16 dubna, 2024

Příběh dvou nalezených koťátek 10

2 min read

Den desátý – návštěva

Dnešní den se drží v duchu veselém a slavnostním. Dojela nám návštěva a tak máme krásný den s dýňovou polévkou a řízkama. Vlastní dýně, vlastní zemáky. Na to pažitka ze zahrádky. Máme se krásně. Dokonce vyhrála ta správná strana ve volbách, tož aby se neslavilo. Naše koťátka už od rána vyhlíží, kdo si s nimi bude hrát. A teď si nejsem jistá, zda-li tohle co přišlo, očekávaly. Ony totiž od nás neznají malé děti. Nikdo je netahá, neškrtí, nekřičí. A tak nás mají rády a pokaždé, když vidí človíčka, rozeběhnou se k nám.

Dnes to bylo ale jiné. Dojela hodně malá návštěva, dvouletá holčička s velkou radostí a náklonností ke všemu chlupatému. Na začátku se koťata nebály, doběhly a nechaly se hladit. Co ale asi nečekaly, že je naše malá drapne pod krkem a bude s nimi běhat po zahradě. Až mi jich bylo líto a musela jsem pokaždé kotě zachránit. U obou stačilo jedno objetí a od té chvíle už se před ní schovávaly. Čím více se schovávaly, o to více je hledala, volala, křičela, prostě byl to malý problém. Pokaždé nalítli na naše zavolání. A pak se hrozně divily, když jsem je nechala hladit. Ale jak chcete tomu malému tvorečkovi vysvětlit, jednomu, tak druhému, že se to tak dělá či nedělá. Mohly jsme vysvětlovat jak jsme chtěly, koťata jsou prostě koťata a jsou tady od toho, aby se mačkaly a hladily. Netrápily jsme je dlouho. Vydržely s námi asi 15 minut a pak jsem je raději schovala, aby se už nebály. Byl to zážitek. Budou se muset poučit a do života naučit, jaké objetí je čeká s malými dětmi.

About The Author