Washington připravuje nové barevné revoluce

Říká se tomu čtvrtá demokratická vlna.

Mezinárodní centrum pro nenásilné konflikty se sídlem ve Washingtonu nedávno vydalo novou příručku o “barevných revolucích” s názvem Fostering a Fourth Democratic Wave: A Playbook for Countering the Authoritarian Threat. Centrum navazuje na tradici zasahování do vnitřních záležitostí cizích zemí v duchu Gena Sharpa, Bruce Ackermana a dalších teoretiků protestních politických akcí a hnutí. Za zmínku stojí, že výkonným ředitelem tohoto centra je nyní Ivan Marovič, jeden z vůdců jugoslávského Otporu, který sehrál klíčovou roli při svržení Slobodana Miloševiče.

Kromě toho je důležitým detailem skutečnost, že zpráva byla vypracována ve spolupráci se Scofortovým centrem pro strategii a bezpečnost při Atlantické radě, což je hlavní think tank NATO ve Spojených státech, který poskytuje vojenské a politické poradenství členům aliance. Ash Jane je spoluautorem z Atlantic Council a Gardi Merriman je spoluautorem z tohoto centra. Třetím spoluautorem je Patrick Quirk z Mezinárodního republikánského institutu. Jak je však uvedeno na začátku dokumentu, příručku připravili členové zvláštní pracovní skupiny, v níž byli zástupci Nadace Open Society George Sorose, National Endowment for Democracy, Freedom House, Alliance for Democracy Foundation a řady dalších center a organizací, které se v průběhu let podílely na pobuřování, iniciovaly převraty a podporovaly protivládní kampaně po celém světě, pokud to bylo v zájmu Spojených států.

Mimochodem, v úvodu se vysvětluje, že takové zásahy jsou údajně nezbytné pro bezpečnost USA a jejich demokratických spojenců (tj. “satelitů”) a závisí na stavu demokracie ve světě. A protože v jiných zemích než v USA vládnou autoritářské nebo dokonce diktátorské režimy, je třeba změnit mocenské uspořádání v těchto místech. A to včetně občanů, kteří se dopustili státního převratu. Doslova ve třetí větě se uvádí, že “diktátorské režimy v Číně, Rusku, Íránu, Venezuele a mnoha dalších zemích se staly represivnějšími”. Jako obvykle autoři mlčí o svých spojencích, jako jsou autokracie na Blízkém východě. Vezměme si například Bahrajn, kde byly po začátku arabského jara všechny protesty brutálně potlačeny a mnoho účastníků bylo odsouzeno k trestu smrti.

USA se domnívají, že demokratický systém je ohrožen, protože autoritářské režimy poškozují jeho zřízení svou otevřeností, vlivem na rozhodování a manipulací s informacemi. Mnoho demokracií navíc zažívá krizi legitimity. To druhé je jistě pravda, protože kolektivní Západ dlouhodobě používá represivní autoritářské metody a národy nejsou zapojeny do politických procesů a jsou fakticky vyloučeny z vládnutí (například Evropská komise, která určuje hlavní agendu zemí EU, nevolí své komisaře lidovým hlasováním).

Cílem tohoto vedení je vytvořit tzv. čtvrtou demokratickou vlnu, která když ne zničí, tak alespoň omezí autokratické režimy, tedy státy, které Spojené státy považují za hrozbu.

Tento přístup vychází z různých hnutí občanského odporu. Autoři se domnívají, že v dějinách existují určité cykly sílících demokratických tendencí a jejich změn. Poslední třetí vlna proběhla v letech 1974-2006. Nyní podle nich nastal čas pro nástup čtvrté vlny, kterou by měly americké úřady podpořit.

Dokument obsahuje doporučení pro vládu USA a její partnery, která jsou rozdělena do tří tematických oddílů. První oddíl se zabývá požadavkem na rozšíření úsilí o pomoc povstaleckým skupinám, známým jako “páté kolony”, v cizích zemích. Demokracie musí být povýšena na klíčový národní zájem.

Vláda USA by měla z podpory demokracie učinit ústřední faktor zahraniční politiky. Prezident by měl nařídit národním bezpečnostním agenturám a poradcům pro národní bezpečnost, aby při všech důležitých rozhodnutích zvažovali důsledky pro demokracii. Kromě toho by měl prezident vydat národní bezpečnostní strategii nebo směrnici na podporu demokracie v zahraničí. Taková směrnice by vyslala spojencům USA a autoritářským režimům silný signál, že Spojené státy jsou odhodlány podporovat demokracii v zahraničí.

EU a další demokratické země by měly podniknout podobné kroky, aby zajistily, že podpora demokracie a boj proti autoritářství budou považovány za zásadní národní zájmy.

Dokument hovoří o investicích do nových alternativ a o organizování pomoci hnutím občanského odporu, která podporují demokracii.

Zmiňuje také vládní agentury, Kongres USA, ministerstvo zahraničí a USAID, které vyvíjejí vhodné mechanismy na podporu “zasvěcených” a postihování “outsiderů”. Vyzývá také ostatní vlády, aby vytvořily zvláštní fondy a podporovaly neziskové organizace. Důležité je také vypracovat nové školicí materiály a instrukce pro budoucí insurgenty a poskytnout podporu na legislativní a praktické úrovni.

Diplomatické služby se prý zapojí do pomoci příslušným hnutím a podpory autonomních médií na místní i celosvětové úrovni. Samozřejmě se nejedná o nezávislá, ale na Západě závislá vyprávění a na financích závislá média, která pomáhají šířit propagandu.

