Policejní provokace, která vyšla jen napůl

Chtěl bych se ještě vrátit k událostem brutálního zásahu policie u Národního muzea provedeného těžkooděnci z Krajské policie Praha dne 11.3.2023. Zkusím se na tuto událost podívat retrospektivou uběhlých více než 8 měsíců a nastínit, kam se v této věci pohnul vývoj případu, a co by si mohl ze způsobu řešení této kauzy odnést nezaujatý pozorovatel pro svůj pohled na současnou politickou kulturu a fungování trestněprávního systému v naší zemi. Na tuto kauzu pomalu usedá prach, a tak zajisté neuškodí, když si trošku tuto událost oprášíme, abychom si z ní mohli vzít nějaké to ponaučení.

Vývoj, ke kterému došlo od onoho dne policejního zásahu u Národního muzea, byl poučný a napoví hodně o tom, jak je dnes policie provázaná se současnou věrchuškou. Řečeno trošku obhroubleji, jak si současný ministra vnitra Rakušan z našeho „Pomáhat a chránit“ vyrobil prodejnou děvku připravenou mu vždy posloužit k jakékoliv špatnosti.

Takto kriticky nehovořím jen s ohledem na případ zásahu policie u Národního muzea, kde jsem byl jedním z postižených, anebo jinak řečeno napadených policií, ale mohl bych opepřit svůj kritický přístup k české policii a státnímu zastupitelství i o další výživné skandální příběhy, ze kterých vyplyne naprostá závislost vyšetřování kriminálních činů v této republice na politických rozhodnutích učiněných mimo policejní kanceláře.

Nedlouho po zmíněných událostech u Muzea jsem nabyl přesvědčení, že se jednalo u Národního muzea v onen kritický den 11.3.2023 o organizovanou provokaci, kdy někdo dostal nápad, že této spontánně vzniklé situace u Národního muzea po skončení oficiální demonstrace hnutí PRO na Václavském náměstí zneužije jako kladivo na rozmáhající se opozici v této zemi.

Kdo se skrývá pod tím „někdo“, není asi složité si domyslet. Kdo si mohl dovolit vydat pokyn k policejnímu útoku na pacifistické demonstranty a kdo si mohl být jist, že když se tento jeho ďábelský plán na vybuzení rvaček mezi demonstrujícími a policií nevydaří, že za tuto akci nebude nucen se někde zpovídat? Z tohoto zlovolného plánu někoho blízkého policii se ale nakonec nepodařilo vytěžit to, co si onen konspirátor stojící v pozadí zásahu u Muzea, představoval. A chtěl bych také uvést, komu všemu bychom měli být vděční, že se tyto hanebné plány nezdařily a že jsme dále nepokročili na cestě k Ukrajinizaci naší země.

Pro ty, co nesledovali tento příběh od začátku, tak jen ve zkratce zmíním, že dne 11. 3. 2023 se uskutečnila demonstrace organizovaná stranou PRO na Václavském náměstí, po jejímž oficiálním ukončení představitel Holešovské výzvy pan Slávek Popelka vyzval odcházející demonstranty, aby s ním šli k Národnímu muzeu odstranit námi kritizovanou ukrajinskou vlajku na budově Národního muzea. Možná 250–300 lidí se připojilo a následovalo pana Popelku k budově Národního muzea, kde již čekala kromě policie i kohorta těžkooděnců, kteří vytvořili před Národním muzeem těsně sevřený kordon, přes který se nebylo možno k Muzeu vůbec přiblížit. Tím nastala na místě patová situace a na naší straně pak následovalo intenzivní mávání českými vlajkami a skandovala se hesla jako „Čechy Čechům a sundejte ten hadr atd.“

Za normálních okolností by se bývala tato skupina demonstrujících srocených před Muzeem do hodiny rozešla domů. Takto velí mé zkušenosti z doposud absolvovaných protivládních demonstrací, kterých jsem navštívil desítky. Někdo však zřejmě na Ministerstvu vnitra dostal jiný nápad, že by se akce sundání ukrajinské vlajky dalo využít proti opozici a opozičním demonstracím.

A s tímto záměrem zřejmě přišel z vrchu pokyn pro velitele zásahu policie u Muzea, aby byla vyvolána šarvátka před Národním muzeem s demonstranty. Ten moment, kdy Mgr. Matějček (velitel zásahu) vyšel z budovy Národního muzea s mobilem u ucha a napřáhl svou ruku směrem, kde jsem snad řízením osudu stál zrovna i já, je dobře znám z videí na YouTube. Pak následoval běh tří těžkooděnců k nám třem, co jsme tam stáli vedle sebe. Dva z nás na okraji srazili těžkooděnci nárazem svých těl na zem a na toho zbylého mezi námi těžkooděnci skočili a stáhli ho svojí váhou k zemi. Poté ho přetočili na břicho a lámali mu ruce dozadu se snahou, aby mu ty ruce mohli svázat řemínky. Přitom dva těžkooděnci klečeli na jeho zádech a trvalo několik minut než se jim zřejmě podařilo ty řemínky někde v budově Národního muzea sehnat. To vše se odehrávalo přímo před mýma očima.

