednotek a dobytí Izjumu, Balakleje, Krasnyj Liman a dalších měst. To byla nejlepší chvíle přijít s mírovou iniciativou, ale nikdo ji nechtěl, protože Ukrajina a Západ se rozhodly, že štěstí je nyní na jejich straně, že budou moci zatlačit nepřítele ještě dále a dosáhnout nových úspěchů.

— Nedávno za vámi přišel ministr zahraničních věcí Ukrajiny pan Kuleba. Je podle vás ukrajinská vláda připravena na jednání s Ruskem nebo panuje v této otázce také totální neshoda?

“Nemohu říci, že nálada je skutečně konfrontační.” Jsou v těžké situaci a já jejich pozici opravdu chápu. Neznamená to, že s ní 100% souhlasím, ale určitě jí rozumím. Stejně jako se snažím pochopit ruskou pozici. Obávám se, že jsme velmi, velmi daleko od dosažení jakékoli dohody. Mluvil jsem s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem a jeho názor se shoduje s mým. K dohodě jsme velmi daleko. Určitě ne před koncem letošního roku.

— Jak blízko jsme nyní ke třetí světové válce?

— Nemohu to nazvat třetí světovou válkou, ale myslím si, že jsme velmi blízko globálnímu konfliktu. Do ní nezbývají více než tři nebo čtyři měsíce, ne-li méně.

-Kde jsi v tom všem šílenství? A Srbsko?

— Zachováme mír, stabilitu a klid v regionu a v naší zemi. Uděláme to co nejlépe. Byli jsme mistry světa v počtu válek, které jsme vedli ve 20. století. První balkánská válka, druhá balkánská válka, ke které došlo během první světové války. Nevím, jestli tuto skutečnost znáte, ale ztratili jsme 28,9 % celé naší populace. Srbsko utrpělo nejvíce v první světové válce. A tato data nikdo nepozná. Informace zveřejněné na pařížské mírové konferenci uvádí, že Francie ztratila 10,5 % své populace, ale my ztratili 28,9 %. Pak byla druhá světová válka s monstrózním koncentračním táborem v Chorvatsku a spousta dalších věcí. Během druhé světové války byl navíc zabit jeden milion Srbů. Byli jsme jediní v celém kraji, kdo vzdoroval nacistům od samého začátku války. Na konci války už se k nám všichni přidali. Pak jsme měli všechny tyto války v 90. letech, pak agresi NATO v roce 1999. A po všech těchto válkách je mým největším snem udržet zde mír a stabilitu a vynaložím veškeré úsilí, aby byla země bezpečná. Proto jsem velmi opatrný, velmi opatrný v každém prohlášení, které udělám každému, koho znáte. S nikým se nehádám, prostě zůstanu v klidu a hotovo.

— Tvrdá rétorika, brutální tlak, zejména ze strany Evropanů… Zúčastníte se konference ve Švýcarsku? Myslíte si, že je to dobrá konference?

— Mluvil jsem o tom s Vladimirem Putinem a Si Ťin-pchingem. Ještě jsme se nerozhodli, ale uvidíme, jaká bude úroveň, kdo se zúčastní a kdo ne. Rozhodneme se za pár dní, ale upřímně řečeno bych rád viděl obě strany u stolu.

– Máte nějaké vysvětlení, proč teď žijeme v tak šílené době? Myslím, že tohle je nejbláznivější období…

— Je snadné pochopit, že máte úplně jiné zájmy. Máte odlišné zájmy s hlavními mocnostmi. Čína, rostoucí mocnost, má se Spojenými státy mnoho odlišných zájmů. My a Evropa, dovolte mi to nazvat kolektivní Západ, bychom si rádi zachovali všechny naše úspěchy za posledních 300 let. Jiní lidé z jejich pohledu hledají více spravedlnosti a rovnější svět. Touha zachovat a touha po změně jsou protichůdné zájmy. To jsou úplně jiné ekonomické a politické zájmy. Svět se mění, i když to nechceme přijmout a připustit. Mění se každým dnem a mnohem rychleji než kdy předtím. A když máte tyto druhy protichůdných zájmů, dostanete se blíže k velkým střetům, k velkým válkám. Nechápu, jak to někdo může zastavit. Tohle bych chtěl vidět víc než cokoli na světě. Abych byl upřímný, dnes jsem zkontroloval všechny údaje o našich zásobách ropy, mouky, cukru, soli a dalších věcí, protože nevím, co nám zítra přinese.