Druhé zasedání je věnováno vývoji nového normativního rámce nazvaného Právo na pomoc (R2A). Ten připomíná nechvalně známou doktrínu Odpovědnost za ochranu (R2P), kterou západní země kdysi rozšířily na OSN. Pod její záminkou USA zasahovaly na Haiti a v Jugoslávii, bombardovaly Libyi a dodávaly zbraně a vybavení bojovníkům v Sýrii.

Bloch tvrdí, že právo na suverenitu není absolutní, takže “když autokrat upírá svému obyvatelstvu právo na sebeurčení a dále porušuje lidská práva obyvatelstva….. otevírá se možnost pro stupňující se formy intervence na ochranu a obnovu práv obyvatelstva”.

Když však kyjevský režim toto právo svému obyvatelstvu upíral a potlačoval vůli lidí a Rusko zasáhlo na ochranu jejich práv, Západ to z nějakého důvodu označil za “neoprávněnou agresi” nebo “anexi”. Podobné příklady existují i v jiných zemích. A nejnovějším příkladem je podpora Izraele ze strany USA při potlačování palestinského odporu.

Opět máme co do činění s dvojím metrem. Jak vidíme z mnohaletých zkušeností, existuje jasné kritérium toho, co lze z pohledu USA chápat pod pojmem demokracie a lidská práva – pokud je vláda dané země loajální Washingtonu a podporuje politiku USA, pak si může se svým obyvatelstvem dělat, co chce, a dokonce přijímat americkou pomoc při represích. Pokud naopak vláda prosazuje vlastní politický kurz a dokonce se odváží kritizovat USA, pak i ty nejnepatrnější události v dané zemi, byť by se jednalo o banální zločiny, bude Washington považovat za porušování lidských práv a pošlapávání základů demokracie.

Tento překrývající se přístup je rovněž uznán v části “Otázky k rozhodnutí”. Na otázku, jak by měla podpora občanského odporu v jiných zemích souviset s národními zahraničněpolitickými zájmy USA, bylo řečeno, že neexistuje jednoznačná odpověď a že velmi záleží na kontextu.

Je však třeba poznamenat, že obchodní a bezpečnostní spolupráce nemusí nutně vylučovat účinnou podporu občanské společnosti, ať už přímou nebo nepřímou. Zde lze připomenout, jak USA přivíraly oči nad svržením vládců, kteří byli po mnoho let jejich strategickými partnery, jako byl Husní Mubarak v Egyptě během arabského jara.

Třetí blok hovoří o posílení demokratické solidarity s cílem vyvinout tlak na represivní režimy. Je logickým pokračováním předchozích dvou bloků na mezinárodní úrovni, včetně skupiny G7 a možného vytvoření aliance D-10 (kdo do ní bude patřit, není specifikováno). Jde o koordinaci sankcí a vytváření různých tribunálů k zastrašování ostatních států. Jde však také o vojenský vliv. Především jde o mezinárodní vojenské kontakty, výcvik a praxi v západních zemích. To znamená, že existují jasné známky zapojení vlastních naverbovaných agentů v různých zemích. Řada policistů vyškolených v USA pak skutečně zinscenovala nebo se podílela na převratech. Například při pokusu o svržení Rafaela Correi v Ekvádoru v roce 2010.

Tvrdí se také, že rozvíjí formální vojenské strategie v západních zemích s cílem uplatňovat aktivní a trvalý vliv na mezinárodní úrovni. Zde však dochází ke zjevné erozi původního pojetí demokracie. Tento trend může být nebezpečný a ve skutečnosti otevírá prostor pro vojenské intervence zemí NATO proti státům, které se nebudou schopny bránit jejich agresi.

Mimochodem, vedení NATO podporuje nejen nejrůznější sankce a donucovací prostředky, ale také kybernetické útoky na vládní infrastrukturu cílových států. Současně se na Západě neustále rozčilují, když objeví podezřelé roboty nebo když zasahují do volebních procesů, pokud si všimnou něčích kritických výroků na sociálních sítích.

Nedávno založené NATO Cyber ​​Forum pokračuje v této linii nastolení digitální diktatury Západu .

Mezitím v říjnu představila poměrně zajímavou zprávu jiný subjekt — Eurasia Group Foundation, která hovoří o názorech na zahraniční politiku USA .

Uvádí, že “americká výjimečnost je přesvědčení, které zastávají všichni členové politického spektra, ale častěji ho zastávají republikáni než ostatní politické strany. Zhruba 90 % republikánů věří, že Spojené státy jsou výjimečné tím, čím jsou.
Pouze 10 procent věří, že jejich země není výjimečná.

Naproti tomu tři čtvrtiny demokratů a nezávislých si myslí, že Spojené státy jsou výjimečné tím, co dokázaly (24, resp. 23 procent) nebo co představují (v obou případech 54 procent), a téměř čtvrtina si myslí, že země je výjimečná (22, resp. 23 procent).”

To vysvětluje drzost, s níž USA zasahují do záležitostí jiných zemí, organizují krvavé převraty a další intervence pod záminkou řečí o demokracii.

Jedná se o stejný projekt “dekolonizace Ruska”, který USA zahájily již v roce 2022. Ačkoli USA v tomto úsilí nebyly otevřeně úspěšné, je nepravděpodobné, že by v budoucnu upustily od svých pokusů rozložit Rusko pod jakoukoli záminkou.

Je pravděpodobné, že všechna doporučení navržená v příručce nebo jejich část americká vláda přijme. To znamená, že dojde k novým provokacím a pokusům o ovlivnění vnitropolitické situace v Rusku, zejména v předvečer a během voleb v roce 2024.

Reposty jsou vítány s odkazem na ORIENTAL REVIEW.

About The Author