16 dubna, 2024

Příběh dvou nalezených koťátek 14

3 min read

Den 14 – chudák kačka

Jak jste si jistě čtenáři všimli, dny na sebe nenavazují. Ale taky proč by měly… je to hlavně pro přehlednost, aby se člověk orientoval, ale přiznám se, že každý den nezapisuji, neboť to není deník. Příběhy přichází ze zážitky. A těch by bylo čistě teoreticky dost, ale čas na psaní není… neboť furt je práce jak na statku. Tudíž se neomlouvám, jen vysvětluji, jak se věci mají.

“Božínku, co to tam leží u toho rybníka”? řekla jsem synovi, který stál opodál a podával mi konev. Byli jsme slepicím pro vodu a koukáme, že pár metrů od nás leží něco hnědého v trávě. Tak nějak se mi sevřelo srdce a na chvíli jsem měla strašně špatný pocit. Už dva dny jsem neslyšela kačku kvákat. Trochu jsem doufala, že jí smutek přešel a možná že odcestovala jinam, za lepším. Zvědavý jsme nechali konev konví a seběhli jsme kopeček k rybníku. Jak velké zklamání bylo, když jsme na zemi, metr od rybníka našli mrtvou kačenu. Byl to úžasný páreček indických běžců, co nám tady od jara až do nedávna chránil zahrádku od slimáků. Tož trochu jsme nadávali, že kudy chodili, tudy trousili… Ale se slepicemi, co jsme pořídili v červnu se to pak srovnalo a viníci nebyli jasní.

Byli tady prostě s námi. Jednoho dne doletěli a od té doby nám tady pobíhali po celé zahradě. Letos jsme skutečně neměli nikde slimáky. Bohužel zbyli šneci a těch bylo dost. Ale bez slimáků, to se taky počítá. “Tak už jsou oba v nebi. Kačka to nezvládla a umřela steskem” řekla jsem smutně synovi. Ten samozřejmě kroutil hlavou, protože je to rebel a navíc kluk, tak na lásku zvířat nevěří. Jenže já s mužem věříme. Každý den jsme je oba potkávali; jak všechno dělali spolu, spolu jedli, spali, chodila na slimáky. Když dostali od nás zbytky, tak opět spolu je přišli sníst. A když se báli a najednou se jeden odpojil, tak se hned chvilku na to hledali a volali. Kačka ho volala dva dny. Pak už jsme jí neviděli, ani neslyšeli a takhle to skončilo. “Mami, to je blbost, ptáci nemají city. Určitě jí taky něco zakouslo”, oponoval syn. Prohlížel si krk a tělíčko, ale nic nenašel. “Ale, ale … tak co, na copak umřela, pane Vševěde? rýpla jsem si do něj. Kluk kroutil nevěřícně hlavou, avšak příčinu nenašel. “Že by přece jen umřela smutkem?” mumlal si něco pod fousy.

About The Author