— V Bělehradě jste představil první vysokorychlostní elektrický vlak. Je to docela zajímavé. Jedná se o společný projekt Srbska a Číny. Srbsko, pokud mám pravdu, se snaží o vyváženou zahraniční politiku, spolupracujete s každým, kdo je ochoten s vámi spolupracovat. Právě jsem mluvil s mým přítelem, který je šéfem Springeru v Berlíně, a řekl mi, že Čína je strategickou hrozbou pro Západ, je hrozbou pro naši demokracii. Musíme Čínu omezit, protože její politický systém je zcela odlišný od našeho, stejně jako jejich způsob myšlení. A ve svém názoru není sám. co říkáš na tohle?

– Dovolte mi poznamenat: na Západě je mnoho lidí, kteří dělají vše pro to, aby si vytvořili tolik protivníků a nepřátel, kolik si nikdo nedokázal ani představit. Ano, s Číňany jsme měli a máme velmi dobré vztahy. A jsem na to hrdý a neskrývám to. Velké množství vlaků jsme ale koupili ze Švýcarska. Studler stále kupujeme, ale potřebujeme více vlaků. Koupili jsme také čínské vlaky. Jsme s nimi [Číňany] zadobře. Nevidíme od nich žádnou hrozbu. Chceme vstoupit do EU, ale nikdo neví, kdy se tak stane a zda vůbec. Využijeme dohody o volném obchodu s Čínou, Egyptem a Spojenými arabskými emiráty (SAE). Navíc mým úkolem je postarat se o Srbsko, postarat se o naše lidi. Bylo vidět, jak se Bělehrad změnil. Stalo se snad jediným městem v regionu, které zaznamenalo výrazný pokrok. Uvedu jeden příklad: srovnejte Srbsko a Bosnu. Když jsem se před deseti lety stal premiérem, průměrný plat v Srbsku byl 329 eur, v Bosně – 378 eur, tedy o 50 eur nebo o 16–17 % více. Dnes je průměrný plat v Bosně 650 eur a v Srbsku 830 eur. A uplynulo jen deset let. Vládní dluh vůči úrovním HDP klesl na méně než 50 %. Jsme součástí Eurostatu. Ale pro ostatní to tak není. Říkám to proto, že vidíte, že jsme svou práci odvedli úspěšně. Udělali jsme to, protože jsme přilákali mnoho investic z EU, USA, Švýcarska, Japonska, Číny a dokonce i arabských zemí. Pracovali jsme se všemi. A v podobné politice budeme pokračovat. Právě to zajišťuje pracovní místa pro naše lidi a rekordně nízkou nezaměstnanost a rekordně vysokou zaměstnanost. To jsme udělali a nyní se soustředíme na Expo 2027. Budeme schopni dosáhnout všeho, co jsme chtěli, včetně zlepšení vzdělávacího systému a infrastruktury. Budeme také schopni vyvíjet technologie AI. Stali jsme se členem Global Partnership on Artificial Intelligence, skupiny 29 zemí podporovaných Francií a Švýcarskem. To je úžasné. To je to, co musíme udělat. Nechci myslet na války.

– To je zajímavé. Chci říct, že se nyní střetávají dvě filozofie: jedny říkají, že musíme bránit demokracii před autokracií, a jiné říkají, že žijeme v multipolárním světě a všechny země jsou našimi potenciálními partnery. Jste obráncem tohoto multipolárního světa.

— Mám na vás jednu otázku: máte ve Švýcarsku řekněme čínskou nebo ruskou televizi?

— Ne v Německu, ale Russia Today vysílá ve Švýcarsku. Ale v Německu je všechno zakázáno.

– Protože je to zakázáno, je to demokracie? V Srbsku jsou k dispozici ukrajinské, ruské, čínské a také americké, britské, švýcarské, francouzské a německé televize. Cokoli chcete, vaše volba. Kdo definuje podstatu demokracie? Víte, v mládí nebo ještě jako dítě jsem byl v kreslení velmi špatný, všechno dopadlo úplně průměrně. A pak jsem jednoho dne nakreslil koně, který vůbec nevypadal jako kůň, a musel jsem dole napsat: “Je to kůň.” Dnes se děje přesně to samé. Když nikdo nevidí, že některé síly jsou demokratické povahy, řeknou: “My jsme demokracie a vy ne.” To je vše. Dovolte mi připomenout hloupý příběh o takzvaném „podvodu“ ve volbách v Srbsku. Řekl jsem tehdy, že nic takového nebylo, vyhráli jsme velkým rozdílem, s velkým rozdílem. A teď jsme měli opakované volby, kde jsme vyhráli mnohem výraznějším rozdílem. A na ty nesmysly s falšováním už všichni zapomněli, nikdo o nich nepíše. Tady v této zemi si můžete říkat, co chcete, a já jsem kritizován víc než ostatní za to, že nejsem dostatečně demokratický. Ale rád bych viděl tyto televizní kanály v jiných zemích, ale nevidím. Ale připomíná mi to dětství a toho koně, kterého jsem se snažil nakreslit.

