Příběh dvou nalezených koťátek 3

Den třetí – slepice

Ráno raníčko panna vstala, vlasy si v uzel zavázala…. No a pak už je to jen pouhé vyprovození dětí z baráku, šup šup, ujede vám autobus a první cestička vede k dílně, kde už určitě nespinkají ty malé potvůrky… A panna se neplete… koťata už mňoukají z plna hrdla. Je jich slyšet několik desítek metrů dopředu. Tedy jsem krásné, miloučké a možná i lehce špiňavoučké koťátka umyla v teplé vodičce, ani neprotestovaly a dostaly opět do miseček napapat… Teď už hezky papají.. no spíš se cpou, tak bych to přirovnala. Jsou to malé, nenažrané kuličky. To hltá, ani nepolyká, naprosto neuvěřitelně. Ještě si to vzájemně kradou a nepustí se k misce.

Dnes jsme si všimli, že se k nim dokonce pustí do dílny i slepice, další nenažrané bestie. Ty jdou do všeho. No, naštěstí né do koťat, ale rozhodně se jich nebojí. Sedla jsem si s koťatami na chvíli a už stály všechny slepice u mě a koukaly… jen tím jedním okem sledovaly, co dělám a jestli to bude k snědku nebo na co jinak bych s nimi trávila čas. Opravdu z nich šel až strach. Stáli jen metr ode mě a sledovaly každý můj pohyb. Drželo je to tak 5 minut. Pak zklamaně odešly, že z toho nic nekáplo a ještě hudrovaly… určitě jsem byla předmětem jejich slepičí diskuze. Asi bych z ní nevyšla moc dobře.. říkám vám, ty slepice měly smrt v očích.

Od té doby, co jsem je viděla, jak uklovaly myš a pak jí roztrhaly jak velacilaptoři, mám respekt. To jsem jim taky řekla… „Holky respekt a šla jsem raději pryč.“ Dnešek se stal dnem brambor, protože přijel traktorista a vyoral nám je, tak bylo práce… jak na kostele. Všechno to pak traktůrkem převézt, přetřídit a uskladnit.. no a do toho se mi pod nohama motaly koťata. No pole slepice, v dílně koťata. Ještěže děcka už mi nestojí za sukní. To už naštěstí ne. Večer se k nám ještě připojila kočka Mimi, která si nejspíše doteď koťat nevšimla a trochu mě otrávila. Nebo možná já jí. Kočka se už letos setkala s novinkou a tou je kocourek Šňupík. A teď tohle. No to snad nemůžu myslet vážně. Opravdu to vypadalo jako odplivnutí a obskokem zdrhla pryč. Kočku už máme 6 let a moc jí máme rádi. Ale v tomle je zvláštní, rozhodně není otevřená novým věcem, ani vztahům. Ach jo.