Robert Fico začal ORBANIZOVAT SLOVENSKO

“Slovenský premiér Robert Fico sdělil 26. října předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové, že jeho vláda neposkytne Ukrajině vojenskou pomoc,” píše se v nedávné zprávě.

Krátce předtím, než Robert Fico, který právě složil přísahu jako slovenský premiér, odcestoval do Bruselu, aby informoval vedení EU o změně slovenského postoje k válce (Slovensko dříve podporovalo Ukrajinu), Fico promluvil ke slovenskému parlamentnímu výboru v hlavním městě své země. Shromážděným slovenským poslancům řekl, že “okamžité zastavení vojenských operací je nejlepším řešením, které pro Ukrajinu máme”. Řekl také, že válka nemůže být vojensky vyřešena a že Evropská unie “by se měla změnit z dodavatele zbraní na mírotvůrce”. Pro jistotu slíbil, že nepodpoří další sankce proti Rusku, pokud by poškodily zájmy jeho země.

Výroky Roberta Fica jsou  hluboce významné, protože žádný vůdce na kolektivním Západě dosud nemluvil s takovou morální jasností o katastrofální válce na Ukrajině.

Jediným dalším západním lídrem, který vyjádřil své výhrady k nadšení Západu pro válku, je Viktor Orbán z Maďarska. Orbán dokonce zašel tak daleko, že se nedávno setkal s Vladimírem Putinem v Číně a snažil se zaujmout pozici prostředníka ve snaze přinést do konfliktu nějaké diplomatické politické řešení.

Netřeba dodávat, že Ficova slova morální jasnosti budou v psychice EU rezonovat, protože mnozí z jejích vůdců v hloubi duše vědí, že tato válka byla vyprovokována nerozumným tlakem na instalaci NATO na velmi citlivém úseku ruských hranic. Koneckonců, už v roce 2008 německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Nicholas Sarkozy na summitu NATO v Bukurešti vznesli námitky proti začlenění Ukrajiny do aliance, přestože Spojené státy trvaly na tom, aby byla do bloku zahrnuta. Merkelová i Sarkozy si uvědomovali, že rozšíření NATO na Ukrajinu by pro Ruskou federaci představovalo nepřijatelné bezpečnostní riziko, a obávali se, že by to mohlo vést ke konfliktu v Evropě

Navzdory námitkám některých svých evropských spojenců však Spojené státy nadále neúnavně tlačily na rozšíření NATO na východ v naději, že z Ukrajiny udělají svou baštu na ruských hranicích. To bylo nepřijatelné pro Rusko, které ke konci roku 2021 vynaložilo poslední pokus o mírové zastavení tohoto neuváženého úsilí. Na podzim téhož roku, jen několik měsíců před vstupem Rusů na Ukrajinu, rozeslal Kreml návrh dohody, která požadovala ukončení dalšího rozšiřování NATO.

Pod tlakem Bidenovy administrativy však NATO nepřijalo rozumné podmínky návrhu a Rusové cítili, že nemají jinou možnost, než vzít věci do vlastních rukou. Výsledkem je válka se statisíci mrtvých a zničením Ukrajiny.

Nějakých dvacet měsíců po jejím začátku začíná být jasné, že válka se nevyvíjí tak, jak by kolektivní Západ doufal. Tolik vychvalovaná protiofenzíva selhala a Ukrajině docházejí muži i morálka. Uvádí se, že ukrajinští velitelé odmítají prezidenta Zelenského zaútočit proti ruským liniím a proměňují se tak v potravu pro děla pro přesilu ruských sil.

Viktor Orbán nedávno prohlásil to, co je zřejmé, když řekl l :

“Je naprosto jasné, že Ukrajinci na frontě nezvítězí. Všichni vojenští experti o tom mluví a píší, ale politici se neodvažují přiznat, že zvolili chybnou strategii.”

I když jim zatím chybí odvaha to říci otevřeně, mnozí evropští politici vidí nápis na zdi a hledají způsob, jak najít východisko z ukrajinské katastrofy.

Zrovna nedávno italská premiérka Giorgia Meloniová nabídla upřímné zhodnocení situace v telefonátu, o němž se domnívala, že jí ho sdělili afričtí hodnostáři:

“Vidím, že je tu velká únava, musím říct pravdu, ze všech stran. Blížíme se k okamžiku, kdy všichni pochopí, že potřebujeme cestu ven… Problémem je najít východisko, které by bylo přijatelné pro obě strany, aniž by bylo zničeno mezinárodní právo.”

Je pozoruhodné, že dříve Meloniová podporovala Ukrajinu. Nyní je zjevně v procesu změny názoru, i když svůj nový pohled na věc musí ještě formulovat ve veřejných prohlášeních.

Můžeme si být jisti, že mezi evropskou vládnoucí elitou je mnoho lidí, kteří to cítí stejně jako Meloniová. Přesto jim chybí odvaha to říci otevřeně, hlavně ze strachu, že se ocitnou na špatné straně amerických vůdců, kteří nedokážou ukojit svůj zdánlivě nekonečný apetit po válce. Jen před pár týdny se totiž prezident Biden pokusil poslat dalších 60 miliard dolarů zkorumpované vládě Volodymyra Zelenského, a to navzdory rostoucímu odporu americké veřejnosti vůči válce. Pokusil se obejít tuto opozici tím, že spojil pomoc Ukrajině s pomocí Izraeli.

Nyní, když stále více lidí začíná vidět pravdu o ukrajinské tragédii, mají hlasy statečných západních vůdců – jako Roberta Fica a Viktora Orbána – velký význam. Odhalují trhliny v západní koalici, která je uměle držena pohromadě americkými penězi a strachem, že se znelíbí americkému vládci. To jistě povzbudí ostatní, aby se otevřeně postavili na stranu rozumu a lidskosti ve snaze urovnat krvavý konflikt prostřednictvím vyjednaného urovnání.

Jak památně řekl Robert Fico: “Je lepší nechat je deset let vyjednávat o míru, než je vidět zatahovat se do desetiletí konfliktu bez řešení.”

PhDr. Stanislav Balík mjr. v. v. 

About The Author