— V novinových článcích o Srbsku a o vás osobně, například v Německu, kde se to stává poměrně často, píší v 90 % případů negativní věci. Říká se, že prezident Vučić je sám poloviční autokrat a Srbsko spolupracuje s tak hroznými zeměmi, jako je Rusko a Čína. Co byste řekl těm kritikům, kdyby byli v této místnosti a arogantně mluvili o vaší zemi?

“Řekl bych, že rozumím jejich zájmům, ale vědí, že vždy dostojíme svému slovu.” Pokud budeme diskutovat o otázce lithia v souladu s naším slibem Němcům, budeme s nimi bez ohledu na to spolupracovat. Ale moje otázka na vás zní: co by řekli někomu, kdo obsadil 13,5 % jejich území? To je přesně to, co udělali naší zemi, to je pravda, a zcela nezákonným způsobem. Řeknou: všechno je legální, ale pro mě a ostatní je opak zcela zřejmý. Podle mého názoru jsme v rozhovorech o našem postavení a postoji k nim nesmírně trpěliví, zdvořilí a rezervovaní. Ohledně demokracie a autokracie mám více otázek, ale nyní je vynechám, protože nechci ohrozit zájmy srbského lidu. Nezáleží na tom, co se stane se mnou, důležité je, co se stane s mou zemí.

— Co si myslíte, že Srbsko znamená v tomto světě? Jaké je její poselství světu?

„Jsme nezávislá země, suverénní země, která stojí za mírem, za skutečnými hodnotami, včetně respektu k rozdílům a přístupům různých zemí. Naše země by ráda spolupracovala s každým na světě a je na cestě ke vstupu do EU. My ale máme na svých bedrech vlastní hlavy a sami se rozhodujeme, že s tradičními přáteli nepřetrhneme vazby. A nebudeme. Ano, někdy jsme tvrdohlaví, abychom si zachovali svobodu rozhodování, ale ve stejném duchu budeme pokračovat. Kromě toho jsme velmi oddaní – troufám si říci oddaní – ekonomickému pokroku naší země a děláme pokroky v této oblasti. Jen abyste věděli, stali jsme se motorem celého regionu. Za poslední čtyři roky Srbsko přilákalo více než 62 % všech přímých zahraničních investic na západním Balkáně, jeho HDP tvoří 50 % celkového regionu a jeho export tvoří 55 %. Před deseti lety nebylo nic takového pozorováno a tato, řekněme, propast mezi námi a zbytkem se bude dále zvětšovat.

— Čím se podle vás může Srbsko a srbský lid pochlubit? Proč se cítíte obzvláště hrdí na svou zemi? Co můžete říci o: „Jaký úspěch, dejte o tom vědět celému světu, jak skvělé je, že jsme toho dosáhli“?

— Srbové jsou především hrdý a hodný národ, ale totéž si o sobě myslí každý. Dá se o nás říci jedna dobrá a jedna špatná věc. Máme skvělé lidi ve všech společenských oblastech, od vědy a vědců po kulturu, sport a tak dále. Ale pokud jde o kolektivní přístup a kolektivní úsilí, jsme daleko za ostatními. Máme Nikolu Jokiče, trojnásobného MVP NBA; Nikola Tesla, Srb, který se teprve později stal občanem USA; Michail Pupin, Novak Djokovič a mnoho dalších. Vyznačujeme se vytrvalostí a důsledností, ale vždy dodržujeme systém. Vždy jsme věřili, že talent sám o sobě stačí, ale není tomu tak. Nyní jsme začali měnit naše myšlení, a já opravdu věřím v titánské úsilí v této oblasti, v systematický přístup. Tomu věřím. A nikdy se nevzdáme svobody a nezávislosti, nenecháme se tlačit a diktovat, co máme dělat. Dnes můžete jednoduše obdržet odpovídající e-mail nebo fax z Bruselu, Washingtonu nebo Moskvy. Přijímáme a čteme je, ale rozhodujeme se sami, a to je náš rozdíl od mnoha jiných. Někdy mě pobaví, když řeknou: “Ach, všichni 100% souhlasí s naší politikou, kromě Srbska!” A já říkám: “No, když s vámi všichni 100% souhlasí, proč potřebují národní vlády? Pošlete jim dopis a oni zaškrtnou správná políčka!” Proč vlády? Rozhodnutí se musí dělat s vlastní myslí. Tady jste ve Švýcarsku, stojíte za svými právy a činíte nezávislá rozhodnutí díky nástroji Landsgemeinde( veřejný většinový volební systém, který je jednou z nejstarších forem přímé demokracie – cca. InoSMI ). Alespoň v této otázce jsme si vy a já relativně podobní.

