Příběh dvou nalezených koťátek 15

Den 15 – pomocnice

Milované koťata nám krásně rostou a mají asi 2 měsíce. Mě to tak ani nepřijde, ale fakt je ten, že po měsíci zase přijela kamarádka, co tu byla hned druhý den, co jsme je našli. Nadšeně si holky hladila a něžně si je vzala do náruče. Ale holky už jsou dvakrát tak velké, tudíž to jednou rukou už nešlo. Jsou dost aktivní a nevydrží ležet u sebe, jsou těžce zkrotitelné. Takže je zase musela pustit, protože se bála, aby jí jedna nespadla. “Jsou to živé, krásné kuličky”, poznamenala Alena. Teda Kulička je skutečně kulička. Tygřice je lepší, ta mám pocit že se trochu víc hýbe.

Pokaždé, když jdu dolů, do kanceláře a otevřu venkovní dveře, okamžitě je uvnitř. A protože kancelář v sobě má plno schovek, tak si tam obě koťata dokážou hrát i hodiny. Mě to teda trochu znervózňuje, protože mi tam dělají nepořádek a shazují věci. Ale když je tam nechci, protože čekám někoho nebo chci mít klid, tak naznačím, že jim něco nesu a už upalují do dílny. Kvůli slepicím jsem jim nechala jen malou skulinku na proběhnutí, přesně, na jednu cihlu. A holky jsou pořád větší a větší.. a tak už se nevlezou obě dvě do té skulinky. Dříve běžely vedle sebe, teď už to nejde. Včera dokonce Kulička narazila do dveří. Ale otřepala se a proběhla.

Dnes jsem požádala babičku, aby nám půjčila její starší kočičí domeček. Měla původně dva, pro své kocourky. Ale jeden kocourek už roky nežije, tak jsem požádala o přístřeší pro koťata. Zítra bude ještě hezky, ale co v neděli, to už se má ochladit. Tak ještě doděláme práci na zahradě a večer jim dám do dílny jejich vlastní domeček s nově opraným polštářkem. Už se těším, až jim ho dáme, jak se budou chovat. Snad nezapomenu a vezmu si mobil a zkusím to nabrat.

Každopádně, dnes mi ty moje pomocnice opět pomáhaly. Před začínající plesovou sezónou jsem opět připravila několik soupraviček a chtěla jsem je venku vyfotit, protože na denním světle to vypadá lépe než na umělém světle. Rozložila jsem si plátno a na to jsem postupně přidávala soupravy. A to se holkám mooooc líbilo. “Uličnice, necháš to. To je moje”, musela jsem okřiknout Tygřici. Ta se na to hned vrhla a byla to legrace, protože těmi svými špinavými tlapkami, mi pošlapala tu bílou látku. “Co už s vámi holky. Tak alespoň pěkně zapózujte, možná se to bude lépe prodávat”, procedila jsem. A tak jsem si postupně fotila jednu soupravu za druhou a věřím, že vás pobavím, jak se moje modelky snažily. Jak se vám líbíme? Zasloužíme si srdíčko?