Zásah proti tomu třetímu z nás byl režírován jako v nějakém hollywoodském filmu, jakoby ten dotyčný měl v kapse odjištěný granát. Směšné.

Zpočátku mi to nedávalo smysl – stojíme tam tři, všichni nečinně koukáme na budovu Národního muzea a najednou takové tóčo kolem nás. Ale brzy mi došla logika toho, co se u Národního muzea vlastně událo.

Cílem tohoto útoku na nás – tři pacifisticky stojící osoby u Muzea bylo nás vyprovokovat ke rvačce s policií, protože někdo mezitím zavolal reportéry z ČT a ze CNN Prima News, kteří zřejmě měli zadání tyto rvačky mezi námi a policií natočit. A natočit samozřejmě tak, aby to vypadalo, že jsme se my sami pustili do těch policistů jako první, což není takový problém. Záleží jen na tom, kdy se, obrazně řešeno, spustí kamera.

Nebyl to špatný plán. Já jako jeden z ponížených tím sražením na zem, který se pak musel dívat na to, jak tam jednoho z nás třech na zemi válcují tři policisté, tak jsem byl velmi blízko momentu, kdy bych se opravdu býval pustil do křížku s těmi těžkooděnci. Moje póza je viditelná na videu televize KTV, jak tam stojím v póze samuraje s pěstmi připravenými k boji. Jak jinak by měl chlap jednat, vždyť to byl jeden z nás? Avšak ve chvíli, kdy už jsem chtěl na toho těžkooděnce, co mě srazil k zemi, zaútočit, tak mi poklepal jeden demonstrant na rameno a naznačil mi, abych to nedělal.

A na tomto pocitu sounáležitosti byla tato policejní taškařice založená, že nenecháme své parťáky z demonstrace jen tak ve štychu a strhne se všeobecná rvačka.

Očekávání policejního konspirátora, který tento hanebný plán vymyslel, se nenaplnilo a ke rvačkám u Muzea nedošlo. Této zrežírované komedii se ale vymykaly boxerské údery vůči panu Kočímu, kdy do něho tři těžkooděnci bili jako smyslu zbavení. A to bylo evidentně mimo plán konspirace a zřejmě to byla i největší chyba, kterou Rakušanovci udělali.

Rakušan si snad ani nezjistil, jak tato provokace nakonec dopadla, a hned poté vystoupil se sebevědomými výhružkami, že nebude mít s námi slitování. K němu se pak přidal druhý den věrný nohsled současné Pětidemolice PePa, který nás obvinil, že jsme přišli údajně rozbít Muzeum. Záběry z videí od Muzea říkají jasně, že násilí bylo vyvinuto pouze a pouze ze strany policie vůči nám a musím opět dodat, že násilí vůči nám bylo námi nevyprovokované. Když už PePa něco komentuje, tak ať si nejdříve zjistí informace okolo.

Ty tři osoby skolené policií na zem byly možná policejními volavkami, to ale nemohu prohlásit s jistotou. Jejich působení na demonstraci je pro mě dodnes poněkud záhadné. Neslyšel jsem o jediném z nich, že by si na zásah policistů vůči nim některý z nich stěžoval. Zvláštní. Jako by se po akci do země propadli.

A jak splnila očekávání televize, aby nás demonstranty vykreslila jako zdivočelou hordu násilníků, která se dobývala do Muzea hlava nehlava, připravena zašlapat do země každého těžkooděnce, který by se nám postavil do cesty? ČT jako zkušená manipulátorka splnila to, co se od ní očekávalo, viz pořad Nory Fridrichové „168 hodin“: 19. březen–168 hodin | Česká televize (ceskatelevize.cz). Také jsem si na tento pořad stěžoval na Radu české televize. Ty nesmysly, co mi na moji stížnost z Rady české televize odpověděli, ty nemá cenu ani komentovat.

Policisté nemohou nabídnout žádná videa prokazující, že by demonstranti napadali policisty. Já jsem popis tohoto provokativního zásahu policie proti nám demonstrantům poslal do parlamentního Výboru pro bezpečnost, a dobře jsem učinil. Protože tímto tahem jsem možná zabránil tomu, aby byla z těchto událostí u Muzea udělána kovadlina na opozici, jak si zřejmě Rakušan vysnil. Zde zapůsobilo několik pozitivních faktorů v náš prospěch.