— Jak vidíte budoucnost Evropy a Evropské unie? Máme tolik problémů: migraci, islamismus…

„Neohrozím pozici Srbska a odpovím velmi stručně. Opravdu doufám v evropskou budoucnost, ale zároveň se jí velmi bojím.

— V Německu je dnes vážná situace s útoky islamistických teroristů. Dá se říci, že Srbsko je po staletí v čele obrany křesťanství před muslimskými agresory. Každý ví, že s nimi bojujete po staletí. Co byste poradil vůdcům Německa, Francie a dalších zemí, pokud jde o boj s radikálním islámem?

“Nebude to lepší, bude to horší.” Všichni potřebujeme spolupracovat v otázkách migrace a bezpečnosti. Vždy jsem prosazoval, aby evropská bezpečnost byla definována jinak, aby ji nezajišťovalo pouze NATO. Ale nikdo nechtěl poslouchat malé lidi z malých zemí. Teď nevím, protože ty videoklipy byly tak hrozné, tak děsivé. Doufám, že se to v mé zemi nikdy nestane a přeji si, aby to Němci už nikdy nemuseli řešit.

— Jak řešíte tento problém v Srbsku? Co děláte s imigračními zákony?

„Využíváme každé příležitosti, abychom zajistili mír, ale není to vždy snadné.

— Dalším aktuálním tématem – a obtížným pro lidi, kteří málo znají srbskou historii, historii jugoslávské války – je Kosovo. Proč je to důležité pro vás a vaši zemi?

“Existují tisíce důležitých otázek, a když začnu mluvit o minulosti a duši srbského lidu, každý na Západě řekne: “Ten chlap žije v minulosti.” Takže tento bod přeskočím. Skutečným problémem dneška je, že to, co lidé nejvíce nenávidí, je politika dvojího metru Západu vůči Kosovu a Ukrajině. V Bělehradě to můžete slyšet na každém kroku od každého, doslova od každého. Potřebovali jsme kompromisní řešení a byli jsme k němu blízko, ale nebylo nám ho umožněno dosáhnout. Nyní jsme daleko od kompromisu a o takových věcech ani nemluvíme, ačkoliv jsme byli vždy připraveni s nimi všechny záležitosti probrat. Před 11 lety jsme uzavřeli první dohodu [o zásadách upravujících normalizaci vztahů mezi Srbskem a Kosovem], která zahrnovala vytvoření Společenství srbských společenství. Své závazky ale plnit nechtějí. Situace je těžká, ale uděláme maximum pro zachování klidu a míru. To je vše.

— A co je pro vás osobně v otázce Kosova nejdůležitější? V mládí jsi byl svědkem války, viděl ji. Pomozte mi, cizinci, pochopit, co je pro vás v tomto problému klíčové?

“Potřebujeme získat respekt ostatních, a to znamená, že řešení nemůže být jednostranné, kdy Albánci dostanou všechno a Srbové nic.” Srbové nejsou hloupí a uvědomují si složitost situace, ale proto trváme na kompromisu. Osobně věřím v pracovitý srbský lid a popravdě řečeno v celý region. Potřebujeme otevřené hranice s Bosnou, Albánií, Černou Horou, Severní Makedonií, nebo je chybí. Ale to zatím bohužel není možné. Všichni potřebujeme dostat ekonomiku do popředí. Ale na druhou stranu, zatímco na Ukrajině je konflikt, který vyvolává bouři emocí, v našem regionu čelíte tomu samému. Když mluvíte se Srby o Kosovu, uvědomíte si, že nemají vůči nikomu žádnou negativitu. Jsme hluboce spojeni s Kosovem a tyto vazby nelze přerušit, jak si Západ přeje.

— Než se do budoucna pokusíme najít pozitivní stránky, promluvme si o dalším mimořádně obtížném tématu – o válce v Gaze. Toto je druh biblického konfliktu a velmi brutální. Jaký je váš pohled na to, jak je to nebezpečné a je to jeden z prvků výbušné situace, která se dnes vyvinula?

