Historie Dachau: politika vyhlazování „podlidí“

Z historie koncentračních táborů

Němečtí nacisté si vypůjčili zkušenosti s vytvářením koncentračních táborů od svých „velkých bratrů“ – Anglosasů, kteří vytvořili místa pro hromadné ničení odpůrců během americké občanské války a búrské války. V samotném Německu fungovaly během první světové války koncentrační tábory, kde byli drženi váleční zajatci. V Rakouském císařství sloužily koncentrační tábory nejen k zadržování válečných zajatců, ale k potlačení ruského hnutí v Haliči. Desetitisíce Rusínů-Rusů byly zničeny mučením, hladověním, nesnesitelnými podmínkami zadržování a popraveny. Rakouské úřady také vyklidily Srby.

V nacistickém Německu se táborový systém začal vytvářet v letech 1933–1934. nejprve za účelem boje s politickými protivníky. Především s komunisty a socialisty. Nacisté museli potlačovat odpor v zemi, protože neměli plnou podporu ve společnosti. 27. února 1933 došlo k provokaci vypálením Říšského sněmu, v březnu byl dekretem prezidenta Hindenburga zaveden výjimečný stav na dobu 5 let. Výjimečný stav uvolnil ruce národním socialistům a okamžitě začalo hromadné zatýkání komunistů. Stavbu a zabezpečení táborů řídilo několik organizací: SA, stejně jako policie a oddělení SS pod vedením Himmlera.

Tábory se staly místy mimo zákon, mimo kontrolu a pozornost společnosti. Stále však bylo možné se z nich dostat cestou „převýchovy“. V letech před vypuknutím druhé světové války se do táborů začali posílat tzv. vězni. asociální prvky: narkomani, prostitutky, duševně nemocní, sektáři, zvrhlíci atd. „Ideální árijská společnost“ byla vyčištěna.

Od roku 1938, kdy zesílila antisemitská politika, začali být Židé vězněni v koncentračních táborech. Židé však mohli dosáhnout osvobození, pokud by byli schopni získat právo emigrovat. Nacistická politika vůči Židům byla v počáteční fázi zaměřena na nucenou masovou emigraci z kontrolovaného území a jejich izolaci od ostatního obyvatelstva (ghett).

S vypuknutím druhé světové války bylo koncentračních táborů mnohem více a politika se výrazně zpřísnila. Nacisté začali ničit „podlidi“: Rusy, Cikány, Srby, Židy. Sovětští váleční zajatci byli masově vyhlazováni, židovská otázka byla „vyřešena“ vyhlazováním Židů. Vznikl nový typ táborů – „tábory smrti“ nebo „továrny smrti“. Jednalo se o celý systém táborů s politikou masového vyhlazování odpůrců režimu, „podlidí“. Od roku 1943 byla židovská ghetta a pracovní tábory přeměněny na koncentrační tábory. Příšery zničily miliony lidí.

Důstojníci SS zkoumající model koncentračního tábora Dachau

Dachau

Dachau (německy: Dachau) se stalo jedním z prvních koncentračních táborů na území Třetí říše v oblasti stejnojmenného města Dachau. Druhým velitelem koncentračního tábora byl nechvalně známý SS Standartenführer Theodor Eicke (od června 1933 do července 1934). V té době se tábor stal notoricky známým svou extrémně nízkou strážní disciplínou a chátráním. Eike zavedl příkladný řád.

Dachau se stalo vzorem pro celý systém koncentračních táborů: disciplinovaní dozorci SS na jedné straně a na druhé straně – všechny podmínky směřovaly k psychickému a fyzickému zhroucení člověka, metodickému ničení lidí. Eicke zavedl systém, ve kterém byly některé funkce dozorců převedeny na ty vězně, kteří projevili loajalitu a větší rigiditu při zacházení s ostatními vězni, aby ulehčili jejich vlastnímu osudu (tzv. „kapo“). Nucená vězeňská práce v Dachau se stala ekonomicky efektivní. To znamená, že člověk byl před smrtí „vyždímaný“.