Nejprve, hned po této události se začala na YouTube objevovat natočená videa z mobilů, která popírala verzi tak, jak se ji snažila šířit Policie ČR a jak ji šířila prodejná média v ČR. Velice kvalitní záznam téměř z celé události u Národního muzea natočila televize KTV z Ostravy. Tato videa jsem jako důkaz zamýšlené provokace policie zaslal na člena Výboru pro bezpečnost za stranu ANO pana poslance MUDr. Maška, a informoval jsem o tom i paní poslankyni Vildumetzovou z ANO, která zastává pozici stínové ministryně vnitra u ANO. Téma zásahu policie u Muzea se na parlamentním Výboru pro bezpečnost projednávalo dvakrát a televize KTV pořídila z obou jednání záznam. Celý záznam jednání Výboru pro bezpečnost – 25.5.2023 – YouTube Zákrok policie ČR ze dne 11.3.2023 – YouTube

Když se na ta videa podíváte, tak se vám z idiotských argumentů některých poslanců z Pětidemolice musí zvednout žaludek. Jen jako příklad cituji jednoho z poslanců výboru, který řekl, že prý policie odvedla profesionální práci, že nám zabránila vniknout násilím od Muzea, kde prý jsme mohli ublížit nějakým dětem v Muzeu. Je až neuvěřitelné, jaký politický kapitál se snažila z tohoto případu vykřesat Pětidemolice, jak se jejich poslanci v bezpečnostním výboru předháněli ve vymýšlení hrůzostrašných scénářů, co jsme prý my v tom Muzeu chtěli natropit, kdyby tam ta policie nebyla. To ale může tvrdit každý o demonstraci, kde jsou policisté, že kdyby tam ti policisté nebyli, že by demonstrující určitě zapalovali auta, zabíjeli kolemjdoucí apod. Co k tomu říci? Důkazy, poslanci Pětidemolice, musíte doložit důkazy, a nejen dohady, co by bylo, kdyby nebylo, ale vy jste nic kromě vašich bujných představ, nedoložili. Rozbilo se na Muzeu jediné okno? Nerozbilo. A jak já říkám, kdyby u Muzea nebyli žádní policisté, a dveře do Muzea by byly zamknuty i

Výsledek dvou jednání na výboru pro bezpečnost se dozvíte z videa právnické kanceláře Kašpárek. https://www.pokec24.cz/nezarazene-de/tiskova-konference-k-podani-trest-oznameni-k-neopravnenemu-zasahu-policie-11-3-u-muzea/.

Ze záznamu televize KTV z jednání v bezpečnostním výboru vyplývá, že zástupci opozice navrhovali, aby se zásah u Muzea nechal prověřit Generální inspekcí bezpečnostních sborů a zástupci Pětidemolice oponovali, aby se tento zásah neprověřoval. Nakonec zvítězila 5 proti 4 pětidemoliční četa a tak se tímto hlasováním příběh událostí u Muzea uzavřel. Už se nikdy nedozvíme, kdo to byly ty tři osoby tzv. policejního zájmu, které tam byly tak okatě napadány policií a strhávány na zem.

Po pravdě řečeno, příběh se neuzavřel úplně, protože jak se dozvíte z videa z tiskové konference právnické kanceláře JUDr. Kašpárka, tak tato kancelář podala žalobu na onu trojici boxujících policistů v zájmu pana Kočího. A že se této právnické kanceláři chtějí policejní orgány pomstít za jejich humanitární gesto ve prospěch pana Kočího, to se dozvíte z tohoto článku v Parlamentních Listech:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Zbili-ho-u-muzea-Ted-hrozi-zalobou-Inspekce-rozhodla-a- vytocila-advokata-741624

Neříkám žádnou tajnost, když prozradím, že jsem se přihlásil jako svědek do nadcházejícího soudního procesu na straně pana Kočího. Kauza brutálního zásahu policie u Muzea proti demonstrantům ze dne 11.3.2023 je pro mě dalším dokladem, že se současná česká vláda snaží Ukrajinizovat bezpečnostně-právní prostředí v naší zemi, a tomu je potřeba bránit.

Musím přiznat, že mě celkem překvapilo, že tato policejní provokace u Muzea nechala v klidu osobnosti české alternativy, které jinak mají snahu kritizovat přešlapy současné vlády proti duchu práva a spravedlnosti. Upřímně řečeno, co horšího se v této společnosti ještě může stát, než že si policie zvykne zbavovat se nepohodlných hnutí a nepohodlných lidí fingovanými provokacemi?

To je to největší zklamání, které mě potkalo. Stačilo nám, abychom dostali tolik podpory, jako se dostala například doc. Ševčíkovi z VŠE, a věc by se posunula možná ve směru odstranění Rakušana z funkce. Musím konstatovat, že jsme v tom my martýři od Muzea nakonec zůstali sami. Komu čest, tomu čest, a ta patří panu Ivanu Smetanovi a KTV za jeho záběry od Národního muzea a za dvě reportáže ze zasedání Výboru pro bezpečnost. Moje poděkování patří členům bezpečnostního Výboru za oposici panu MUDr. Maškovi a dalším; a pak samozřejmě nelze zapomenout ani s vděkem na právnickou kancelář JUDr. Kašpárek, která se právně ujala pana Kočího zmláceného u Muzea. Doufejme, že právnická kancelář JUDr. Kašpárek přivede tuto kauzu před soudní tribunál.

Miroslav Kelnar

About The Author