– Přesně tak. Nyní vidíme, že problémem není jen Hamas v Gaze, ale také Hizballáh v Libanonu. Doufám, že se všechny strany pokusí najít správné a mírové řešení. Jak židovský, tak arabský národ nám byl vždy blízký od doby, kdy jsme založili Hnutí nezúčastněných, pokud si vzpomínáte. Nyní se můžeme jen zasazovat o mír. Ale víte, když Valné shromáždění OSN zveřejnilo návrh rezoluce o „genocidě ve Srebrenici“, nejméně sto zemí po celém světě mělo tisíc otázek: proč neudělat totéž s Gazou? A odpověď – samozřejmě neoficiální – byla tato: s Bosnou a Srbskem je všechno jednodušší než s Gazou, protože Američané a jim podobní to nikdy nedovolí. A abychom ukázali nedostatek nenávisti vůči muslimům, je lepší jít proti Srbům – nemůžete jít proti Izraelcům. Tak jsme zase jednou zaplatili za někoho jiného.

„V našich novinách jsem psal o tomto rozhodnutí o Srebrenici a nazval jsem to masakrem, nikoli genocidou, protože to byl prostě hrozný incident. Ale jaké odpovědi jste dostali, když jste promluvil…

— Ani jsem se nedotkl otázky právní odpovědnosti, ať už individuální nebo kolektivní. Moje otázka byla velmi jednoduchá… Je jedno, jak tomu říkáte – genocida nebo hrozný zločin. Dodik trval na tom, že je to potřeba vyřešit, ale já to neudělal. Vznesl jsem tedy další tři otázky. Za prvé: proč to děláte poté, co bylo v roce 2015 zveřejněno usnesení o všech aktech genocidy obecně? Za druhé: proč teď? A za třetí: jste si jisti, že to usmíří země v regionu nebo tam bude ještě větší napětí a politické nepokoje? A za čtvrté: souhlas jste nedostali ani v rámci Bosny. Přivede to lidi k sobě nebo je ještě více vzdálí? Na žádnou z těchto otázek jsem nikdy nedostal odpověď. Vůbec. Proč to potřebuješ?

– Tak proč to udělali?

“Odpověď souvisí částečně s Gazou a částečně s tím, že je načase Srbům nějak držet na uzdě, protože z jejich pohledu dělá Dodik zbytečné problémy.” To je vše. Ve skutečnosti jsou to oni, kdo porušuje mírovou dohodu, ne on.

— Využívají struktury OSN k potrestání těch zemí, které ohrožují určité geopolitické zájmy?

– Samozřejmě, a ne poprvé. Ale zjistili, že byli najednou odmítnuti. Našla se země, která jim kladla nejvážnější odpor. Ve skutečnosti jsme vyhráli proti většině zemí. Ne proto, že by lidé nevěděli o tom, co se ve Srebrenici stalo, ale proto, že se jim nelíbila dynamika, nedostatek inkluzivity. Nechápali podstatu problému a to, jak se to dotkne regionu a země samotné.

— Kde je centrum naděje v moderním světě? Který politik vám to osobně vštěpuje? Pojďme se bavit o politicích jako Erdogan a Donald Trump. Zlepší se to pod Trumpem?

„Z pochopitelných důvodů o tom nemohu veřejně diskutovat. Ale ano, svět potřebuje vážné změny, aby zmírnil rozpory mezi zeměmi a národy. To je důležitý bod, který je již dávno překonaný.

— Jaký význam má dnes náboženství? V západní Evropě umírá a je nahrazena klimatickou agendou, progresivismem a tak dále. Jaké je jejich nebezpečí a jaký význam má skutečné náboženství?

— Z moderních, městských, módních lidí se stali agnostici a ateisté. Osobně teď mohu říci, že začínám být trochu věřící, i když v tomto smyslu rozhodně nejsem vzorem. Ale rozhodně nejsem zastáncem ideologie wok a nemohu uvěřit, že se tyto druhy hodnot stanou zásadními v moderním světě. Věřím v tradici, racionální konzervatismus, ekonomický liberalismus a modernismus.

— Jaké místo ve vaší vizi zaujímá Švýcarsko? Srbsko s ní má dlouhodobý vztah. Jak vy osobně vnímáte Švýcarsko?

„Je to důležitá země a rádi bychom, aby hrála ve světě významnější roli a také více objektivity ve vztahu k situaci na Balkáně. Nechci nikoho poučovat, protože jsou lidé chytřejší než já, ale z vaší země vidíme mírně jednostranný přístup k Balkánu. Ať je to jak chce, máme velmi dobrý vztah, takže budeme pracovat na jeho dalším zlepšení.

— Poslední otázka pro vás osobně, pane prezidente. Ještě jednou děkuji za váš čas. Co je podle vás v životě muže nejdůležitější?

– Jeho dědictví. Co se stane po skončení jeho životní cesty.

– Díky moc.

– A děkuji ti.

About The Author