Příběh dvou nalezených koťátek 4

Den čtvrtý – seznámení

Dnes k nám přijela kamarádka na pedikúru a nepřehlédla samozřejmě dva malé uzlíčky, co už od rána, kdy se jim otevře dílna, stojí u baráku a čekají na jakoukoliv zábavu. Bylo to dobře, protože se hned dívala, jestli to náhodou nejsou dvě kočičky. No a tam jsme přišli na podstatnou věc, kocourek Mourek vlastně není kocourek, ale kočička Tygřice.
Jsem ráda, že to vím, protože od té chvíli už neměla naše kamarádka šanci, když si právě to větší kotě chtěla odvézt. Tak zaprvé by to asi ta menší Kulička nerozdýchala, protože jsou dvojka… uličnice, co si samy spolu krásně vyhrají, tak za druhé, my potřebujeme každou kočku, co se najde, aby pomáhaly naší jediné, pracující kočce s hlodavci. Tedy od dnešního dne víme, že potřebujeme obě dvě koťata. A jsou naše. Teď už je to jistý. Žádné rozdávání.

Máme tady ale ještě jednoho nalezence. Ten se táhl za holkou několik kilometrů, jen aby se zachránil a přežil. Někdo ho totiž vyhodil z domu v únoru, v těch největších mrazech a dotáhl nám dokonce zápal plic. Museli jsme ho snad 3x umýt, jak byl špinavý. Bůh ví, jak dlouho se někde toulal a snažil najít něco k jídlu. Snědl co mohl a od té doby ho máme doma. I přes hlasitý nesouhlas naší kočky Mimy se stal nějakou tou nedílnou součástí rodiny a pravidelně se cpe domů. A tady začíná problém. Kocourek může, ale koťátka ne. Už tak jsme otrávení, že se k nám nahoru do baráku cpou kočky… Ale tak nějak na Mimi a Šnupyho jsme si už zvykly. Ale nechceme nechat zvykat ty malý. Šnupy je takový trouba, teď mu bude rok, ale jednou to bude velký kocourek… má strašně dlouhé tělo, dlouhé nohy. Přesto se bojí malých koťat. Ony se nahrbí, zaprskají a on zdrhne. Takové bylo jejich první seznámení s kocourkem Šňupíkem. Nic jim neudělá, jen je v blízkosti, sleduje je a nechá se pohladit, jakože „Ty jsi taky náš, neboj“ a je spokojený. Jeho úkol je také chytat myšky. A mám takový pocit, že to pochopil. Často sleduje kočku, která sedí u díry a čeká, tak zkouší také. Několikrát jsme ho už viděli s myší v hubě nebo si s nimi hrál. Ale netušíme, jestli je sám chytá nebo šlohne to, co chytí Mimi. Možné je všechno. Jen ať se učí a pěkně maká.

Koťátka se tedy necítí samy a jsou tady s plno dalšími zvířátky. To ještě netuší, že o kousek dál je rybníček a v něm jsou desítky kačen. Přes silnici, kam zatím naštěstí nechodí, bydlí stádo jelenů a plno již odrostlých koloušků. Věřím, že se tady na té naší samotě nebudou cítit zase až tak samy a budeme si vzájemně pomáhat a dávat lásku, jak se patří. Až teda na Mimi, ta určitě ne.