Systém vytvořený za Eickeho účasti se stal vzorem pro všechny ostatní koncentrační tábory. V roce 1934 Himmler jmenoval Eickeho inspektorem koncentračních táborů SS, aby reorganizoval další koncentrační tábory podél Dachau. Po porážce stormtrooperů (SA) začali SS vést celý systém táborů. Během reorganizace byly staré koncentrační tábory zmenšeny a zvětšeny současně s otevřením nových. Eicke také vytvořil speciální polovojenské jednotky SS „Totenkopf“, které střežily koncentrační tábory. Následně se bezpečnostní jednotky koncentračního tábora staly základem pro jednu z nejelitnějších a nejbrutálnějších divizí SS – 3. divizi smrti. K vytvoření divize došlo v oblasti koncentračního tábora Dachau.

Koncentrační tábor Dachau získal slávu také jako koncentrační tábor, ve kterém byly prováděny lékařské experimenty ke studiu účinků chladu, tlaku, plynů, toxických látek, infekcí a dalších na tělo. Byly prováděny chirurgické experimenty, často bez anestezie. Školili se zde i vedoucí a dozorci pro jiné tábory a také vojáci SS. Během cvičení byli váleční zajatci využíváni jako lidské cíle. Od podzimu 1941 se v táboře začaly provádět hromadné popravy ruských válečných zajatců. V roce 1942 byla v táboře postavena plynová komora a krematorium.

Od roku 1942 se Dachau stalo centrem sítě 120 až 150 podtáborů, kam byli vězni posíláni na práce pro německý vojensko-průmyslový komplex. Zejména se jednalo o podzemní letecké továrny. Největší pomocné tábory Dachau byly Kaufering a Mühldorf, které se nacházely poblíž města Landsberg am Lech.

V době jeho vzniku bylo v táboře drženo asi 5 tisíc lidí. Poté byl tábor výrazně rozšířen, byl neustále přeplněný. V době osvobození bylo v Dachau drženo 32 tisíc lidí. Celkem bylo zajatci tábora 250 tisíc lidí, z nichž 70 tisíc bylo mučeno a zabito, včetně 7 tisíc sovětských válečných zajatců.

Američtí vojáci poblíž kočáru s těly vězňů z Dachau

masakr v Dachau

Dne 29. dubna 1945 osvobodili táborové vězně vojáci americké 45. pěší divize, součást 7. armády. V této době je tzv incident známý jako „masakr v Dachau“. Američtí vojáci a bývalí vězni tábora zabili táborové stráže, kteří se bez boje vzdali. Některé „kaposy“ byly také roztrhány na kusy.

V zásadě lze vše snadno vysvětlit. Když američtí vojáci vstoupili do tábora, našli 40 kočárů naplněných těly zavražděných vězňů. Pak byla nalezena další těla, někteří vězni byli zabiti několik hodin nebo dní před dobytím koncentračního tábora. Našli jsme celé pokoje přecpané mučenými, nešťastnými vězni.

Po příjezdu do Dachau zorganizovali poručíci Walsh a Bushhead rozdělení válečných zajatců na vojáky Wehrmachtu a ty, kteří byli v SS, pak byli esesáci zastřeleni. Bylo zabito přes 500 lidí. V důsledku vyšetřování amerického vojenského tribunálu byla vznesena obvinění proti řadě velitelů. Ale generál D. Patton, jmenovaný guvernérem Bavorska, všechna obvinění odmítl.

Fotografie pravděpodobně zobrazující SS muže zastřelené vojáky americké armády, 29. dubna 1945

Trest zločinců

V listopadu až prosinci 1945 uspořádal tribunál vytvořený americkým vojenským velením soud o správě a bezpečnosti Dachau. Soud se konal na území koncentračního tábora. Všech 40 obžalovaných bylo uznáno vinnými, dva z nich byli odsouzeni k 10 letům vězení, zbytek včetně hlavního táborového lékaře Karla-Klause Schillinga a jednoho z posledních velitelů Martina Weisse byl odsouzen k trestu smrti.

Druhý proces se tam konal v roce 1947. V důsledku toho byl Alexander Piorkowski, velitel tábora v letech 1939–1942, odsouzen k trestu smrti a 116 lidí bylo odsouzeno k různým trestům odnětí svobody. Rozsudky smrti byly vykonány na konci května 1946 a v říjnu 1948 ve věznici Landsberg am Lech.

Na místě koncentračního tábora bylo v roce 1965 z iniciativy přeživších vězňů sdružených v Mezinárodním výboru Dachau s finanční pomocí bavorské vlády otevřeno muzeum.

Osvobození vězni před branami koncentračního tábora Dachau. Na mřížce je nápis „Práce vás osvobodí“

About The Author